Je to tak, náš chlapeček s pracovním názvem Ferguson (podle jednoho ze synů Shreka) se ve skutečnosti jmenuje po svém tátovi. Jan, Honzík, Jeník, Janek (dámy, pamatujete frajera Janka se zelenýma očima z jedné "lanczovky"? tak to je náš chlapeček v 18 :-D )

To si tak plánujete budoucnost s moravským Jendou a zdá se, že jste za jedno, že děti nebudete pojmenovávat po rodičích :-D Ač byl první odhad pohlaví u Barunky "chlapeček", Honza ani náznakem ten měsíc (dokud nám najisto nepotvrdili holčičku :-D ) nenaznačil, že by rád syna pojmenoval po sobě. Barunka by byla Kubík. Při výběru jména se řídíme ryze citem, prostě se nám jméno musí líbit, musí se líbit oběma, musí jít hezky k příjmení Osička, Osičková. Chtěli jsme jméno české, jméno, které má různé varianty, zdrobněliny, dvojslabičnou verzi. Neřešíme numerologii. A když byl první odhad pohlaví u druhého děťátka taky "chlapeček", Honza navrhl Vojtíška. Pokud by se odhad opět změnil, druhá holčička by byla Viktorka. No a pak se z odběru plodové vody ukázalo, že je to kluk na 100 %. To tedy znamená, že jméno Osička má v rodině prvního pokračovatele. A budoucí pan otec? Začal pomalinku lobbovat za Honzíka. Hrál na city, zkoušel různé taktiky, sliboval dárečky :-D Přiznávám na rovinu, neměl to těžké. I mně se představa malého Jeníka vlastně líbila. A vím, že kdybych byla absolutně proti, Honza by to přes koleno nelámal a nenutil mě.

Tak nějak to vyplynulo, že to někdo věděl a někdo ne, rodině jsme chtěli udělat překvápko. Barunka hrála s námi hru "bráška bude Ferguson", ale jednou nebo dvakrát jsme jí řekli, že se bráška bude jmenovat jako táta a ona sem tam hru porušila a pravdu vyzvonila :-D Moc hezky to popsala ve svém článku blogerka Betty, která má shodou okolností také Jeníka, tatínkova jmenovce. Je to z její strany projev toho, jak si milovaného muže váží. Cítím to velmi podobně. Jméno Jan má pro mě trochu "royal" punc, ani nevím proč. Nad tím, že někdy budu mít chlapečka, jsem popravdě ani neuvažovala, i u druhého děťátka počítala na 100 % s malou treperendou (prostě to tak u nás v rodině je, vždy dvě holky :-D ). To, že jsem svému muži dala syna, se mi hrozně líbí (asi by si mě nechal, i kdybych mu porodila pět holek :-D ). Zajímavé je, že většina mužů nijak extra jméno dítěte či dětí neřeší a určitě ne "předem". Ale když dojde na věc, najednou si uvědomí, že mít jmenovce = následníka je královské a že by to vlastně rádi. Na Bepanthen pikniku nás bylo deset těhotných, osm nás čekalo chlapečka a tento trend byl velmi znát. Mužské ego je nevyzpytatelná věc :-D Ani já jsem neměla dopředu, od dětství apod. vysněná jména svých dětí. A přiznávám, že jméno pro holčičku bylo velmi snadné vybrat. U kluků mi žádné vyloženě nerezonovalo...Honzík? Tak mám 7 let uloženého svého muže v telefonu, tam to rezonuje vlastně od samého počátku... Jak probíhal výběr jmen vašich dětí? A co jméno po rodičích, ano nebo ne?