"Uf, tak jsem asi dočetl všechno zpětně, jak teď nepíšeš, tak jsem dohnal resty!"
Když mi tohle nedávno napsal můj věrný čtenář Honza, muž stojící v pozadí blogu, muž kterému píšu, kdykoli zapomenu heslo... tak měl jako vždycky pravdu. Málo píšu. Celkově teď spoustu věcí dělám méně. Proč?
Co je nového a na čem poslední tři měsíce pracujeme?
Co jste dělali vy před 3 měsíci? Nevíte? Já to vím naprosto přesně. Bylo pondělí. My byli zpátky z hor, děti ještě zůstaly na Moravě. Ráno jsem sbalila batůžek s noťasem a ... odjela jsem do práce.
Už tři měsíce jsem máma, pracující máma. Nastoupila jsem do Slevomatu, svěží mladý firmy, která frčí a která mě baví. Nastoupila jsem do týmu Rodina a děti, takže jsem moc nezměnila pole působnosti :-D Potřebovali ženu omlácenou životem - chápejte, ve firmě je věkový průměr asi 22 let :-D
Vy, kdo jste četli článek Máma, pracující máma, víte, jak moc jsem den návratu do práce po dvou dovolených obávala. Proč jsem tedy nečekala do září nebo ještě déle a skočila do toho rovnýma nohama?
Protože tohle byla TA nabídka. Když jsem si četla popis pozice, v hlavě mi rezonovalo: TO JE VONO! Zkrácený úvazek, možnost práce z domu, hodně psát, všechno směřované na rodinu, děti, zážitky a cestování. Minimálně by byla škoda nezkusit tu pozici získat, že jo? O nic přece nejde, no viď?
Přijímací řízení mělo tři kola a mně to vlastně jako pohovory nepřipadalo. Mluvilo se o rodinách, o cestování, o blogu a o sociálních sítích. O tom já melu furt a tady to vypadalo, že mě protistrana i se zájmem poslouchá :-D
Honzík všechny osobní pohovory prospal a zanechal tím vlastně ten nejlepší dojem :-D Tak ani nebyl u toho, jak jsem zas povídala, co ta Mama LIVE, co ty zážitky a neslyšel ani, jak jsem se zajíkla, když mi najednou nejvyšší šéfka říká: "No tak jo, za nás ano. Co za vás, Katko?” Za dvě minuty už stojím s kočárkem, ve kterém stále spí ten náš Šípkový Jeník, na vinohradské ulici, a volám Honzovi, že to dopadlo a že se to děje. Mám práci.
Co mi na to můj drahý odpověděl? Samozřejmě: "Já jsem to věděl!" - on totiž málokdy neví.
A už jsem tam tři měsíce. Nebudu lhát, je to mazec. Ale upřímně? Ani náznakem to není takový mazec, jak jsem se bála.
Původně jsem vám to chtěla napsat už po měsíci, ale řekla jsem si, že tomu dám ještě čas. Až si to sedne. No, ono si to asi nikdy nesedne úplně :-D
Musela jsem udělat pár těžkých rozhodnutí. Třeba odmítnout další zajímavou pracovní nabídku. Ač mám zadek velikostí na dvě křesla, tak na dvou pracovních židlích sedět neumím a ten stres jsem nezvládala. Nebyla chvíle, kdy by mi v hlavě nešrotovalo, co musím udělat, o čem psát a jak jsem na tom časově. Vždycky blbě :-D
Co u nás doma? Honzík začal chodit na tři dopoledne do školičky. V tu dobu makám jak šroub, nesnídám, nesvačím, zuby si myju v poledne :-D Honzík je kámoš a drží si poobědovou siestu a to pokračuju v práci. A večery? To makám zas jak šroub :-D Ale mezitím jsme spolu, odpoledne patřím dětem, takže ty ani nepoznaly, že má máma práci na 30 hodin týdně.
Rána máme klidná, nic moc se nezměnilo. Vodím Barunku do školky a užívám si naše povídání. Kamarádka vždy pozná, jestli jedu ze školky do kanceláře nebo jdu pracovat zpátky domů na gauč - to jsem totiž totálně #wokeuplikethis a #nomakeup :-D
Není to idylka, nebojte, jsme normální famílie :-D Takže co šlo stranou? Já a my dva.
Nemám čas na odpočívání, přestala jsem už úplně cvičit, nezvládám ani půl hodiny běhu, a blbě jím, protože nestíhám. Skoro nepíšu na blog, odmítám nabídky na spolupráce, nemám kapacitu. Ale to pude!
A my dva? No společné večery teď moc o romantice nejsou, jsme unavení, takže po sobě někdy houkneme, ale jako jsou to tři měsíce. Po prázdninách bude Honzík ve školičce častěji, takže já budu mít na práci přes den mnohem víc času a zároveň stále volná odpoledne a třeba i nějaký ten večer - hele, to zní jako, že bych si urgentně měla najít nějaký nový koníčky :-D
Víte, co není asi až tak zvláštní, ale je to pro mě nové? Že si ještě o mega víc užívám ty společné chvíle, vážím si času, kdy jsem jen s dětmi. Víkendy, ale i obyčejné odpoledne na hřišti. Nebo když si s dětmi uděláme víkend ve čtvrtek a jedeme natáčet do chlumeckého Fajn parku.
A užili jsme si i focení. Oslovila jsem Evku z EveNue Photography, že bych chtěla městské fotky a ona nás vzala do karlínských Kasáren, kde jsme si to s ní užili a ona nám udělala krásnou památku na Barunčina otlučená kolena, Honzíkovu bujnou kštici a na nás.
Jo a víte co? Já vám vlastně moc nenapsala, co ve Slevomatu dělám :-D Tak zas příště, co vy na to? Teď jsem vám chtěla říct, že máma, pracující máma, co se bála, protože nevěděla, jak bude návrat do práce zvládat, už to ví. Docela to zvládá :-D