V neděli ráno jsem poslala poslední email na novináře se žhavými novinkami z resortu, kterému jsem se poslední týdny starala o PR, zaklapla reálně i pomyslně počítač a vydala se vstříc volné noze lomeno nezaměstnanosti :-D

Byla to práce plná výzev. Byla skvěle placená a taky hodně, opravdu hodně, náročná na čas, vlastně spíš časově nevyzpytatelná. To byl asi pro mě hlavní problém. Promyslela jsem to zepředu dozadu a nazpět, probrala s hlavou rodiny (prosím dát do zápisu, že hlava není v uvozovkách) a s koučkou a rozhodla se jít do rizika. Nemám jinou práci, budu ji hledat.

Střih. Jsem v koupelně a zírám do blba, tedy na sebe do zrcadla.

Přísámbůh, že většinou chodím do koupelny za hygienou, sem tam sem jdu vypeskovat děti, že tu potopu si vytřou, ale jinak koupelnu jako nějaké místo na přemýšlení nevnímám. Ale dnes to bylo jiné. Maluju se a u toho fakt tvrdě přemýšlím. Tak jako mám na to nárok, my volnonožci jsme přece pány svého času :-D

Chvíli si tak sama sobě v duchu stěžuju, jak to mám těžké. Musím jet (konečně, ty bláho!!!) odevzdat daňové přiznání, mám podivnou beďarovitou věc na čele, bolí mě v krku a jsem bez práce, aby se na to nezapomnělo :-D

Nechápu, jak pracující mámy dávají full time, tedy 40 hodin týdně v kanceláři. Já jsme na čísla dobrá, mně to prostě nevychází. V kolik usedají k počítači, aby mohly před 16. hodinou odejít pro děti? Chodí během práce s kolegy na obědy? Honzíkova školka končí ve 4 odpoledne, takže pro mě to znamenalo nejpozději ve 3 odejít z kanceláře. Seděla jsem tam před 8, nechodila na obědy a pracovala večer. Ta matematika je prostá a neúprosná...

A pak mi to dojde. Já si to možná dělám těžší, já spěchám, aby tam Honzík nebyl poslední a aby tam Barunka nebyla do 5, protože to tak chci.

Jestli mám svoje dětství s něčím spojené, tak s mámou. Řeknete si, že to většina z nás. Jenže moje máma se mnou a ségrou BYLA. V půl 3 odpoledne jsme se sešli doma a byli spolu. Celé léto byla s námi, nemuseli jsme na měsíc na tábor a na druhý měsíc k babičkám. Mamka je učitelka a i když si dělala po večerech přípravy, známkovala písemky a plánovala zahraniční stáže, odpoledne byla s námi.

A jestli si něco moc přeju, tak aby malé Osičky měly svoje dětství spojené se mnou. Barunka mi tuhle řekla, jak moc nás celou rodinu miluje, ale že mě vnímá jako tu hlavní osobu. Rozumím jí, není to o hloubce citu, prostě tu mámu tam chce mít. A já to chci taky tak.

Takže ano, já teď hledám práci snů. Ale není to práce snů mých, musí to být práce snů našich.

Když procházím nabídky, zajímá mě samozřejmě, o jakou se jedná pozici, co je popisem práce, co firma nabízí a požaduje. Ale pravdou je, že mi skoro hned oči kloužou až k posledním řádkům, kde je uvedena adresa firmy a úvazek. Jedná se o krásnou práci v Bráníku? Tak to bohužel, tam bych jela ráno hodinu a půl. Sídlí firma na Zličíně a home office je možný, ale ne samozřejmý? Tak nic. Takže ano, našla jsem nabídky do Nestlé, Mark Distri a Mladá fronta, ale ani jsem neposlala CV.

V mé poslední práci jsem jezdila i na služební cesty, někdy jednou, někdy dvakrát týdně. Vracela jsem se kvečeru a děti byly s Honzou nebo s chůvou. Nejvíc mě ale mrzelo, že jsem je nevyprovázela do školky. A jak jsou piškoti zvyklí, že se s Honzou spravedlivě střídáme, nesli to nelibě a dávali to znát.

A mě to tak mrzelo :( Takhle to nechci.

Jak jsem psala v úvodu, probrala jsem tuhle situaci nejen s Honzou, protože si uvědomuji, že dát mi měsíc na "hledání" je od něj fakt velké gesto. Ale viděl mě a chápal, že to pro klid v rodině musíme zkusit. A zároveň jsem si udělala Hoganův pracovně-osobnostní test a následně výsledky probrala s koučkou. Pokud jen trochu tápete a nejste si jistí, jaká práce je pro vás a jaká zas vůbec, moc doporučuju.

Prostě jsem chtěla mít jistotu, že do třetice vyberu dream job. A dost mi to otevřelo oči. Vzhledem k tomu, že samotný test i s konzultací zabral tři hodiny, nebudu vás tu s tím zatěžovat nějak víc do hloubky. Ale dozvěděla jsem se, zda jsem spíš systematik nebo chaotik, zda mi jde o výsledek nebo tým, do jaké míry jsem soutěživá a jak moc jsem vyrovnaná. Jaká by firma, do které zapadnu, měla být. No zajímavé věci, to vám řeknu :-D

Musím říct, že mě až zaskočila vlna podpory, které se mi od vás na sociálních sítích dostalo, když jsem se vám svěřila se svým rozhodnutím. Dokonce mnohé z vás nazvaly tento můj veletoč jako statečný, za to vám děkuju a upřímně říkám, mám občas srdce až v krku. Ale kromě toho, že nad prací neustále přemýšlím a jdu štěstí a snu naproti, jsem výrazně méně protivná, denně vařím dvě jídla, mám v plánu velký úklid a čistku bytu a hlavně si chci moc užít jaro s těmi mými láskami.

Uvědomuju si víc a víc, že tohle je "what matters", vždyť Barunka teď byla u zápisu a Honzík říkal, že když bude papat ovoce a maso, tak vyroste a bude velký jako náš dům :-D Takže za chvíli bude pěkný čahoun a nevejde se mi do náruče.

Mějte krásný den a já to tu zase trošku víc rozjedu, ať je Mama trochu více LIVE, co říkáte :-D