Jen vidím na profilu některé z cool instagramových matek šálek kávy na rádoby ledabyle oprýskaném dřevěném stole, větřím a bystřím. Byla evidentně v kavárně! Znám to místo? Je tam hashtag? Lokace? Byla tam s dětmi? Přežili to všichni, ona, děti i obsluha?
Jako takhle... Máme fakt hodné a společenské děti. Ať jsou každý zvlášť nebo oba dohromady, vím, že neudělají ostudu. To si nechávají na doma, my prostě problémy řešíme doma a venku se tváříme jako Kájové Maříci :-D #spinavepradloseperedoma #veslusnychrodinach
Ale taky sebou mám pořád kočárek, tudíž je fajn, když je kavárna prostornější. Trpělivost dětí není bezedná. Takže vždycky pátrám po podnicích, kde se dobře najíme, pomějeme, kde to nejsou dva stolky a spousta skla nebo porculánu k rozbití, a pokud je tam dětský koutek, tak je to bonus bonusový. No a jezdím většinou autem, takže pěkné místečko na parkování ideálně ve stylu "najedu čumákem, trochu to srovnám a vystupuju", žádný podélný zběsilosti, prosím! Jsem holka skromná a umím ocenit baby-friendly podnik s dobrým flat white.
Jeden takový nový a sympatický podnik, kde se dá vychutnat lahodná silná káva a dortík, kde se děti totálně vydovádí, protože třetinu prostoru zabírá fakt moc pěkný koutek, jsem našla před pár týdny. Podbaba, což mi nic neříká, pro mě prostě "projedu Dejvicema a dám se směrem na Roztoky".
Bistro U tří bratří. Otevřeli v září. A já jim věštím budoucnost. Protože rodinná bistra chybí nejen v Dejvicích, ale v Praze obecně. Prostě jich nikdy není dost.
První skvělá věc je parkoviště hned přes silnici, takže díky díky. A je to u řeky, vidíte v podstatě na přívoz, kterým se dá dojet do Tróje a do ZOO - to je tip na jaro, léto, mládežníci.
U tří bratří - bratři v triku, pruhovaní kudrnáči a plantážníci. Majitelé bistra mají tři kluky a pojmenovali svoje bistro podle nich, tak logicky že jo. Jsou to rodiče, znají tedy víc než dobře potřeby nás rodičů.
Vědí, že chceme dobře jíst, potřebujeme kofein a když ne nitrožilně, tak v nerozbitné sklenici a s našlehanou pěnou, máme rádi občas klid od té naší rozkošné drobotiny, ale zároveň je nemáme vždycky kam upíchnout, takže je bereme do kaváren sebou. A děti nás pak na oplátku berou na hřiště, to je fér.
Část bistra je obchůdek s dobrým jídlem. Koupíte tu zeleninu, ovoce, pečivo, těstoviny, omáčky, dortíky. A pak je tu bistro samotné. Dobré kafe, ledový čaj domácí, buchty a koláče, chlebíčky s pomazánkami, plnění croissanty.
Příjemný a citlivě zařízený interiér je fotogenický a pohodlný zároveň, můžete si sednout k oknu a koukat na řeku, můžete se zabořit do toho nejpohodlnějšího ušáku z IKEA. Ano, je tak pohodlný, že ho máme v dětském pokoji a když je třeba, jsem schopná se do něj schoulit a prospat v něm noc - ráno pak tvrdím, že jsem zaháněla Honzíkovi noční můry svou odlíčenou přítomností.
A pak vejdete do zadní části bistra a tam je dětský koutek. S velkou bílou lodí, protože jste u vody! S pomalovanou tabulovou zdí a majákem. S kuchyňkou, krámkem, ponkem, se stolečkem na kreslení, s knížkami.
Byli jsme tu já a obě malé Osičky a kamarádka s dvěma dětmi. Miminko odpočívalo v kočárku, my si povídaly u stolečku a Baru s Jeníkem a malou kamarádkou vše řádně otestovali. Hráli si na schovku, na zloděje, kreslili si, bylo vidět, že se cítí dobře. Občas si přišli zobnout nějaké dobroty nebo se napít.
Je co vytknout a š čím pracovat? Nic velkého. Ledový čaj je domácí a neslazený, takže Osičkám nejel a matka přestala hrát zdravuchu a koupila jim Jupíka :-D Dětský koutek je skvělý a fakt hlavně pro děti, takže je tu jen jeden stolek pro rodiče. Ale věřím, že vlastně většina z nás velkých posedí ráda v úšaku a do koutku bude chodit jen na kontrolu :-D
Pro rodiče mimináčů, co se ještě přebalují vleže, může být výměna plenky trochu nepohodlná, protože tu nenajdete přebalovací pultík. Možná jeden ikeácký rozkládací bych na záchodě uvítala a pokud by byly k dispozici vlhčené ubrousky, budou matky sklerotičky, kterým šéfuju, na vrcholu blaha.
Pro mě moc příjemná varianta k hipsterským bistříčkům, kde se servírují avotoasty, různé boule a misky s čímsi a kde jsou stolky tak natěsno, že s blogerkou u vedlejšího stolu po chvíli sdílíte i DNA.