Stále se prokousávám fotkami z Lipna - byli jsme tam týden a já měla dost často volné ruce, takže výsledek je, že máme spoooooustu fotek :-D

Tak si nejdřív dáme Honzíkův další měsíc. 

Mimi-pán Jeník je desetiměsíční vykuk. Je čím dál víc kontaktní a sociální, současně si ale dost hlídá ty svoje obry a nežene se do každý náruče. Baru už v jeho věku měsíc mlela pantem nejen hekavý zvuky, ale mama, tata a baba... Jeník stále heká, ale podle intonace a výrazu v obličeje přesně víme, co hekáním a halekáním myslí - není to nic složitého: jíst, spát, chovat, chovat, naval líčidla, klíče, neber mi ten papír, nedávej mi to jídlo, kde je Baru, kde je máma, kde je táta, kde jste všichni?

Stále nepokořil hranici deseti kil, roste do délky, ale jelikož pořád blbne s jídlem a hodně se hýbe, ztrácí faldíky a začíná se objevovat muskulatura :-D Zubů je osm a další jsou na cestě. Je to sranda, jak jsou ty děti indi vindi. Tuhle jsme potkali chlapečka, pohybově byl o dost napřed, o dva měsíce starší a zuby dva nesmělé :-D

Desátý měsíc byl ve znamení cest, malých i větších. Strávili jsme víkend na Dolní Moravě, vrátili se na zámek Loučeň, poznali zámek Stránov a hlavně týden užívali dovolenou na Lipně i s prarodiči. Jak jsme drželi režim Barunce, držíme jej i Honzíkovi a vyplácí se to. Je to pohodář a dá se s ním toho spoustu podnikat. Jen málo dní jsme doma, máme rádi výlety, kamarády a jsme rozhodně aktivnější než se samotnou Baru (není to Jeníkem, ale je třeba zabavit Barču a Jeník se veze :-D). 

Dlouho to vypadalo, že Honzík na velké cesty nebude, spal v autě vždy hodinu, pak chvíli komunikoval a pak ječel. Ale jelikož do Lipna byla cesta, hezky řečeno, trnitá, zvládneme už cokoli. Vyjeli jsme před polednem a před večeří byli na místě, šest hodin, venku tropy a všichni Češi na cestě do Chorvatska. A silničáři se rozhodli, že bude prča to u Benešova trochu počechrat a regulovali tam kluci sami provoz, jéééééj, díky! Ve finále to nejhůř zvládal táta Honza, ale nakonec to rozchodil a večer vínem trochu spláchnul...dovolenou to nezkazilo. 

Honzík se nás se sestřičkou pár týdnů snažil přesvědčit, že čím dřív se vstane, tím víc srandy se zažije. Ale už přišli na to, že vyspalý rodič je milý rodič a teď si chrupeme i do půl osmé, máme oči jak tenisáky a máme se o dost víc rádi :-D A Honzík se teď pár dní budí už jen jednou za noc, dobře ty, kámo! Však my tu noc v kuse dáme, já o nás strach nemám. Jako ano, opustili jsme ložnici, aby měl milostpán své apartmá, ale za to spaní to stojí. 

Malej pán ve Vistě vyzkoušel i bazén a že by z toho byl nějak odvázaný, to se říct nedá. Tak teď přemýšlím, jestli nám od září zařídím nějaké společné cvičme v rytme nebo plavání nebo se na to vybodneme a budeme si doma číst a poslouchat nějakou dětsky atraktivní hudbu - kromě Aquababes u nás frčí Bára Poláková a její Nafrněná, cajk! 

S Baru jsou parťáci. Kudrnatá holka poměrně ochotně půjčuje hračky, v autě spravedlivě dělí křupky, neustále se snaží bráchu rozesmát a hlídá ho. On ji občas přátelsky zatahá za čupřiny, ale naprosto ji zbožňuje a oddaně sleduje každý krok. Myslím, že nás ještě čeká vymezování prostoru, Honzík se z mimina stává člověkem a Baru dochází, že to bude opravdu člen rodiny ve smyslu rodu lidského a nebude pořád při zemi jako plyšák nebo domácí mazlíček. Hodně o tom přemýšlíme, nechceme, aby měla Barborka pocit, že nemá dost pozornosti, zároveň ale trváme na tom, že jsme teď čtyři a právo na kyslík máme všichni :-D 

A velký plán do dalšího měsíce je naučit Honzíka samostatnému usínání (jako o jídle už nemluvím, to ten malej troubelín prostě začne umět v pubertě, ale jeho problém, já to hovězí s mrkví sežeru sama). Budu vás informovat :-D

Jo a taky měl svůj první opravdovej svátek a dostal kostky a boty! Rozhodli jsme se, že je vůči němu blbý dávat mu pořád věci po Barunce v dárkových taškách :-D Teď nás čeká velký úkol a výzva - za dva měsíce první narozeniny. Užijeme si léto a bude mejdan!