Dnes je Valentýn, to asi nikdo z nás nedokázal nevnímat. Nebudu řešit, odkud tento svátek přišel, prostě kde se vzal, tu se vzal, a je tu s námi. A já jsem toho názoru, že příležitostí, kdy se oficiálně slaví láska a zamilovanost zas tolik není, abychom je bojkotovali. Já přeji všem, kdo říkají, že nepotřebují konkrétní datum a pokyn, aby si vyznali lásku, že to dělají celoročně. Respekt! Pak si rudých srdcí a Milk s vyznáním nevšímejte, vy se prostě máte. Ale my jsme s mužem spolu sedm let, dva roky jsme rodiči, a i když si stále umíme říct něco hezkého, neusínáme bez pusy, seriál sleduji tak, že mám hlavu na polštáři na Honzově klíně a po přípitku si vždy dáme pusu, tak cítím, že ta velká romantika se malinko vytratila, nebo upozadila. A asi nemám tolik času vymýšlet originální dárečky, nebo jsem zlenivěla? Ale pokud by můj manžel přišel s tím, že budeme lásku oslavovat na Mezinárodní den popelářů, okamžitě jsem pro, vynesu ten den odpadky a navléknu oranžový dress code. Ale to se nestane:-D Můj pragmatický muž není ten typ, co by nosil dárečky a kytky „jen tak“ – není to tím, že by se bál podezření z nepravostí, ale prostě to tak má:-D Pomalu si na to zvykám, přece nemůže být dokonalý:-D  Jen jsme se vzali, zajásal, že se tím smažou všechny „moje“ výročí (první pohled do očí, pusa, první měsíc, šestý měsíc, třináctý měsíc spolu a podobné:-D) a budeme slavit jen tu naši červnovou slávu. Honza prostě má rád data a jasně definované příležitosti. A co se týče mých narozenin a Vánoc, tak během našich sedmi let nikdy nezapomněl, vždy se dárkem trefil a vždy překvapil a často mě fakt dostal. Takže mi v podstatě nevadí, že nechodí co týden domů s nějakou drobností, že mi neposílá zamilované emaily a už mi ani nevysypává cestu domů okvětními lístky růží. Asi je pro mě poslední dobou důležitější to, že z práce spěchá, aby po šesté večerní vcházel do dveří a užíval si Barunku. Asi je pro mě důležitější to, že poslední týdny vstává v noci a přenáší slečinku do naší postele, a i když do noci pracuje, tak ráno jde její mlíčko dělat taky on. Asi je pro mě důležitější to, že při lyžování na mě vždycky počká a neužívá si plynulou jízdu až k lanovce, protože jak sám říká „Jezdím fakt dobře, viď?“, ale chce mít jistotu, že já trefím. To jsou asi v současnosti pro mě větší dárky (a jen začnu vykvíkávat, jak jsem nedoceněná a jak není romantický, najdu si tento článek:-D) Abych byla upřímná, jsem to já, kdo poslední dobou dárky šulí:-( A to si na nich zakládám. Mám trochu slabší rozjezd roku a už se cítím provinile…Vánoční dárky jsem, myslím, zmákla ke všeobecné spokojenosti, ale teď je to špaténka. Babička osmdesátiny, Valentýn, můj muž a můj táta narozeniny a pak máme v březnu výročí seznámení, rozuměj, dání se dohromady:-D No prostě dárků bych měla mít plné skříně a nemám nic... Dnes se v Pardubicích slaví právě narozeniny mého muže a mého tatínka, tak doufám, že teď na nákupech opět projevím svoje kvalitní dojezdy – pod stresem pracuji nejlépe, a tátovi vyberu nakonec něco pěkného. A taky doufám, že se tím ten Valentýn, na který já nejsem připravená, trochu promlčí:-D A kdo má tip na originální dárek k narozeninám pro mého 33-letého manžela, který „nic nepotřebuje“, tak sem s ním!:-D Jak to máte s Valentýnem vy? Jaká výročí slavíte?