Co jsou vaše nejsilnější vzpomínky na Vánoce? Já si pamatuju užírání rohlíčků na tajňáka, takže mamka pak na Štědrý den vysypala na podnos drobky. Vzpomínám si na hledání dárků a že naši měli pravdu - zkazila jsem si tím překvapení. Pamatuju si ty nej jídla: bramborový salát mojí mamky, roštěnky jedné babičky a černou omáčku druhé babičky.

A pak mám taky v hlavě pár dárků, které nechaly silnější stopu než ostatní. I když ve škole po Vánocích se samozřejmě počítal každý dárek, některý i dvakrát a některé se i rozložily, aby byl seznam dárků delší - ponožky nebyly pár, ale počítaly se jednotlivě, u knížky se jelo málem na stránky. Dnes už vím, že nejde o kvantitu, ale kvalitu :-D

A samozřejmě vzpomínám i na tradice a zvyky, které jsme jako rodina měli. A teď si je utváříme s dětmi. Už berou jako dané, že k nám Ježíšek chodí víckrát, ale při psaní dopisu toho nezneužívají. Před čekáním na Ježíška chodíme na balkon s prskavkami. Jsem moc ráda, že i Barunka ještě stále věří, i když už klade otázky. Ale vidím na ní, jak ji to fascinuje, jak se jí to "pohádkovo" líbí.

První řasenka

Cítila jsem se minimálně jako žena v rozpuku, bylo mi asi 12 let a měla jsem pocit, že už bych se skoro mohla vdávat. Tak jsem začala tajně brát mamce z její skromné kosmetické taštičky líčidla. Abych zvýšila šance, že si mě švarní hoši přestanou plést s chlapcem a jejich oko na mě spočine o sekundu déle... Byla jsem si samozřejmě jistá, že každý musí to líčení vidět na první pohled :-D A toužila jsem po tom, že si založím taštičku vlastní, s líčidly, která budou patřit jen mně. Když mi pak Ježíšek v podobě tety Radky nadělil první řasenku, měla jsem Vánoce o Vánocích.

Zázrak jménem oteplováky

Pamatuji se, jak jsme s mamkou v mraze stály frontu před Tuzexem. Bylo to jak čekat u Diora. A pak jsem si tam zkoušela oteplováky, nádherné, červené, úplně boží. Nevím, jak to mamka zamluvila, ale domů jsme je nenesly. Já na ně myslela a říkala si, co asi dělají.... A pak jsem je rozbalila pod stromečkem a měla jsem jistotu: zázraky se dějí, Ježíšek existuje a vidí nás!

Balónem do hlavy

Měřila jsem už ve druhé třídě lehce ke 180 cm, bylo tedy jasné, že gymnastka ze mě nebude a mohu přestat navštěvovat Cvičme v rytme. Ale co s tou výškou? Basket nebo volejbal, to je jasné. Můj děda tíhl k volejbalu a stala jsem se tudíž členkou dívčího klubu, nikterak nadějnou a s velmi mizernou kondicí, ale u sítě mi stačilo lehce povyskočit a plácla jsem to přes, tak si mě nechali. Moc jsem si chtěla pinkat s dědou na chalupě, jenže nebyl míč... A pak přišly Vánoce, my čekaly se ségrou jak koně v kójích, kdy Ježuch zacinká a my budeme moct vběhnout do obýváku. Cink cink, vbíháme, na mě letí míč a já smečuji :-D Nene, netrefila jsem ani strom, ani tátu, který mi nahrál, ale mohla to být dobrá groteska. Míč byl nádherný, svítivě zeleno-oranžový a naprosto cool.

Kolo do sklepa

Byla jsem v šesté třídě a spolužačka, která mimo jiné tvrdila, že jede s rodiči na víkend autem do Ameriky, přišla s tím, že dostane nové kolo. A to hned to nejvíc nejlepší, tedy ne horala, ale trekingové! Katuška tudíž nakráčela domů s tím, že její život bez takového kola nemá již dál smysl :-D Ale jsem z generace, kdy se přání neplnila na počkání, my si museli počkat trochu déle. A vyplatilo se. Tuším, že tehdy to byla první obálka, která na mě pod stromečkem čekala, byly v ní klíčky - od sklepa. Jupí, mám vlastní kóji, asi už je moje puberta vážně nesnesitelná :-D Nene, ve sklepě na mě čekalo nádherné černo-stříbrné trekingové kolo.

