Existuje generace, která přežila všechno. Její příslušníci pili vodu z hadice, jezdili v autě bez autosedačky, rodiče neměli jejich polohu nasdílenou přes aplikace. A přežili. Ochutnali lančmít v housce, pili víno s honosným názvem Ostravský kahan, protančili noc na diskotéce v suterénu bez nouzového východu a když chtěli poslat email s fotkou, po dvou hodinách tu fotku raději vytiskli a poslali poštou. A všechno to přežili.

Dnes jsou to vážení ředitelé v korporátu, úspěšní politici nebo majitelky prosperujících firem, ale na ICQ mívali přezdívku Pippppppinka666 nebo VzteklejKrecekZPlzne. Pravděpodobně se jim nedovoláte, protože mají telefon potichu, ale kdysi platili horentní sumy za vyzváněcí melodie. Vztah, o kterém jsou nyní přesvědčeni, že je navždy, a ze kterého vzešly dvě nádherné děti, začal ve dvě ráno na zastávce noční tramvaje větou: „Nemáš kredit?“

Mileniálové, dámy a pánové! Není lepší generace, jestli totiž někdo umí a uměl žít, jsme to my. Nikdo netvrdí, že jsme žili zdravě, ale rozhodně naplno. Žádná vtipná historka nezačíná slovy: „To jsem si po hodině jógy zrovna kupovala matchu…“, ale rozhodně zní nadějně příhoda začínající: „Vůbec nevím, jak se to stalo, ale probudila jsem v Brně a neměla levou botu...“

Nesmrtelná generace mileniálů

Mileniálové vyrůstali v přesvědčení, že zvládnou a přežijí všechno. Sjet na kole do řeky. Usnout v noční tramvaji a přijít pozdě první den do nové práce. Mít vztah založený na pravidelném prozvánění. Jet ve dvě ráno do Polska pro levné cigarety. Nic z toho se neplánovalo přes tisíce komunikačních aplikací.

Nebáli jsme se nepohodlí. Dnes se řeší ergonomické židle, kvalitní matrace, vyvážená kombinace vitamínů a jak nejlépe vyladit biorytmy. Mileniál spal klidně zkroucený na sedačce v bytě kamaráda, k moři jel autobusem bez klimatizace a bydlel v hostelu v pokoji pro patnáct lidí, strávil týden na festivalu a za celou dobu nepotkal sprchu, jedl kebab a jediné rytmy, které ho zajímaly, byly ty taneční. Dnešní mladí si po špatné noci, kdy nemohli do půlnoci usnout, berou sick day, magnesium a poslouchají podcast o negativních vlivech ponocování na nervovou soustavu.

Nikdo neřešil modré světlo, kortizol ani deníky vděčnosti. Neměli jsme návod na život, nikdo nám neříkal, jak správně dýchat, spát, jíst ani existovat, komu se vyhýbat, protože je toxický. Neměli jsme ranní rutinu o sedmnácti krocích. My jsme ráno řešili jen to, zda jsme opět neztratili telefon, případně, komu jsme v noci psali trapné SMS…

Dnes se hodně řeší image, jak působíte na lidi. Mileniálové uměli být trapní. Nejít na karaoke jen proto, že neumíte zpívat? Vyjádřit své psychické rozpoložení pomocí emotikonů a pěkně veřejně? Psát šéfovi zprávy ve tvaru DnesNeprijduUmrelMiPes? Trapnost byla cool. A být spontánní neznamenalo, že místo pilates půjdete na barre.
Vyrůstali jsme totiž analogově a až později dali světu digitál. Bobříka trpělivosti jsme získali za práci s vytáčeným internetem, byli první na Knize tváří a zcela naivně zde sdíleli hluboké a dodnes dohledatelné statusy typu „Katka se cítí přetíženě a nemůže se dočkat pátku. Girls go bad.“. Kdyby si někdo dal tu práci a první mileniálské statusy našel a zveřejnil, mnozí z nás by přišli o pověst, někteří o práci a pár i o volební právo. Ale zase jsme měli skutečné vztahy, randili bez aplikací, rozcházeli se mnohdy i naživo, žili toxicky, ale problémy řešili dospěle: s notnou dávkou dospělé pasivní agresivity jsme o té pizdě rozšířili, že má vši nebo kapavku… A to mohla být ráda.

Dnešní mladá generace chce longevity, my jsme chtěli zážitky. Mladá generace má v plánu dožít se minimálně sto dvaceti let, my to asi zvládneme taky, protože jsme přece mileniálové a ti by porazili i Chucka Norrise, kdyby to ten srab nezvdal (stejně víme, Chucku, že někde jedeš bomby s Elvisem). Ale rozhodně nás nikdo nedonutí chodit spát v půl desáté, radovat se ze zdravého mikrobiomu a barmana podezírat, že nám něco přidal do Coly – to se spíš ohradíme, že tam toho rumu dal nějak málo. Ano, taky samozřejmě jedeme na vlně longevity, ale my už nemusíme… my jsme nesmrtelní díky legendárním historkám a alkoholu, který nás musel zakonzervovat, jinak by nás zabil. A ty historky si budeme vyprávět i v těch sto dvaceti. Tak totiž vypadá život, který je nezapomenutelný – máte na co vzpomínat.

Jací jsou mileniálové dnes?

• Konečně došlo na naše slova: Cizím číslům se telefon nezvedá. Nebylo to cool už za nás, dneska je to způsob, jak tě obrat o úspory.
• Pořád nevíme, čím budeme, až budeme velký. Ale zároveň se po nás chce, abychom se rozhodli, čím vyřešíme krizi středního věku. Na výběr je: nechat si diagnostikovat ADHD nebo začít trénovat na maraton, skončit s alkoholem a zkusit ajurvédu, rozvést se a navázat vztah s mláďátkem, otužovat se nebo kváskovat.
• Pořád jsou pro nás moc důležitý kamarádi, ale někdy je to náročné: někteří už mají pomalu vnoučata, jiní řeší život s puberťáky nebo teprve nedávno začali s rodinou. A kamarádky, které randí s mlaďochy, co na hlášky z Přátel reagují s nepochopením, jsou nejděsivější. Ano, letadlo má falánž a většina mladé generace je Chandler – nechápeme, co dělají.
• A taky nechápeme, jak je možné, že se vrátilo huňatý obočí, umělý pihy a rty orámovaný hnědou konturkou. Ale souhlasíme, že nosit halenky a bokovky by mělo být trestné. Co ovšem zarytě odmítáme vyhodit jsou sexy lodičky s mega podpatkem, ve kterých se blbě i sedí. Jejich příležitost přijde, navíc Carrie v nich chodila s košem, tak kde je sakra problém?
• Samozřejmě sledujeme všechny reality show, které jsou dostupné. Ale Vladka a jeho ostříhání prakticky v přímém přenosu zatím nikdo nepřekonal a Nela je mnohem víc než královna Brna. Neučte orla létat.

Mileniálové nikdy nechtělo být dokonalí. Byli hluční. Chaotičtí. Dramatičtí. Ale sakra živí. A to by bylo fajn, kdyby mladá generace zkusila: nežít tak opatrně a vědomě, občas udělat blbost a nejet podle plánu.