Je neděle večer a my za sebou máme víkend ve znamení významných událostí, jednoho poprvé a dalších fajn akcí. Popořadě, systém musí být:-D Když kdysi do firmy, kde jsem pracovala, nastoupil sympatický Moravák Jenda, tak mě krom jiného zaujalo i to, že se narodil ve stejný den jako můj táta, jen o "pár" let později:-D To prostě bylo a je znamení! Takže v sobotu měl narozeniny můj drahý muž a můj táta. O Honzovi jsem vám toho už nabásnila dost a dost a tuším, že ještě sem tam něco přidám. Tak něco o mém tátovi. Je to skoro dvoumetrový chlap, po kterém jsem vysoká, mám po něm chůzi, smysl pro humor, občas jsem lehce cholerická, máme společné i to, že když jsme obklopeni lidmi, které máme rádi a kterých si vážíme, tak se skvěle bavíme, házíme vtípky a když si dáme po kalíšku, tak občas nepustíme ostatní ke slovu. Od táty poslední dobou získáváme tipy na seriály, stal se z něj opravdu odborník. Určitě taky máte rodinné příhody, které si vyprávíte na každé akci, pokaždé se u toho bavíte a nevadí, že to slyšíte nebo vykládáte podvacáté:-D S tátou jich taky pár mám. Narodila jsem se našim, když oba studovali vysokou, a táta mě samozřejmě řádně s kolegy z matfyzu zapil - už do tramvaje si vzali pár piv a jako pyšný novopečený otec si připíjel nejen s kamarády, ale se všemi spolucestujícími. Když mě táta jel vyzvednout po návratu ze školkového výletu, přijel na favoritovi a donutil mě jet na "štangli" - mám nohy dlouhé po něm, tak mi stále lezly do předního kola a nakonec mi tam jedna zůstala a my zastavili na místě, letěl táta, letěla jsem já:-D Dost se divil, že jsem zbytek cesty odmítla na kolo vlézt a pajdala trucovitě po chodníku. S našima jsme docela často jezdili pod stan a nejraději do Českého ráje. Když mi bylo asi pět nebo šest, tak jsme trávili týden v Sedmihorkách, ségra se přejedla sušenek a nebylo jí dobře, tak jsem na tůru na Kost vyrazila jen já s tátou, bylo to asi 20 kilometrů. Hrdost mi nedovolila škemrat o pomalejší tempo, o pauzy a statečně jsem celý výlet po svých absolvovala - mamka vzpomíná, že k večeru se z lesa vynořila tátova vysoká postava a Katuška nikde...po pár minutách vyšel i ukoptěný blonďatý chlapeček v kšiltovce, tedy já:-D Co mám s tátou spojené opravdu silně, je večerní čtení - skončil Večerníček a do zpráv zbývalo dvacet minut. Se sestřičkou jsme se naskládaly poblíž a přinesly naše knížky a táta četl. Naše knížky byly Foglarovky, Vinnetou a my to milovaly. Doufám, že i Baru jednou bude. Táta je vědec, matematik, fyzik, chemik...Většinou jsem se učila sama a moc jsem nekonzultovala, ale jednou to v té matice bylo vážně nepochopitelné, tak jsem šla pro radu - popsal mi naprosto neznámými vzorci nejbližší sešit, zeměpis, a nechápal, že jsem takový dub, že to nepobírám (myslím, že mi vyložil učivo pátého ročníku matfyzu:-D) Většinou nepropadám snadno stresu a panice, ale nějak na mě silně působí různé závěrečné zkoušky ve škole, neumím to ovládat. A legendární je můj hysteráček den před tím, než jsem měla maturovat. Padlo to na mě, nejdřív jsem fňukala sama v pokoji a pak jsem to potřebovala ventilovat a doma byl jen táta. Byl trochu překvapený, když jsem před ním začala hystericky brečet, že to rozhodně nezvládnu. On, který se obvykle ptal, proč jsem se víc nenaučila, když jsem přinesla dvojku z matiky, najednou říkal věty typu "Nic se neděje, jsi premiantka, propadnout tě nenechají a za 16 ti to dají vždycky!" nebo "Když se to nepovede, v září je to doma určitě!" a pak už mi jen vyprávěl obsah děl, co jsem si napsala do seznamu literatury a nečetla je:-D Když jsem druhý den odmaturovala za čtyři, byla jsem trochu za blbce:-D A co se týče výchovy, táta není na velká slova, proslovy, táta vychovává vlastním příkladem. A věří, že má vnímavé dcery, které si převezmou to důležité. Ráda bych jednou, aby to Baru vnímala stejně, abychom jí byli dobrým vzorem! Kapitola sama pro sebe je můj táta jako děda. Neuvěřitelné! Od chvíle, kdy mu Barunka v porodnici dva dny po narození stiskla palec a vykulila na něj oči, je v její moci:-D Trhá s ní listí ze stromů, kouká na Mickeyho, nechává jí nejlepší kousky ze svého oběda, učí ji Boudo budko a jako správný vědec ji pečlivě pozoruje a studuje a následně ji "objektivně" hodnotí. Ano, naše pravidelné sedánky u vína se teď točí okolo Barči a toho, jak je správná, chytrá, veselá, úžasná a jedinečná:-D Ha, chtěla jsem vám popsat náš víkend a trochu jsem se zasekla:-D Sobotní den mého muže jsme strávili v poklidu a pohodě, dopoledne jen my tři, dobrý obídek a pak výlet do ZOO s našimi kamarády Verunkou, Lukem a Lukáškem. Zahájili jsme ZOO sezónu a nějak nám nevadilo, že jsme prošli jen její malou část, dětičky běhaly kolem, Baru mi počůrala nohu, viděli jsme i pár zvířat, kterým nevadí zima, a vyšly na nás poslední dva párky v rohlíku:-D Lukáška známe od jeho čtyř měsíců, za pár měsíců mu budou dva roky a už jsou s Barčou neuvěřitelní parťáci. Je strašně hezké pozorovat, jak se jejich vztah vyvíjí a teď se ještě rozplýváme, jak se chytnou za ruce, jdou si a prostě si povídají (Luky řekne: "Voda" a Barča na to "Ptáci", prostě flirtují). Až mi za pár let Baru práskne dveřmi od pokojíčku a vřískne, že chtějí mít soukromí, asi se budu rozplývat méně:-D O ZOO určitě napíšu celý článek, stojí to za to! A v neděli jsme měli jedno poprvé! Barčin první karneval. Trochu jsem řešila masku. Na e-shopech jsem nenašla nic, co by bylo roztomilé, dětské, zajímavé. Princezna naše Barunka prostě není. A u nás v místním papírnictví jsme nakonec objevila kostýmek myšky. To je ono! Neměla jsem dost času, příště asi nechám ušít, aby to byl kostým přesně podle představ. Karneval byl trochu divočina,  menší prostory, trochu tmavé a bohužel méně místa na sezení pro dospělé, tudíž ti stáli jak na koncertě a dost dětem vadili ve volném pohybu a výhledu. Ale myška dostala balónek a pohladila si medvěda, na cestě zpět říkala, že ji to moc bavilo:-D