Myslím, že budu mluvit za velkou část rodičů - mít děti je super úžasná věc, ale když někdo potomka pohlídá, taky to není k zahození:-D Když mi mamka nabídla, že využije pololetních prázdnin a přijede pohlídat Barunku, abych mohla strávit pátek odpoledne v práci, poprosila jsem ji, jestli by si pak naše zlato nevzali do neděle do Pardubic. Barunka se těšila (pravidelně mi dělala scénu, proč jako nejedeme za babi a dědou "hnéééééd"), prarodiče se těšili, teta se těšila, my se těšili:-D A protože moje premiéra s natáčením komentářů k výzkumu pro televizi nedopadla úplně špatně, začal společný víkend jen s manželem hezkým pocitem:-D Jelikož byl teď pracovní zápřah trochu silnější, byl u nás mírně řečeno bordel jak v tanku a v ledničce se krčilo pár zoufalých seschlých plátků šunky, lahev mlíka a lahev vína - ideální na party vysokoškoláků:-D Nechtělo se mi na nákup, vymyslela jsem tedy geniální plán na sobotní ráno - brunch! Vždy jsme to chtěli vyzkoušet, ale v období "před Baru" jsme se nikdy nevykopali z postele včas a "období s Baru" nám zatím nepřišlo brunčovské... Výzkumníci Osičky si udělali desk research (tj. zadali jsme do googlu heslo "snídaně v Praze") a prošli nabídky - moje kritérium bylo jediné "chci lívance a trochu stylový podnik". Vybírali jsme mezi Savoy, Imperial, Louvre, La Republica apod. A nejvíc nás oslovilo Café Louvre. Manžel tam nikdy nebyl, já jen jednou a nalákala nás možnost sestavit si snídaňové menu podle sebe (i když mají i ta předsestavená). Co máme Barunku, nebyli jsme spolu v kině - já jdu občas s kamarádkami, ale Honza s kamarády spíš sportuje. Tak jsme se těšili i na film a aby to pěkně navazovalo na snídani, vybrali jsme v programu Birdmana. Nominace na Oscara, stárnoucí "Batman, tedy Birdman" Michael Keaton. A páteční večer jsme zakončili filmem "Co jsme komu udělali". I nadále platí, že Nedotknutelní jsou jediná francouzská komedie, která mě opravdu bavila, tohle nebyl můj šálek kávy...usnula jsem:-D Jaká tedy byla naše sobota jen ve dvou?   1. Jedli jsme si královsky! V sobotu jsme si "přivstali" a už v 9 vyráželi směr centrum. Louvre byl téměř plný, kmitalo tam deset číšníků, měli jsme krásný výhled na sněžení venku. Dostala jsem hned vynadáno, ať zandám telefon:-D Já si dala lívance, míchaná vajíčka a slaninu, manžel francouzskou snídani. Vše dokonalé včetně kávy, freshe, houstiček...Ano, jsem na focení závislá a snažím se zaznamenat každou vzpomínku, tak jsem samozřejmě jídlo fotila. A velmi mě pobavilo, když šestici  mladých cizinek u vedlejšího stolu naservírovali kávu, tak všechny! beze slova vytáhly mobily a tu kávu si cvakly a postly online:-D Sice spolu téměř děvčata nemluvila, ale online vypadají, že si v Praze peckoidně užívají:-D Z Louvru jsme nešli, z Louvru jsme se valili a sotva funěli:-D cestou do kina jsme koukli do Zary a udělala jsem si radost pár kousky pro Baruňáčka. Pomyslně jsem tam pár kouskům z dětské i dámské kolekce slíbila, že ještě na ně přijdu kouknout.    