Jsem děvče skromné a nenáročné, péče o mě není složitá - Honza by sice tvrdil opak, má pocit, že jsem věčně nespokojená, ale znáte to...chlapi :-D 

Musím říct, že jak se blíží Jeníkův rok, je to s dvěma rarachy čím dál lepší, jednodušší, našli jsme jejich základní tlačítka a umíme to s nimi celkem obstojně. A tak se i jako mama cítím lépe a lépe. Už jsem se vám kdysi svěřila, že potřebuji občas nebýt máma, abych jako máma fungovala. 

Maminky si často stěžují, že nemají čas pro sebe, že nejsou nikdy samy. A pak dostanou propustku a jdou do dm drogerie pro plíny :-D Ano, být někdy sama, je velmi osvěžující. To potvrzuji a doporučuji. Ale já jsem zjistila, že pro mé kvalitní fungování není třeba utéct do lesů a obejmout jedli. Je pár věcí, které si dopřeji skoro každý den, které zajistí, že mi nejde pára z nosu a blesky z očí a jsem vybalancovaná. A názorně vám ukáži, že k těmto mým malým radostem/nezbytnostem nepotřebuji ani sekundu samoty. Zároveň je ale pár mama zásadností a aktivit, na které potřebuji od dětí klid. 

Dobrá snídaně a káva - Slyšela jsem spoustu mama báchorek (třeba to o kojení a hubnutí) a jedna z nich je, že si některé nadženy přivstanou, aby si vychutnaly snídani v klidu. Neumím si přivstat, umím si velmi dobře přispat. Takže snídám obklopená dětmi. V mé misce obvykle nenajdete ani chia semínka, ani kaši, ani avokádo, občas tam najdete fotogenické borůvky nebo maliny. A hlavně tam najdete cereálie a jogurt. A je toho megaporce, protože jen si to nandám, hýkne z lehátka Junior (který minutu předtím snědl kýbl kaše) a Baru nasaje (na dva metry pozná značku jogurt a šarži :-D), takže se dělíme. Ale koukáme na pohádky, mazlíme se a je nám dobře.

Čas jen pro mě: 0 sekund

Snídaně je jídlo, které mi musí chutnat a musí mě zasytit, protože dopolední svačinu ne vždy zvládnu. Machruju, že si snídani nezdobím lesními plody, ale pro vás a pro fotku jsem to těmi borůvkami zaházela, vypadá to přece jen líp :-D Když tu ovoce je, tak si ho k tomu dám, protože mám pocit, že "cereálie+jogurt+ovoce" jsou silná kombinace, mám z toho dobrý pocit a jsem zasycená.

Jedny z nej lupínků, co jsem vyzkoušela, jsou cereálie Cheerios Oats. Křupavé lupínky s obsahem celozrnných ovesných vloček, namíchané s  kroužky Cheerios. Mně osobně chutnají víc ty skořicové, ale když se k Original kromě jogurtu dá třeba marmeláda, ovoce, oříškové máslo, tak to i těm, co mají rádi sladší chuť, bude hodně chutnat. Já řeším kromě chuti i to, že některé lupínky nebo cereálie se strašně rychle rozmočí. A to tyhle vydrží docela dlouho pevné, což je pro mámu, která od snídaně sem tam odběhne, dost velké plus. A bonus "navíc" je, že ovesné vločky obsahují beta glukany, které pomáhají snižovat hladinu cholesterolu.

Základní make-up: Nemám to štěstí, že bych měla bezchybnou olivovou pleť, tmavé řaso-smetáky, plné rudé šťavnaté rty a lícní kosti jak podle pravítka. Mám pleť světlou až vyblitou, řasy skoro neviditelné, kruhy pod očima a ...dost, mám se přece ráda jako každá dospělá zdravě sebevědomá žena! No takže se od 12 let maluji. A ano, maluji se téměř každý den i na mateřské. Nedělám na obličeji žádné složitosti, už tak nějak vím, co je třeba, co mi sluší a co se dá během tří minut stihnout. A jestli Barča byla mými líčidly fascinovaná, tak Jeník je jimi hypnotizován. Nezdrhám s make-upem do koupelny, nečekám, až děti usnou, maluju se na zemi, s Honzíkem po boku a někdy se přidá i Barunka - ta sem tam mázne sebe nebo trvá na tom, že dnes mě líčí ona (a pak teda můj stoický klid dostává lehké otřesy). Nemám v kabelce žádné výrazné šminko-skvosty, jen ten můj milovaný Lancome make-up hlídám. Na denní make-up nepotřebuji víc než make-up, korektor, pudr a tvářenku (minuta), tužka na oči, na obočí a řasenka (minuta) a rtěnka a tužka na rty (půl minuty). 

