Pomalu končí třetí trimestr a protože jej ukončí porod a příchod našeho mimi-pána, raději článek píši a postuji už teď :-D O posledních dnech před porodem a porodu samotném vás samozřejmě budu též informovat :-D Jaký byl ten třetí trimestr? Letní, zábavný, romantický, ne pracovní a moc fajn. Jiný než u Barunky. Bylo mi skvěle, ani vedra mi nevadila. Ne, že bych s Barčou byla hekavá těhule, ale nevěděla jsem, co mě čeká a obzvlášť poslední měsíc už jsem spíš pospávala přes den a nemohla spát v noci, byla jsem taková vykyslá :-D             A pořád se mě někdo ptá, jak to zvládám :-D A já odpovídám, že fakt dobře a házím udivené pohledy. Mám ráda léto, teplo. Nerada si stěžuju. Tak nějak tuším, že příchod nového člena klanu Osičků bude hodně zajímavý, možná i náročný, a snažím se vychutnat si ten klid před bouří. A strašně oceňuji, že o Barunku je jeven zájem a já byla hodně dní i bez ní. Je to teď trochu vzpupná slečinka a já bojuji s pocitem viny, že nemám dost trpělivosti, abych s ní jednala v klidu. Jak jsem u Barunky nejezdila nikam daleko už snad od 6.měsíce a když, tak vždy se sbalenou taškou do porodnice, tak teď to neřeším :-D  A když se nás na červnové dovči Veru zeptala, zda jsme přemýšleli, kam případně pojedeme rodit, narazila na dva hodně překvapené a vyorané obličeje :-D Ne, ani já, ani Honza jsme se tím vůbec nezabývali. Tohle těhotenství holt spíš neprožíváme. Když jsem se nedávno ptala Honzy, zda Fergusona nepoznamená, že na něj skoro nemluvíme, jen suše odvětil "doufám, že poznamená, že bude tichej a mlčenlivej!" :-D Ano, s Baru jsme vedli dlouhé hovory a máme nejužvaněnější dítě široko daleko. Když jí řeknu, že nemusí pořád mluvit, tak vykulí ty svoje mega vočiska a překvapeně řekne: "Ale muším, maminko, muším!!!" Tak jako, co si budeme...., má to po mně. Ale je to pár dní, co jsme začali řešit, že vlastně porod není jen o nás dvou a miminu, ale i o Baru. Tak nějak jsme si říkali, že prostě přijedou naši, kteří jsou hodinu cesty a pak maminka moravská. Ale my nevíme, jak spontánní nevyvolaný porod vypadá, jak to trvá dlouho, než se jedná fakt o porod... A když na první poradně v porodnici doktor po pár karatistických chvatech přímo uvnitř mě spokojeně konstatoval, že se "tam" něco chystá, lehce jsme znejistěli a navíc dost znejistěli mého tátu, kterému jsem řekla, ať už má radši mobil i v noci u hlavy. On má v diáři zapsáno "Katka porod" na 16.září :-D Co se směju, já to tam mám taky :-D Když se blížil termín prvního porodu, byla jsem nervózní, zda to poznám, zda nebudu Honzu odvolávat zbytečně z práce a jestli nás z Apo nebudou opakovaně posílat domů, že tohle brnění v palcích u nohou rozhodně není způsob, jak by Baru dávala najevo, že chce ven. Teď jsem nervózní víc - nejde o to, že by z práce musel být odvolán Honza, ale musíme přivolat četu na hlídání Barunky. Takže dokud se nebudu kroutit kontrakcemi po minutě, nikam nejedu :-D

