Nikdy jsem moc nepochopila výkřiky "zastavte čas, kam tak rostou" nebo "ať už chodí, ať už se sám nají", ideálně z úst jedné a té stejné matky schizofreničky :-D 

Zastavit čas nechci, snažím se užívat si to s dětmi v přítomnosti, rostou jak z vody, to je fakt, ale stejně s tím nic neudělám :-D A nikdy jsem neprahla po rychlejším vývoji dětí, každé období mělo a má svoje.

Ale jsou milníky, které když dítě zdolá, dá se z toho dost kvalitně těžit a vy jako rodič máte hnedle snazší život.

Napadlo mě to tuhle v sobotu, kdy malé Osičky nerespektovali nařízení "vstáváme nejdřív, až na budíku bude sedmička" a odpálkovaly nás s tím, že jsme sedmičce neurčili jasnou pozici a 6.07 je tedy logicky správný čas. Ale pak jsme je vypustili do obýváku a jen naslouchali, co se bude dít. Baru si vzala ovladač, zmačkla 22, pustila Déčko, Honzík hodil zadkem vedle ní na gauč, přikryli se dekou a vzájemně si komentovali dění v telce. Dalo nám to půl hodinu k dobru a to už se člověk jakž takž zvetí... Milník "zapne si telku" dávám do TOP 3!!! 

Jsou samozřejmě i milníky, jejichž dosažení je pro vás i pěkný vopich, to asi víme všichni... 

V učebnicích o dětech (kecám, nic takového není...) se z hlediska milníků a pokroků píše o takových těch klasikách. Tělesný a pohybový vývoj, nuda nuda šeď šeď, ale všichni se třepou na to, až sebou dítě mrskne a chtěně nebo omylem se ze zad dostane na pupík a tam se placatí. Nám se uleví, že ležák projde tabulkami. A co dál. Dál budete dítě minimálně pár týdnů šetrně vracet na záda, protože to mu k tomu přetáčení v manuálu nedodali a ono se na pupku vzteká. Ale milník "přetáčí se" je zásadní, protože je to vlastně první věc, kterou to dítě umí :-D

Pak je tu nějaké to plazení a lezení. Je to dobrý k vytření k podlahy, horší je, že dítě začíná být svým vlastním taxikářem a dopraví se dost neslyšně ke květináči, ke knihovně nebo k zásuvce. A takovým tím připitoměle neumětelským způsobem začíný zkoumat a objevovat. A vy si ani ty noviny v klidu nedočtete, život s dítětem přestává být koordinován vámi :-D 

Neposazovat!!!! Tuhle mantru si lesany nechávají tetovat na prsa a volají to při demonstracích. Takže vy chcete konečně pěknou fotku skoro ročního dítěte a ne rozpláclého velrybího mláděte a musíte čekat, než k tomu dojde a posadí se samo a konečně vypadá jako roztomilé inteligentní stvoření (tak je po vás, no ne??!!) a vy můžete začít drilovat paci paci a jak jsi velikej, protože to vleže na břiše není úplně to pravé. 

Chůze. První krok. Uteče roku? No ten bude chodit co nevidět... Chůze znamená, že jste na svět přivedli člověka a to tak nějak všichni chceme tohle potvrzení :-D A pak najednou opravdu jde. A hned padá, a jde a padá a vy můžete zapomenout na cokoli, co jste chtěli dělat, protože fungujete jako zvedač. A neustále rekognoskujete terén, jestli není v blízkosti nějaký výmol, schod, obrubník, duha až na zem nebo jiná překážka, kterou dítě zdolá jedině skokem plavmo... Takže nechápu všeobecné těšení se na chůzi, pak už prostě nikdy nejste pánem procházky, nikdy se nejde přímo na kávu, nikdy se nejde jen pro mlíko a k pokladně, nikdy už si v klidu nevyzkoušíte nový hadřík v kabince. Na druhou stranu... tento milník má své výhody! Můžete si začít dítě pro ledasco posílat! Nejdříve pro věci z papíru a plastu (časopis, lahev s Colou), pak může dojít i pro keramiku (miska s tyčinkami) a když se vyladí jemná motorika, může se přejít na tu nejvyšší otročinu a tou je sklenice vína. 

Důležitým milníkem je první slovo. Za mě nebrat. Baru spolu s prvním slovem řekla i slovo desáté a sté a pak jsem přestala počítat. Honzík slabikuje, má omezený repertoár, doplňuje to mimicky a gestikuluje a dorozumíme se krásně. Ono to mluvení je věc ošemetná, dítě pak ledasco práskne, nevhodně zahlásí, sejme vás a tne do nejcitlivějšího místa ("mami, ty zase čekáš mimino?") a prostě z řeči vyvine svoji nejsilnější zbraň. Buďte opatrní s přáním "ať už začne mluvit" :-D 

My módu milující matky číháme jak ohaři na první zub, protože pak vytáhneme starodávné pravidlo, že kdo objeví první zub, dostane na šaty. Kojící matky první zub často poznají ještě dříve, než do pusinky nahlédnou. Dobré je, že zuby znamenají, že konečně bude dítě jíst lidskou potravu a ne kašičky, konec mixování!!!!! Ve chvíli, kdy zuby umí používat a doladí to s končetinami, začíná pro vás moment, který si do deníku zapište červeně. Dítě jí samo! Vy tedy nemusíte předvádět divadlo minimálně ochotnické, abyste dítě nakrmily, a všímáte si svého talíře. Jíte sami, nekrmíte nikoho!!!

