Poslední dny to na mě padá, mám totiž pocit, že jsme už měsíc pořádně nevytáhli paty z domu. Nebo určitě ne všichni čtyři dohromady. 

Samozřejmě to pak sama sobě vyvrátím tím, že se podívám do diáře a na fotky a vidím, že i přes všechny neduhy jsme toho stihli docela dost, ale trocha sebelítosti ještě nikoho nezabila, že jo?

Takže jaký byl ten náš listopad? Obvykle bývá plný oslav a juchaček. A nestíháme nic jiného :-D

Teď jsme toho stihli mnohem víc. Dvoje neštovice, dvoje hlava ramena kolena palce alias nohy ruce ústa a nějaké ty menší virózky. A ty oslavy samozřejmě!

Tekutý pudr na pupínky, modrá Indulona na hojení pupínků, Hlíváček na posílení imunity a Hipp krémík do větru a zimy na tu po nemocích citlivou kůži byli a jsou naši věrní parťáci. Taky se u nás hodně čte, staví lego, vláčkodráha jezdí i v noci, některé pohádky známe i pozpátku, pečeme a jíme.

Modrá Indulona má za sebou mimochodem jeden velký úspěch - obstála v přísných testech bezpečnosti a získala tak certifikaci pro péči o dětskou pokožku. Ano, mnozí ji na děti mažeme už dlouho, protože je prostě super, ale teď je to ofiko. Poslali nám krásný vánoční dárek - to na vás prostě dýchne svátečno, když otevřete krabici a v ní to svítí :-D

Barunka si střihla ten svůj velký dětský mejdan. Téma měla vymyšlené dávno, snad rok dopředu, a já i naše Janička (Greatmoments by Jane), která nám oslavy zdobí, jsme byly nadšené. Trollové jsou diskotéka, barvy, objetí, láska a zpívání. Janča to pojala barevně, takže bylo veselo, tak jak to na pětileté party má být. Hledala jsem opět místo, kde by to bylo baby friendly a kde by děti měly program. A kde by ten program nestál tisícovku na jednu dětskou hlavu...

Hostům bylo mezi 2 a 7 lety a myslím, že se to povedlo, že se bavili všichni. A kde? V dolnoměcholupském rodinném centru Leonardo. Každý malý host si domů odnesl svoji figurku vlasatého trolla, otisk pacičky a ještě si mlaďoši zatrsali na diskošce na ty největší dětský pecky. Barunka vzala vážně úkol "musíš děti seznámit, ne všechny se znají" a hned ve dveřích každému hlásila "To je Luky, můj manžel!" - podezírám ji, že tam byl podtext "ruce pryč, mladá dámo!" :-D

Bylo to poprvé, co jsme my rodiče na oslavě nebyli. Pro mnohé z nás nezvyk, člověk chce těm rarachům být prostě za zadkem. Ale zdekovali jsme se do kavárny přes ulici, dali něco na zahřátí, pánové po chvíli došli k dětem pro dort a skvěle jsme si popovídali. A jak jsem si myslela, že nám lektorka bude po pěti minutách psát, ať si dojdeme pro Jeníka, že je mu smutno, tak jsem byla hodně na omylu. S malou parťačkou si party užil jako pán :-D Nějak jsem si nevšimla, kdy se z mimin staly opravdové děti :-D

Dort pekla moje oblíbená Šárka (Ander taste of life), která už je taky máma a přesto se své dortařské vášně nevzdala a já jsem moc ráda. Pamatuju si, jak jsme dort řešily po zprávách: Šárko, tak buď decentní jednobarevný, ideálně bílý, a Janička vyrobí veselou barevnou girlandu. Nebo pořádnou duhovou merendu :-D Co myslíš? ...No já jsem pro pěkně barevný :-D ... Zeptám se Baru, jo? ... Jasně, jasně, já kdyžtak posílám nějakou disko-inspiraci :-D... Asi nemusím říkat, co si Baru vybrala. Disko trisko na plný pecky :-D A k tomu vyhlášené Šárčiny sušenky!

A ano, listopad to jsou i moje narozeniny a narozeniny mojí Katky. 

Mě vzal Honza do Drážďan, už ho nebavilo moje skučení, že máme Primark za rohem a já už tam dlouho nebyla. Tak mi tam dal volnou ruku a já si nakonec koupila šaty pro Barunku k Vánocům :-D Myslím, že mámy mi rozumí, že? :-D 

A Katka uspořádala mega boží oslavu ve stylu rozlučka se svobodou na počest svých kulatin. Pozvala bandu skvělých bab a byla to celodenní jízda. Sice jsme se ráno neprobudily s tygrem v bytě, máme všechny zuby, nemáme žádné tajemné tetování a dítě, o kterém nikdo neví, čí je, ale i tak to byl mejdan!

Posnídaly jsme šampíčko v metru, zatarasily most přes Vltavu při focení a dozvěděly se, že jsme krávy (podle mě to bylo myšleno jako kompliment, to mi nikdo nevyvrátí) a nakonec jsme po nějakém tom koktejlu zjistily, že dělat na fotku kačera ala Agáta není tak easy, jak by se myslelo, chce to trénink!

A téma našich hovorů? Děti, muži, boj s vráskami (jako do budoucna, teď ještě nejsou aktuální :-D) a instagramové profily, které sledujeme, abychom se naštvaly (prostě guilty pleasures :-D - jaké máte vy?).

Listopad byl vlastně hodně akční, mezi ty pupínky jsme toho procpali docela dost. I výlet do Brna, do Londýna, koncert Chinaski a kosmetiku v Petra Clinic, kde jsem si božsky odpočinula. 

Malé Osičky jsou sice nemocné víc než v minulých letech, ale mají u všech nemocí až srandovně lehký průběh (takže nemoc nejde skoro odhalit) a doma si to užívají. A já jsem denodenně svědkem toho, jak ty dvě opičky milují jedna druhou, jančí, divočí, vymýšlí blbiny a zlobí, ale ruku v ruce.