Jsme spolu 10 let. V dobrém, i ve zlém. Umíme spolu mlčet, umíme se spolu fakt smát, mluvit o všem i o ničem, vychovávat děti, být s nimi a být i sami dva. 

A čas jen pro nás dva jsme si dali k výročí jako dárek. Drahé prsteny s kameny velikosti pěsti, kabelky v ceně tří hypoték, parfémy z Paříže nebo první vydání Romea a Julie s podpisem autora? Jako ano, asi by mi to radost udělalo, ale naše cesty jsou nejvíc.

Už dlouho toužím vidět Kodaň. To jsem řekla na slavící večeři hnedle. Takže jsme si po tataráku objednali koktejlík B52, zapálili ho, vyzunkli na kabrňáka jako tenkrát poprvé a začali hledat letenky. Pod 10 tisíc to nešlo. Zas tak dlouho spolu nejsme, aby víkend v Kodani stál víc než 14 dní v Řecku :-D

Nuže road trip, jsme přece mladí a dobrodružní! Jasně, pojedeme tam autem. 

"Ty beru, ta Kodaň je strašnej kus, já jsem nad tím přemýšlel a po cestě je Rostock. Moře, mořský plody, krásný město... Co ty na to, že bychom jeli do Rostocku a cestou zpět to vzali přes Berlín?" ... Osičko, ty kluku ušatá, ty víš jak na mě! 

A týden se s týdnem sešel, ubytování zajištěno, já se těším víc a víc.

"Už víme, jaké má být v Rostocku počasí?"

.... Místo aby se podíval na yr.no a sdělil mi, jak bude v jednotlivé dny, položil otázku, kterou mám v TOP5 - ty prostě zazní a já umřu ...

"Ty beru, můžu se tě na něco zeptat?" - v mé fantazii chce vědět, jestli mu dám ledvinu, jestli jsem pro střídavou péči nebo pro volný vztah a jestli bych snědla kilo rozinek, pokud by na tom záležel jeho život.

"Jsem nad tím zase tak trochu přemýšlel, má být hnusně, je to strašně daleko, máme pořád zimní gumy a napadlo mě... čistě nezávazně jsem zabookoval v Olomouci a Ostravě krásný hotely, Entreé a říkal jsem si, že bychom mohli poznat tyhle dvě města?"  ... Osičko, ty víš jak na mě, ale od mnohočetných změn plánů jsem tu já!!!

Říkals Entreé? Asi mě to teda zajímá :-D

A tak #olomoucisthenewrostock a historie se opakuje :-D Loni jsme vesele plánovali Porto a skončili v Krakově :-D

Tož co v té Olomouci? Flora Olomouc? Ano, děkujeme, trefili jsme se do termínu této výstavy, jedna noc v hotelu stála víc než dvě noci v Ostravě a my si museli přiznat, že táhnout domů kytky z Olomouce nebo jít na výstavu a fotit si pelargonie, asi není pro nás. Takže co dál? 

Velká výhoda těch dvou O-měst je jejich kompaktnost, tedy všude blízko! Jak bylo cokoli od nás dál než 500 metrů, protáčeli jsme oči, co to má bejt, že to je na taxík :-D

NAŠICH TOP 5 V OLOMOUCI (prostě co v Rostocku nenajdete)

Entreé - po všech čertech a internetech vychvalovaná a do nebes velebená tak trochu jiná reštyka. Možná až moc...Tak jsme si řekli, že se necháme překvapit, ať nejsme zklamaní. Interiér-kombinace čistého designu a lehkého kýče vytváří neuvěřitelně fungující útulnost! Obsluha a kuchaři-milí vtipkující profíci, jeden mladík se zasmál mému vtipu, dobře ty kluku. Honza je gentleman a nechává mě sedět čelem do restaurace a já mu celou dobu sdělovala, co se děje v kuchyni, do které vidíte a kde dělal malou, ale super efektní šou masterchef Přemek Forejt - byla to symfonie!