Zásadní milník a jeden z velmi velmi užitečných je podle mě chvíle, kdy si dítě samostatně hraje. Na cokoli, s čímkoli, ale samo! A vy nemusíte být po ruce. Maximálně jako tichý společník. To otcové většinou odmění dvouhodinovým šlofíkem na zemi v dětském pokoji a maminky v křesle upletou na počest svetr. Pro mě je zásadní i chvíle, kdy dítě začne jevit zájem o pohádky a o knížky. Už jej zabavíte a nemusíte u toho békat, kníkat, skákat a pitvořit se. K dokonalosti je tento milník doveden, když si dítě chce hrát nebo si čte samo a zavře se u toho do pokojíčku. Pak je podle mě velká část rodičovství splněna a vy se vracíte zpátky k sobě samým :-D

Spánek dítěte je téma na dvousemestrální předmět magisterského studia psychologie. Já mohu zodpovědně říct, že těch milníků jsme zdolali několik a máme jich ještě jistě hodně před sebou. Ne ze všech jsem nadšená... Nejdokonalejší a ten, který lze tak snadno a navždy zakřiknout je "usíná samo!" - zapřísahám vás, neříkejte to nahlas!!!! Honzík usínal opravdu krásně sám, ještě si to pamatuju, je to nedávno. A kde jsme teď? Chovám v náručí, usíná mi na hrudi, pankáčuje jak malej Wohnout... A stejně tak prosím vás ani šeptem "spí celou noc!" - tuhle milníkovou kartičku spalte a myšlenku na chlubení se celonočním spánek si vyfackujte z hlavy :-D

"Jsme bez plen"... tady dost váhám. Jako ano, pejcha veliká, když máte dítě, které se denně nevyčůrá desetkrát na koberec, postel má suchou a vydrží i cestu autem delší než do k benzínce. Ale k této fázi je cesta trnitá. Když je dítě s plínou, tak prostě sebou plíny nosíte, přebalujete, možná je to trochu nepraktické, ale je to jednoduché a pohodlné. Obdivuju a totálně nechápu maminky praktickující všechny ty BKM (bezplenková komunikační metoda). Pamatuju si karetní hru, kdy si spoluhráči domlouvali signál, aby ten druhý poznal, že mají v ruce něco božího.... Kent se jmenovala a signál musel být brutálně vytuněný, aby se okamžitě dal poznat, ale soupeř neměl šanci. Já měla jedno dokonalý a neprozradím to nikomu! Ale je mi jasný, že signál, že chce Jeník čůrat bych neodhalila :-D Takže nás teď čeká ta fáze, kdy budeme toho malého člověka nutit čůrat co tři metry, tahat sebou patero náhradní oblečení, všechno bude mokré, budou to nervy a na konci bude dítě bez plen :-D 

Ve chvíli, kdy dítě přestane dobrovolně trůnit v kočáře a chce ven a mít volnost, jedná se asi o milník, ale je to spíš ten vopich. Zejména při nákupech a zařizování čehokoli. Běhá, máchá rukama, jak dosáhne na rohlíky, obsluhuje se samo. U pokladny je dítě již notně znuděné a znuděné děti nevěstí nic dobrého. To je ta chvíle, kdy se my rodiče upínáme na milník "začne chodit nakupovat samo" (pokud tedy nejsme rodiče drsňáci a netěšíme se na milník "uvážu k lavičce před ochodem vedle sousedovic Azora"). My jsme na dobré cestě. Baru už netropí výtržnosti, majitel vinotéky se nebojí vpustit ji dovnitř, zdraví ji slečno Osičková a ptá se, jestli to bude jako obvykle. Dávám tomu půl roku a víno bude chodit kupovat Baru :-D Pokud vinotéky střídáte nebo nemáte věrnostní program a tedy záznam nákupů, doporučuju dětem rozšířit slovní zásobu o "ryzlink", ať pijete dobrotu :-D 

Jsou samozřejmě i další milníky.

"Umí dát pusinku a dává ji dobrovolně" - to je jeden z důvodů, proč si my rozumní lidé děti pořizujeme.

"Jde do školky" - to je mazec, z mimina je najednou dítě s batůžkem a přezůvkama, které nemáte celý den pod dohledem. 

"Má kamaráda" - to je jako doják, ale bacha na "má kluka" - tady jako prrrrr! "