Vzpomínám na rána s babičkou na chalupě, kdy jsem se smála tomu, jak si ke kávě a chlebu s máslem dává coby „sladkou tečku“ svoji denní dávku prášků. V jejím případě to ovšem byly léky na předpis, navíc jí bylo osmdesát. Nikdy jsem ji neviděla jen tak sedět a čumět do blba (dnes říkáme meditovat), zvedat činky nebo řešit, kolik jaké jídlo obsahuje bílkovin či vlákniny. A dožila se 91 let…

Já jedu na vlně longevity a naletím na každý biohack, jehož popis začíná slovy: „stačí jen pár minut denně“. Prášků polykám pětkrát víc než babička, jenže já nemám vysoký tlak, zvýšený cukr a cholesterol, já mám v plánu být tu do sto dvaceti a v plné síle. Tuším, že mě budou prapravnoučata milovat… Jenže ono zkrátka té mantře „děláte to pro sebe“ nejde uniknout. Kdo jsem, abych nechtěla být druhá Jane Fonda?

Krabičková dieta trochu jinak

Kdysi v dávné minulosti jsem také snídala chleba (žitný samozřejmě) s máslem (ehm, žervé bez tuku). Dnes snídám krabičku. Potravinovým doplňkům jsem uvolnila půl kuchyňské linky. Kdybych chtěla jít do extrému, mohu jimi pokrýt velkou část denního příjmu v kalorických tabulkách. Mám tu kamarády na jasnou mysl a životní pohodu, pevné svaly i hydratované sliznice, proti lenosti i na odpočinek, na spalování i podporu cynického smyslu pro humor. Dřív jsem si kupovala kabelky, dnes investuji do života a místo outfitu řeším, jestli jsem si vzala všechno, co mi jej má prodloužit a co mi zlepší karmu, osobnost i charisma.

Na prostudování všech příbalových letáků jsem tedy potřebovala víkend, jeden má dokonce velikost stříbrnice, do které se po maratonu halí běžci, aby neprochladli, ale co by člověk neudělal pro život do stovky? Navíc jsem se u toho zbavila mozkové mlhy: kombinováním všech podmínek, které se k užívání jednotlivých tabletek pojí, jsem popsala dvě A4 a získala pocit, že mohu jít z fleku dělat přijímačky na osmileté gymnázium. Jeden prášek se má brát šest a půl minuty po probuzení, druhý, je-li puštěné rádio Blaník, třetí se nesmí zapíjet horkou kávou. A šest jich má být užíváno nalačno, což podle mě nejde dohromady: po polknutí druhé pilule mám dokonalý pocit sytosti – a co s těmi dalšími čtyřmi?

Budu vyspaná bitch

Po ránu se nehnu bez kreatinu a L-glutaminu, protože svaly a výkon! Samozřejmě to zapíjím rozpustným kolagenem nebo kokosovou vodou. U kolagenu vím, že nám nebezpečně ubývá, kokosová voda prý dodá elektrolyty. Jsem sice dcera chemika, ale netuším, co elektrolyty jsou – měla jsem dlouho pocit, že je najdu v motoru auta. Ale z článků v sexy online magazínech (jejichž jsem často autorkou) jsem získala nutkavý pocit, že když v noci přijdu o všechny elektrolyty, tak už nic nebude jako dřív, zreznu a zdechnu, a to bych vážně nerada. Po vyvážené snídani nastává druhé kolo a já do sebe házím omegu, déčko, denní hořčík (existuje totiž i noční, ale to se brzy dozvíte), zinek a když jsem v rošťáckém rozmaru, tak i selen. Když jdu cvičit, tak to nejen změřím chytrými hodinkami a vyfotím na instagram, ale samozřejmě do sebe lupnu jeden radostný caffeine, protože chci svůj výkon minimálně zdvojnásobit. A po cvičení vylokám půllitru proteinového nápoje, ale to snad dělá každý, to patří k dobrým mravům.

Večer krasojízda pokračuje a tady mám menší dilema, které jsem stále ještě nevyřešila. Chci samozřejmě kvalitně spát, protože minimálně osmihodinový spánek je stejně důležitý jako zápis do deníku vděčnosti. Takže to se nabízí noční hořčík nebo melatonin. Ale pak jsem objevila tabletky s názvem Skinny Bitch a protože jsem zatím jen Bitch, ráda bych to potunila – slibují totiž, že během spánku zajistí zrychlené noční spalování. A já tuším, že si musím vybrat: chci v noci spát a regenerovat nebo makat na madlech lásky a jejich odstranění?

Stačí pár minut denně

Potravinové doplňky jsou ale jen střípek v mozaice „dělám to pro sebe“. Denně bychom měli věnovat „pár minut“ tu meditaci, tu obličejové józe a dechovému cvičení, tu posilování paží a otužování… Když se to sečte, máme tu asi šestnáct činností, na které stačí jen pár minut denně. Pak už jen ujít deset tisíc kroků, hodinku si číst, pečlivě hlídat bílkoviny a vlákninu, osm hodin spát a pár hodin denně budovat vědomé a autentické vztahy, mít přehled, co se děje u nás i ve světě, ale netrávit s mobilem v ruce zas moc času (stačí pár minut). Nesmím zapomenout, že si třikrát týdně máme dopřát silový trénink a hodně pobytu na čerstvém vzduchu, abych byla zazdrojovaná (to je slovo, které mám na seznamu Zabij mě, jestli někdy řeknu... hned po hostce) - rozuměj, abych měla přístup ke svým vnitřním zdrojům energie, klidu a síly, které mě vyživují a pomáhají mi zvládat stres...

Jenže je to fakt potřeba? V té stovce se otočíte a uvidíte co? Slzy smíchu a tanec na stole po pár skleničkách vína nebo neustálé zvyšování výkonnosti a počítání ideální dávky kolagenu? Tak si říkám, co se minimálně pár minut denně nebrat vážně a ten život nedělat pořád lepší, prostě ho jen žít? Cesta k dlouhověkosti možná nevede přes studenou sprchu v šest hodin ráno, ale přes schopnost se tomu všemu a hlavně sama sobě zasmát.