A pak jídlo? No co říct. Dali jsme si pětichodové degustační menu, oba - to je místní pravidlo. Nebudu vypisovat chody, ale ty neobvyklý kombinace, ty neuvěřitelný chutě, ten styling...ani jednou mě nenapadlo dosolovat, chutnala mi rebarbora i rozinky, neustále jsme se ujišťovali, že se nám to nezdá. Že v tý polívce je fakt mango a dává to totálně smysl. Zážitek! Nešla bych sem s dětmi, ty mají omezenou trpělivost a sem se prostě koberec s křižovatkou a stoleček z Ikea pro děti nehodí😀. Nebudeme sem jezdit pravidelně, ale vrátíme se určitě, protože tady to nikdy nebude stejný. A není to snobárna, to se mi líbilo asi nejvíc, je tu pohoda. 
Znáte? Láká vás? Nějaká restaurace podobného typu?

Bezručovy sady - když projdete horní i dolní olomoucké náměstí, jděte dál a dojděte do krásného parku. Pohoda, nic profláknutého, žádné pikniky a piva ze stánku, ale prostě park na procházky. Je tam i dřevěné dětské hřiště, dá se dojít až do Rosária, sednout na lavičku, čmuchat tulipány všech tvarů a barev.

A po cestě zpět na hotel jsme si na tom dolním/horním náměstí dali drink, já Aperol a Honza víno - “ta cena je ale za deci, pane, takže ty dvě deci stojí 80 korun, víte to?" - tohle miluju, to se neomrzí :-D

Faency fries - víte, že to má být někde poblíž, zapadlá ulička, ale chvilku ji hledáte. Jak poznáte, že jdete dobře? Potkáváte lidi s voňavými kornouty! Takže jsme si stoupli do fronty a za chvíli jsme i měli v ruce ty nejvoňavější hrancle s dipem. Jo, nic víc, to je prostě celé. Na to tam lidi stojí fronty! Na hranolky z brambor s různými omáčkami a roztopeným čedarem.

Sedli jsme si na kašnu, vzájemně se krmili, česnekový dip voněl všude kolem a my věděli, že budeme ještě týden odpuzovat upíry, ale my dva si smrdět nebudeme :)

Oběd v Café New One - reštyka kousek od hotelu, číšníci v uniformě "džíny a červený tenisky", nádherný interiér a příjemná zahrádka. Moc si nedávám vinný střik, protože trpím pocitem, že mi tam něco slijou a naředí sodovkou :-D Tady ale měli střik s bezinkou a dalšíma dobrotama a to vám říkám, sedět tam ještě hodinu, tak se picnu jak za mlada, to se pilo samo :-D

Setkání po letech a olomoucká ZOO - Katuško, ty jsi v Olomouci a neozveš se??!! Alen jsem poznala před dvaceti lety na Mallorce, na té Mallorce, odkud mám Katku :-D Protančily jsme tam střevíce a některé příhody jsou od té doby legendární a tajné samozřejmě:-D Ale ozývejte se někomu po 10 letech, když program ladíte v autě a vlastně nevíte, kde kdy budete. A tak jsme v neděli dopoledne jeli na Svatý kopeček a do ZOO. A tam jsem na Alču skočila, dala jí hudlana a už jsme jely "jak se pořád máte/máme?", jak kdyby ty roky nebyla pauza :-D

Mimochodem za tu ZOO "bez nás" jsme od Barunky dostali pěknou čočku, ale upřímně to nebylo ončo. Sem děti nepotáhneme, chceme spíš zkusit Lešnou.

NAŠICH TOP 5 Z OSTRAVY (Hej Kodaň, řekni p.čo!)