Porodu jako takového se nebojím. Tuším, že to nebude vyvolávaná pohodička, kterou já zčásti prospala a zčásti se pronudila do šťastného konce a Honza zdolal za těch pár hodin jednu severskou detektivku a dvě tatranky :-D Ale co už, bolet to trochu bude a s tím nic nenadělám. Kromě červnové dovči už jsme žádný dovolenkový pobyt neplánovali. Baru velkou část léta strávila s prarodiči, buď na chalupě ve východních Čechách, kde celý den pobíhala v nedbalkách, skákala na trampolíně (nejlepší investice a nákup tohoto léta - my máme trapošku Spartan, koupenou na www.efitness.cz, je opravdu skvělá, bezpečná a už se nemůžu dočkat, až si ji příští léto užiju taky), cachtala se v bazénku a opékala buřtíky, nebo v Břeclavi, kde venčila pejska, chodila do lesa s dědou myslivcem, s babičkou tančila, prodávala, hrála si na doktorku, pomáhala jí vařit a zalévat zahrádku, navštěvovala širokou rodinu a všude prubla bazén.      Já mezitím doma řešila bazar, chystala výbavu, chodila po schůzkách, fotila kamarádky, randila s mužem (s tím mým :-D). Byli jsme na večeřích, několikrát v kině. Podle návrhu Hanky jsme začali předělávat pokojíček. Ještě nás čeká tapetování a malování (Honza dělá tyhle věci rád, je na sebe pal pyšnej a opravdu na to má vlohy, jde mu to, ale tapetování bude jeho premiéra, tak jsme oba zvědaví a já si asi jen tak pro jistotu vyhledám číslo na tapetářskou pohotovost). - nedělní update: Je vymalováno, vytapetováno a já vám určitě v nejbližší době pokojík ukážu. Honza to zmákl a Baru se tváří spokojeně. Ještě budeme pokračovat na jaře.

   Co se týče poraden a ultrazvuků, tak mě vždycky překvapí, jak si naprosto nic z prvního těhotenství nepamatuju, vůbec nemám přehled, v jakém jsem týdnu a naprosto netuším, kolik miminko váží, měří a jestli už je jasné, že bude génius. Musím říct, že je to docela pohoda, on mi to vždycky nějaký Mudrc řekne :-D A už mám za sebou i první kontroly přímo v porodnici. Při první jsem měla trochu pocit, že jsem na očním (ironií je, že vyšetřující lékař silně šilhal minimálně na jedno oko :-D) a doktor mi dioptrie kontroluje spodem, byl něha sama. Nadskakovala jsem jak čamrda a následně se tlemila, že vlastně nevím, jestli se mě nepokoušel odrodit :-D Druhou kontrolu jsem popisovala na FB, připadala jsem si jak vyjukaná těhotná panna :-D Doktorka mě ujistila, že nejvíc informací o tom, kdy TO vypukne, má mimino, tak ať se zeptám jeho :-D V Bradavicích probíhá rekonstrukce a do půlky září nejsou funkční všechny porodní sály a nadstandardní pokoje. Takže bych ráda vydržela do termínu (16.9)  a zkusím o tom přesvědčit i mladého pána! CO JE STEJNÉ: Focení: Proběhlo pupkaté focení, což vy víte. Přibližně ve stejnou dobu jako s Barunkou v břiše. A proběhne i tzv. newborn focení. Ale Ferguson nebude štelován do deček a košíčků. Budeme doma, Lucinka přijede za námi, já doufám, že mě nalíčí a upraví Dita, dáme si kávu a něco na energii, Baru bude tančit a poletovat okolo a vznikne snad pár pohodových fotek Osiček ve čtyřech. Oblečení, dětská móda: Nejdřív jsem pěkně frfňala, jak je klučičí móda nudná, nenápaditá, nebarevná, ale přicházím jí na chuť. Nejdřív jsem musela tedy prodat tašky a tašky a tašky Barunčiny garderoby (pořád tu dost věcí je, ale už to nejsou tuny) a teď už peru ty mimi-pánovy věci a těším se, až ho budu šatit. Co teda ani v rámci prvního praní dělat nebudu a u Baru jsem se hecla? Žehlení. Dokážu se překonat a sníst kroupovou polívku nebo rozinky, ale tohle je silnější. Některé domácí práce mě vyloženě baví, žehlení tam ale nepatří. A od té doby, co máme sušičku, tak tím spíš. Kromě Honzových košil, svých halenek a Barčiných hodobóžových kousků tam už dám cokoli. Celkově mimi-výbavička vypadá, že je jakž takž po kupě, vyvařím dudlík, kojící kloboučky, ale myslím, že