V kině mi vyhládlo:-D Honza jen povytáhl obočí, ale nekomentoval - ví, že jsem jak Tamagotchi, není radno si se mnou zahrávat, když jsem hladová. Vydali jsme se do Potrefené Husy na polévku a dost nás tam pobavil malý chlapeček (ano, vlastní dítě udáme a čumíme po cizích:-D) - motal se kolem všech stolů, pokřikoval směrem k rodičům, že už ho to tam nebavííííí a z očí mu koukalo pět čertů - prošel nenápadně kolem slečny v minisukni a zezadu jí sáhl skrz židli na zadek. Následovalo její prudké otočení, pohled říkající "ty prase, trénuju Krav Maga, pracky pryč" a ruka instinktivně letěla směrem k očekávané tváři úchyla...a ten nikde:-D klučík už dávno hopsal o tři stoly dál a hlavě o metr a půl níž. A jí přišlo divné, proč my s mužem se řežeme smíchy, až slzíme:-D Na doma jsme si koupili dortíky ve Světozoru (klasika, celou dobu ve frontě mě Honza pobízí, ať už si vyberu, aby nakonec, když jsme překvapivě rychle na řadě, mektal jak kozel a nevěděl, co chce:-D) - a já doma zjistila, že nejvíc mi bude chutnat právě jeho dortík - byl dobře naladěn, skoro jsme se neprali! Na večeři steaky se zeleninou (jako sorry, ale hranolky jsou z brambory a ty JSOU zelenina!). Takže o žaludek postaráno:-D 2. Kulturně jsme žili. V kině jsme byli v pěti lidech! A když jsme za dvě hodiny odcházeli, fronta na lístky se vinula skoro až na ulici, zajímavé!:-D Film Birdman byl opravdu dobrý, sem tam fórek, skvělí herci, zajímavý příběh...myslím, že silný adept na Oscara. Večer jsme si dali další moc fajn film Jack Reacher - Tomík Cruisík má ve svých "víc jak padesáti" stále co říct a co ukázat, blonďaté Rosamund Pike dochází řeč, když se před ní Tomča vysvleče z trička:-D A pak mi taťka řekl, že v knížkách má hrdina Jack Reacher skoro dva metry a metrák - holt Tom je kluk ambiciózní a nebojí se výzev:-D 3. Povídali jsme si a hodně. Neskákala nám do toho Barunka svým "Maminko, neříkej tatínkovi!" - nemá ráda, když je ignorována:-D Ale upekli jsme pár plánů, zavzpomínali a i se stihli pohádat, se ví:-D Sháníme pro Baru větší overalkové pyžamo, tak jsme tam nakoukli do Nextu. Pyžamo neměli, ale moje vyhlédnuté a na netu vyprodané tričko ano. Tak jsem ho hned čapla a že ho bereme, velikost 3-4 roky, to bude na delší dobu, čekala jsem, že to muž pochvalně a hlasitě ocení. I ne! On šel pro pyžamko a tohle evidentně pyžamko není! A hlavně! "Barča má skříň plnou hadrů, které neunosí, ty to kupuješ hlavně kvůli sobě!"...jednou za čas tenhle spor máme:-D Tričko jsem tam z hrdosti nechala a pusu nafoukla jak balón (to vím, že funguje:-D). Za chvíli už jsme se udobřovali a větu "Já vím, že se o Barunku skvěle staráš, o její šatník možná až moc skvěle!":-) si budu pamatovat! Jak je to u vás? Ptát se, kdo má na starosti dětský šatník, je asi zbytečné, ale konzultujete? :-D 4. Měli jsme radost z každé SMS od babi a dědy. Bylo jasné, že Baru se má královsky. Když jsme si pro ni v neděli dopoledne přijeli, projevila jakous takous radost, ale pokračovala v družném hovoru s tetou, a to byl jasný signál ... měla se skvěle! Krásně spala, jedla, měla pořád dobrou náladu. Zamilovala si song od Rammstein "Amerika", zpívá a tančí na něj "figury":-D Když jí moje ségra dala pusu, tak jí Baru svěřila, že má ráda pusinky:-D Něco jí udivilo, tak se plácla do čela a "Já se picnu". A ptala se, jestli má někdo beďara:-D V neděli jedeme s našima na hory, tuším, že separační úzkost, která nám lehce zpříjemňovala pobyt před rokem, se konat nebude. A moje televizní premiéra proběhla v neděli po obědě, šla jsem dobrovolně uložit Barču, nedokážu se na to dívat, jsem nervózní víc jak při samotném natáčení a slibuji si svatosvatě, že na sobě budu makat:-D Socioložka Osičková zní jako Bioložka Eckertová z povídky Šimka a Grossmanna "Volba Miss", ale jako vypadá to na obrazovce dobře:-D Prosím vás, kdybych jen trochu někdy koketovala s myšlenkou točit pro vás i videa, připomeňte mi, že nemám ráda svůj hlas a sebe na obrazovce, ušetříme si všichni dost nervů a stresů:-D