Čas jen pro mě: 0 sekund

Mlsání na tajňačku: Baru má ten nejcitlivější nos a uši na světě. Jen si dám do pusy něco, co by jí mohlo chutnat, pozná to. Má to po mně, to je největší peklo. Ale já si občas nemůžu pomoct a tajně po partyzánsku se kradu k šuplíku s dobrotami asnažím se "neslyšně" otevřít sáček s tyčinkami a během pěti vteřin jednu sežrat. Prostě potřebuju sůl, zabte mě! Ona přiběhne a vystřelí "Co to máš, dýchni na mě, dej mi taky!" 

Čas jen pro mě: Dělám to, když je policajtka poblíž, asi k tomu potřebuju adrenalin. Těch 10 utajených vteřin je prostě moje malá radost :-D

Cvičení s trenérem: Když jsem v zimě hledala fitko, kam se upíšu a kam budu určitě třikrát týdně chodit, věřila jsem si, že to splním. Je to tak, že jsem si ve fitku našla i trenéra, abych měla nad sebou bič. A chodím jednou týdně. Pevně věřím, že budu chodit častěji. S trenérem to je motivace, je to "bez práce" - nemusím sama sobě vymýšlet cviky, hlídat, aby tréninky navazovaly, aby to celé v globálu dávalo smysl (a nerostly mi jen tricepsy, ale souměrně se mi zpevňovalo celé tělo) a sama sebe asi tolik nepobavím. Už jsem se otrklala a začínám remcat. Takže smlouvám o počtu sérií, nadávám, že tenhle cvik patří mezi těch pět, který nenávidím a ... je mi to k ničemu :-D Naopak se naposledy trenér smál předem, než mi cvik předvedl, protože věděl, že zase budu mít řeči... Tak jako! Dělat kliky na balanční podložce, kde vám ujíždí nohy? Je ale jasné, že ač vypiskuju, tak pocitvě dřu a mám radost, že je to makačka :-D

Čas jen pro mě: Hodina a kousek (když počítám cestu)

Víno s mužem/Večeře s kamarádkami: Večer je můj/náš. Nedám ho. Můžu jet celý den naplno, nedat nohu z plynu, ale večer chci bez dětí.

Ukládáme s Honzou oba, mimi-pán se ještě na noc kojí, takže žádné výměny dětí neprobíhají. Já uložím Jeníka, Honza Barunku a za tou já pak ještě jdu na pokec. A pak je čas na dospělácké povídání, seriály, práci, víno a víno. Mám tip! Seriál Most - existuje skandinávská a americká verze. My zvolili tu skandinávskou a závislost je na světě :-D

Jednou za čas vyrazím na večeři s kamarádkami. Pamatuji, že s Barunkou jsem se na večeři mimo domov odvážila asi v jejím půl roce a nervozita mnou cloumala. Nevím teď zpětně, čeho jsem se bála. Nejela jsem na večeři do Vídně, byla jsem doma autem za 10 minut. 

Teď chodím na sedánky s kamarádkami snad od druhého měsíce mimi-pána a vše je v pohodě. Co je k tomu třeba? Dokonalý režim během dne. Mimi-pán musí spát dost, ale ne moc. Je lepší, když Barunka po obědě nespí, pak padá do komatu téměř okamžitě. Já se po Honzově příchodu z práce nachystám a jdu ukládat Honzíka. Honza uloží Barunku a v ideálním případě má klid. Někdy ještě okolo dětí tancuje, ale výrazné drama se nekoná. Nikdy mi neřekl "nechoď, já to tu nedám" a nikdy mě neodvolal domů dřív. 

Čas jen pro mě: 3 hodiny

Práce na blogu: Patří do těch tří hodin výše, ale chtěla bych to zmínit.

Práce? Teď jsem řekla Honzovi, který soustředěně sleduje fotbal, že budu pracovat = tedy blogovat. A on? Od srdce se zasmál, že to prý říkám tak důležitě, jak kdybych šla operovat mozek :-D Když říkám "práce", tak tím chci hlavně říct, že to beru vážně, zodpovědně. Ale je to pro mě i obrovská zábava, zpestření dnů na mateřské, které umí být někdy nudné a trochu ubíjející. A to já právě i díky blogu nemám. Je pořád co dělat a co vymýšlet, udržuje mě to ve střehu, rozšiřuje obzory. A je to můj čas, moje radost a tedy nezbytnost. 

Co dělá během dne radost vám? Jaké mama rituály máte a na které potřebujete být samy a u kterých se můžou dětio ometat okolo? :-D