Máme za sebou další poprvé. Poprvé nám Barunku hlídá chůva. Vy, kdo sledujete Mama LIVE facebookové stránky, jste asi zaznamenali, že jsme hledali chůvu. Nepracuji na plný, ani poloviční úvazek, ale když dostanu nabídku na zajímavý projekt, ráda ji přijmu...pokud ale máme jistotu, že je o Barborku dobře postaráno. Doteď se nám vždy dařilo dobu, kdy moderuji diskuse nebo dělám rozhovory, pokrýt s pomocí rodiny. Teď se to ale nahromadilo a práce bylo víc než obvykle. Tak jsme konečně přistoupili k řešení, které jsme zvažovali dlouho. Začali jsme hledat chůvu. Na blozích a z jiných zdrojů jsem věděla, že dobré zkušenosti mají rodiče s webem hlidacky.cz - zaregistrovali jsme se tam a vložili inzerát. Okamžitě se začaly ozývat zájemkyně. Některé jsem vyselektovala, protože mi rovnou něco nesedělo, některé nenabízely tu flexibilitu, kterou jsem chtěla, jiné neměly zkušenosti s hlídáním malých dětí. Tři slečny mě ale zaujaly hodně a s těmi jsem se začala intenzivně domlouvat na osobní schůzce. Mezitím jsem se o chůvách a zkušenostmi s nimi bavila s kamarádkami. Jedna mě trochu děsila, ale bylo to dobře. Měla i negativní zkušenosti a já jsem stará naivka, která čeká, že když někdo chce hlídat děti a řekne si třeba o 130-150 korun za hodinu, tak hodlá svoji práci dělat dobře a zodpovědně. Není tomu prý tak vždycky:-D Všechny tři slečny mi na vyžádání poslaly kontakty, kam se mohu obrátit a dostat referenci. Dvě jsem opravdu dostala a nadchly mě. V pondělí k nám dorazila mladá slečna Míša, přišla na minutu přesně a od začátku působila neuvěřitelně mile a skromně. Bylo vidět, že Baru z ní má dobrý pocit, ukazovala jí hračky a rozuměly si, nebyla tam komunikační bariéra. Míša má zkušenosti s hlídáním dvouletého chlapečka a je to znát. Domluvily jsme se, že přijde za tři dny na reálné hlídání - já budu nejdřív doma pracovat a pak půjdu na rozhovor a za necelou hodinku přijde manžel. Druhé dvě slečny? S omluvou schůzky zrušily. Takže jsme vsadili na můj čich na lidi, na první dojem. Nadšeně jsem vyprávěla kamarádkám, že mám z Míši opravdu super pocit. Přesto jsem ji nakonec poprosila, aby na hlídání vzala občanku - abych měla jistotu. Nedotklo se jí to, naopak to vzala jako samozřejmost a byla to první věc, kterou udělala po příchodu. Na hlídání  opět přišla přesně. Baru ji hned odtáhla do pokojíčku a už si hrály, schovávaly se, tančily, četly si. Když Barunka chtěla přesunout zábavu do obýváku, kde jsem pracovala, Míša ji po chvilce velmi taktně odvedla zpět, aby mě nerušily. Když jsem odcházela, Baru mi sotva mávla. V autobuse to na mě ale padlo...Baru bude hodinu se slečnou, kterou skoro neznáme. Za hodinku mi přišla SMS od muže, že je vše v naprostém pořádku. A bylo a je! Od té doby Míša hlídala ještě několikrát, vzala Barunku na Montessori dílničku, chodí ven krmit kachny a sledovat nutrii, kreslí si, tančí. Chodí včas, nedívá se při hlídání na telefon, ale okamžitě reaguje na moje SMS, kdy s ní buď domlouvám čas hlídání nebo hlásím, že jedu domů a ptám se, jak se mají. Nezamlčuje, že Barunka měla minutkovou slabší chvilku a byly slzičky. Barunka ji i lstivě zatáhla do lékárny pro lízátko a kdyby mi to sama nenaprášila, Míša by mi to neřekla (nejde o lízátko, to v lékárně kupuji Barunce pokaždé) - peníze jsem jí musela vnutit. Drobnost, která pro mě opravdu hodně znamená. Můj dobrý pocit sdílí i manžel, ale pořád jsem si