Lanczovka do rána

V naší rodině jsme velcí čtenáři a knihami se rádi obdarováváme. Někdy se podaří skoro full house, to když vyjde nový Lars Kepler a dostanou ho tři členové ze šesti :-D Od mých raných pubertálních let bylo pěknou tradicí, že jsem dostávala Lenku Lanczovou. Naštěstí autorka byla grafomanka a neflákala se, tudíž novinka vždy o Vánocích byla. Když už jsem měla občanku, měla jsem samozřejmě pocit, že trávit večer u pohádky s rodiči je trapas a razila jsem do hospody. Když jsem pak přišla kolem půlnoci domů, nezvolila jsem spánek na krásu, ale pustila jsem se do čtení. Pravidelně jsem tedy usínala v slzách (dojetí, ale i totálního smutku) nad ránem na Boží hod.

Dárky v přesném pořadí

S Honzou jsme to od začátku brali velmi zodpovědně, dárky byly promyšlené, měly nápad a byly vždy i očíslované, protože jsme tak trochu analytici a mělo to mít gradující tendenci :-D Dodnes jsem pyšná na svůj majstrštyk pro něj ty první Vánoce. Týdny jsem (v pracovní době :-D) plánovala do posledního detailu náš velikonoční výlet do Budapešti. Stala jsem se odborníkem na lázně, langoše, Budu, Pešť i segedín a málem jsem si dopisovala se starostou :-D

První Vánoce jako rodiče

První Vánoce s Barborkou byly nezapomenutelné celé. Naší holčičce byl měsíc a my jeli noční večírky ve velkém. V noci jsme nespali, ale tančili s ní v náručí po pokoji, usínali s prvním kohoutím kokrháním a to tak, že jsme prostě všichni odpadali do kómatu. V den, kdy měli přijet oslavit s námi svátky moji rodiče a ségra, jsme Barborku k ránu převlékli do santaclausovského oblečku, cvakli se a usnuli. Vzbudili jsme se těšně před tím, než pardubičtí dorazili a to s mega plyšovým psem Montym :-D

První Vánoce komplet

Vánoce ve čtyřech by se daly nazvat jako Vánoce bez laktózy :-D Pojala jsem totiž podezření, že mi nedělají dobře mléčné výrobky. Aby ne, když jsem pila ve velkém mléčné koktejly, z toho by škrundalo v břiše každému... Nakonec se ukázalo, že mi možná trochu vadí rajčata. Tak nic.

Ale jinak to byla pohoda, já se prohlížela v nových náušnicích, Barunka prskala do nové flétny (letos na ni hraje Koleda, koleda Štěpáne...ach ten vývoj), Honza hrál na její piánko (jistěže dáváme dárky tak, aby bavily hlavně dětem, ne nás) a tříměsíční Honzík se do toho na nás usmíval. A tak nějak si žijeme dodnes :-D

Letošní "covidové" Vánoce

Ptala jsem se dětí, co si budou pamatovat z letošních Vánoc. Koronu nezmínila ani Baru, ani Honzík. Barborka je milovnice a líbí se jí zatím všechno. Honzík miluje svíčky a užívá si zapalování adventních svíček i těch, co praskají jako v krbu.

Naše favoritka je Smells Like Spells Norse Magic Frigga, tedy vonná svíčka s dřevěným knotem. Já vybrala "tématickou" vůni home/partnership, která nevoní nikterak vtíravě, ale hezky obývák zabalí do takové pohodové peřinky.

Na co budeme vzpomínat? Na jmelí, které smrdí tak, že se pod něj chodíme líbat na balkon. Na sušenky ve tvaru Elsy a rohlíčky pečené podle receptu jedné babičky s druhou babičkou. Na vaječňák od Honzy, který je rok od roku lepší a já ho vypiju rok od roku víc :-D A na relaxační koupele s vůní martini: do vody si házím koupelové bomby Baylis & Harding Cranberry Martini a přikusuji perníčky :-D

A pak taky asi nezapomeneme na testy na COVID-19, které jsme si střihli, abychom věděli, že můžeme vidět naši novou malou velkou ženu, která se právě narodila.

I když je letošní rok celý divný, Vánoce si zkazit nenecháme a užíváme si to. A vám, moji milí, přeji pohodu a klid ♥

Za fotky z vánočního focení děkuji naší milé Evce Neuman.

Článek vznikl ve spolupráci s Notino.cz.