Dolní oblast Vítkovice - už pár let sleduju ty stylový kulisy festivalu Colors of Ostrava a jen proto, že jsem stará páka a z kapel, co tam hrají, neznám ani jedinou, jsem tam ještě nebyla :-D Ale teď, teď jsme si to vynahradili! Vítkovice vidět a umřít p.čo! :-D Je to tam stylové, je to tam oblíbené a dostanete helmičky. Zelená se mi teda moc nehodila do feedu, ale co už, prej hlavně že hlava v bezpečí - tu ofinu jsem lakovala deset minut, chytrá paní na pokladně! :-D

Měli jsme štěstí na super babku průvodkyni, podle mě to tam zakládala, všechno věděla, fórky dělala a pak...nás vyvezla do výšin, kde foukalo jako blázen, já svírala foťák, hystericky si držela helmu a přemýšlela, jestli je chytrý házet kosu v tom větru, aby mi to nešlo zpátky do očí :-D 

Avengers - pamatuju si, jak mě Honza vzal na nějaké tyhle supermany do kina poprvé. Do té doby jsem měla pocit, že všichni Spider/Bat/Super mani jsou kluci z komiksu a na tyhle filmy chodí nerdi a magoři. To trochu pořád platí, ale tihle super-people jsou taky dost vtipní, jsou jich desítky a třeba Ironman? No děvčata, ten prostě zraje jak nejlepší krabicové víno!! Ostravské kino praskalo ve švech, lidi měli loga na tričkách a otvírali jedno plechovkové pivko za druhým (můj soused přes sedadlo vždy to ikonické zasyčení okomentoval zachichotáním ala spiklenec, takže se chichotal furt :-D). Bylo to super!

Gokana Sushi - Honza měl chuť na sushi. Většinou vybírám jídla a podniky já, takže jsem samozřejmě souhlasila a dali jsme si do sosáčku. Jako takhle, já sushi taky miluju, ale kuchař by klidně mohl pro mě přinést misku lepivé rýže, litr sojovky, trochu wasabi a spoko Katy je na světě :-D K tomu víno ve stylu "se omlouvám, ale my nemáme vinný lístek, ale je skvělý", takže stálo litr a náš pobyt končil, tak jsme to přešli :-D

Hrancle a víno v La Petite Conversation - vyloženě jedu v dietním režimu :-D Do La Petite Conversation jsme šli nejdřív na oběd. Naprosto jsem nepochopila, proč nám nabídli jen polévku a sýrové koule, když jsem pak viděla, jak chystají saláty a toasty. Trochu jsem nahodila držtičku :-D Ale víno mi už u oběda dost jelo. A protože se nám po odpolední procházce podél řeky nechtělo hned na hotel, zašli jsme "na víno" a k tomu přidali hranolky a ty byly snad lepší než ty olomoucký fajnový. Topka, stylový bistýrko, připadala jsem si jak ve Francii. Mlčeli jsme, usmívali se a byli.

CoKafe - jít v cizím městě do kavárny je vždycky malinko risk. Můžete dostat kafe hnusný jak fusekle a bábovku, že bych já upekla lepší. A v Ostravě evidentně dost frčí kočko-kavárny. Ne, nemůžou tam jen opravdový ostravský šťabajzny, ale všude tam jsou kočky a ty jejich domečky a škrabátka. Z toho mám úplně chlup v krku :-D Tak to nebyl ten náš případ - my zkusili kavárnu CoKafe (bacha, rozhodně nechodíme naslepo, ale na recenzové jistoty, frčíme na Foursquare aplikaci :-D) na hlavní třídě a pecka. Byl to tam samý hipster v pantoflích, vonělo to novotou a nervózní barista mi na flat whitu vykouzlil obrázek přímo Instagramu hodný :-D

Takže za nás tenhle kus Moravy dobrý jako cyp! Jsem zvědavá, kam se podíváme příště, mám v hlavě hodně bomba míst, tuším, že Honza to vyhandluje za Plzeň :-D 

A na závěr můj oblíbený ostravský vtip: Ostravák jede v Praze taxíkem, když jsou na místě, taxikář hlásí "tak je to za 500 pane", Ostravák podává 250. Moment moment, to je  jen půlka. A ty si se nevezl, p.čo? :-D