říkala, že třeba jen chceme, aby to bylo tak super, jak se to zdá. Ale utvrdilo mě to, že moje sousedka a kamarádka, která má chlapečka stejně starého jako Baru a která Míšu s Barčou na dílničku vzala, se mě zeptala, zda by bylo možné, že by Míšu někdy taky oslovila. Kamarádka má přísná měřítka a vím, že by nenechala syna jen tak někomu. A Míšu mi chválila. Je prý vidět, že je na Baru moc hodná a zároveň si nenechá skákat po hlavě (jak říká manžel "konečně bude Barču někdo vychovávat":-D). A Barunka má Míšu moc ráda. Jak to poznám? Když se dozví, že Míša přijde, začne plánovat: "Schovám se a pak udělám BAF!" - bafá jen na ty nejbližší:-D Netvrdím, že máme patent na hledání skvělé chůvy - měli jsme opravdu velké štěstí. Ale pár rad, na co dát pozor, a pár věcí, podle kterých já hodnotím, vám sepíši. Podle čeho já hodnotím: Dochvilnost a spolehlivost - Míša vždy přišla na sekundu přesně a s žádným termínem neměla problém Flexibilita - naprostá. Sociální inteligence a empatie - Míša se sama ptá, jak se domluvíme na příště, hlásí, kdy nebude moct, a když věděla, že přijde v době, kdy bude Barunka ještě spinkat, tak mi poslala SMS, že za chvilku zazvoní - nevím jak to máte vy, ale spánek dítěte a domovní zvonek nejdou pro mě dohromady a vždy mi to zvedne tep:-D Jen přijde, odkládá telefon a jde si umýt ruce. Skromnost - nečeká svačinu, občerstvení, nechává plně na nás, jak jí dáme peníze a spíš si napočítá méně. Umí to s Barunkou. Chápe, že Baru u činnosti vydrží chvíli, neustále si s ní povídá a i když ji do ničeho netlačí, tak zároveň nepřistoupí na vše. Když Barunka pláče, nerozhodí ji to, ale odpoutá pozornost. A řekne mi to. Ona mi to stejně hned hlásí Barunka:-D Baru se jí nikdy nepočůrala, sama si řekne nebo se jí Míša ptá. Co doporučuji: Sepsat si všechny vaše požadavky a neustupovat - inzerát musí vyznít jasně a pokud někdo odpoví obecně, jen to zkouší. Flexibilita neznamená, že budu paní v její přesně stanové dny a hodiny doplňovat její hlídací full time. Požádat o reference, o občanský průkaz. Reference nebrat smrtelně vážně a dát i na svoje pocity, intuici a hodně vnímat dítě. Poptat se kamarádek, zda nemají doporučení na chůvu, přece jen osobní zkušenosti blízkého člověka jsou super. Kamarádky syn chůvu odmítl po první schůzce a použil jako argument pro nás ne zrovna podstatné důvody, ale tříletý kluk prostě neumí vyjádřit, co mu nesedí - nakonec se ukázalo, že měl pravdu, nebylo to ono. Normálně s chůvou mluvit a zjišťovat tak, jaký člověk je, podívat se třeba i na FB profil (nemusí být otevřený, ale stačí profilovka - party fotka by mě odradila). Zbytečně nepoučovat - Míša viděla, jak se k Baru chovám, co jí dovolím a co ne, a vidím, že přirozeně se chová velmi podobně. Míšu si necháme a budeme si ji hýčkat. Ale už rozhodně nechci tak pracovní měsíc, jako je leden. Jen díky tomu, že jsme opravdu našli "chůvový" poklad, necítím se tak provinile. A taky vím, že jsme k tomuto kroku přistoupili, až jsme byli všichni připravení - Barunka na cizího člověka, já na to, že nebudu mít dohled. Ano, nejsem typ, co umí dobře a spravedlivě dělit svůj čas mezi práci a Barunku. Pomohlo mi to uvědomit si, že práci si teď budu opravdu pečlivě vybírat, můj full time job a hlavní zaměstnavatel je Barborka a čas s ní. Ale ano, upřímně říkám, že mám radost, že nabídky jsou a že práci zvládám. Jen musím lépe zvládat i její plánovaní.