nic zásadního nechybí. Chystám i tašku do porodnice - jako zkušená rodička jsem se rozhodla, že bych nemusela být za tlustého anděla v erární košili, ale koupila jsem si hezký set "župan a kojící noční košile" a minimálně návštěvám se pokusím prezentovat ve stylu "rodit podruhé je prostě těžká pohoda, zrovna jsem si dodělala vlasy". Poslíčci: Zas nevím, jestli je mám a co to je. Zeptala jsem se na ně porodních asistentek. Prý tvrdnutí břicha, nepravidelné stahy apod. Aha, tak to já popisuju jako "mladej pán se zase vrtí" :-D Neřeším, nestuduju, nedeptám se předem. Radši budu nevědomá a blbá, než vyděšená a plná informací. CO JE JINÉ:  Máme Barunku, nechystáme se na miminko sami: Jedna z našich priorit je, aby byl příchod nového člena rodiny co nejpřirozenější, aby Barunka neměla pocit, že je odstrčená a nevěnujeme se jí. Barborka často dostává otázky, zda se na brášku těší, zda bude pomáhat a tak. My si s ní o miminku povídáme, ale děláme si z toho legraci, chci, aby věděla, že je pořád naše milovaná holčička a bráška bude milovaný chlapeček (v tomhle vidím asi největší výhodu párečku). Ubezpečila jsme ji, že od ní žádnou pomoc nečekám, že není bráškova chůva. Ona se ale těší, jak ho bude krmit a přebalovat a jak ho budeme spolu lechtat na pupíku :-D Máme nachystané dárky, které od Fergusona dostane, až přijdeme z porodnice, prvních 14 dní budeme doma všichni čtyři, nebude chodit do školky a budeme se sžívat pěkně všichni dohromady. Trénuji s EPI-NO: budu o něm psát po porodu, abych shrnula, jestli ANO nebo NE, zatím říkám "je to pěkný fitko". Když cítím, že jsem unavená, netrénuju, protože je to fakt záhul.

Pohyby:  OOOOO, ano! - Baru se občas "zachvěla", když jsme na ní hodně mluvili a asi 2x to bylo vidět, hezky pěkně! No to mladej švihák je zase málokdy v klidu, břicho mi tančí lambádu. Přibrala jsem méně, zhruba o 6-7 kilo: Naprosto nechtěně a neplánovaně. Neomezuju se, to jako určitě ne. Spíš je víc pohybu a míň času na polehávání. Mateřská s Baru vypadala tak, že jsem šla občas s někým na oběd a jinak se poflakovala doma, sledovala Revenge, Scandal a Gossip Girl a večer mě Honza vyvenčil okolo bloku. Teď vstáváme mezi sedmou a osmou, máme program a v noci spím. I proto si s Honzou říkáme, že je můj břuch větší. On asi není větší, jen prostě je v menším dárkovém balení, tak dostal víc prostoru pro sebeprezentaci. Konzultace a kontroly: Součástí teoretické přípravy na první miminko bylo čtení moudrých knihy, návštěvy předporodního kurzu v porodnici apod. Teď půjčujeme naši knižní výbavu kamarádům :-D Ale v rámci spolupráce s Mamapartner jsem měla možnost setkat se s laktačními poradkyněmi/porodními asistentkami, které mi už teď osvětlily spoustu věcí a hlavně jsme domluvené na schůzce po porodu, kdy zkontrolují ihned techniku kojení a případná poporodní zranění. Otéká mi noha: Ano, ne nohy, ale jen pravá hnátka - moje Katka se nedávno smála asi pět minut, když moje nerovnoměrné kotníky viděla :-D Ano, je to divné a dost vtipné, prostě jedna sloní noha. Noha otéká po delší cestě autem nebo když je fakt vedro. A nebo prostě, že chce. A proč jen jedna? Je to prý položením dělohy. Třetí trimestr jde do svého grand finále, já jsem sice čím dál víc pupkatá, nemotorná, udýchaná a utahaná, ale stejně bych ráda, abychom došli až do termínu porodu. Když to máme v těch diářích.... :-D