Prázdniny jsou ve své půlce a my máme za sebou jednu rodinnou dovču a Baru prázdninky na Moravě i v Čechách s příslušnými prarodiči. A ano, to si pak my velký Osičky užíváme "jedno dítě, žádné dítě". Je to znát, hlavně řeknu denně asi o 36558255 slov méně než obvykle :-D Ještě nás čekají dovolené v srpnu a pak už ... školka. Jsem překvapená, jak mě to vere. Upřímně přiznávám, že se netěším, až Baru nebudu mít pro sebe. Jsem hysterka?:( Napište mi, že v tom nejsem sama :)

Baru si doma celkem umí hrát sama, před prarodiči tuto svou schopnost úspěšně tají a dokonale je vytěžuje. A je vtipné, že nerada chodí ven, tedy mimo tu oblast, kterou v daném místě považuje za doma a kde je jí nejlépe. Na chalupě se drží na dvoře, absolutně ji nezajímá, co je za vraty. Na Moravě je nejraději doma, kde si s babi hrají, tančí, vaří a pozorují pejska na dvoře. Od obou rodičů víme, že nechce chodit ani "s plasty", je to vejlet a o ten nestojí, to je ztráta času a zdržování :-D

Na naší rodinné chalupě trávíme pár letních týdnů, co je Baru na světě. 

První léto byla Baru mimouš, culila se na všechny z pozice vleže na břiše a doufala, že ji někdo vezme do náruče. Pivotovala, pořád jsem ji mazala a klobouček jí skoro přilepila k hlavě. Bazének jí byl šumafuk, takže jsme v něm chladili víno nebo ženy :-D Nejvíc byla Baru fascinovaná listy jasanů, nechávala se k nim nosit a rvala je i s větvemi. Já se snažila chodit běhat a občas se vrátila od vrat. Baru ječela tak, že mi to sundávalo tretry z nohou. 

Druhé léto se Barča vozila po dvoře na kárce, chodila krmit kozy a když jí děda nabídnul pivo,volala "ale dědoooo, já jsem dítě, nedělej egracííííí". Nechávala se houpat a každý to dělal po svém, velká zábava pro dospělého to není. Táta Honza si k tomu sedl s knihou :-D Improvizované pískoviště Barču dost bavilo a u bábovek aktivní hlídání nevyžadovala, prostě u ní jen někdo musel dřepět :-D Chodila jsem běhat a rozhodně jí nechyběla :-D Kulturní vložkou byl Barčin tanec na jedinou melodii, co má babi v mobilu. Ráda zkoušela řídit všechna auta na dvoře, majitelé byli vyloženě nadšení, když jim zablokovala stěrače nebo přenastavila rádio :-D

Třetí léto už trávila Baru na chalupě i jen sama s babi a dědou a prababičkou, já doma chystala vše na příchod Jeníka a chodili jsme s Honzou do kina. Baru jezdila na koupálko, jedla bramborák, skákala na trampolíně, nechávala se houpat a u toho ječela "až do oblááááááák" a babičky trnuly hrůzou. V Praze bylo vedro, já jsem byla naložená v domácích limonádách a bylo mi dobře i s pupíkem v poslední fázi. Baru ve stínu mega stromů ani nevěděla, že jsou venku tropy a bylo jí skvěle zrovna tak. Pivo stále odmítala, ale buřtů snědla nepočítaně. A kozy přes plot krmí co hodinu, mečí o pomoc.

Čtvrté (letošní) léto Baru neslézá z trampolíny a občas se tam s ní povaluje i bráška. Bazének jsme vyměnili za BAZÉN, ve kterém se Baru rozhodně netísní, ale může si přizvat i rodinu nebo nafukovací mega hračku (bráška se drží opodál, voda není zatím jeho živel).

Kozy už nejsou atraktivní a houpačka ji nechává chladnou, tak ji zastoupil mimi-pán. Když "šel" poprvé krmit s babi, ozvalo se nejdřív hlasité "méééééééé" a následně opravdu rozhorčené "béééééé" - Honzík nebyl nachystán na to, že rohatec podnikne aktivní kroky k seznámení a prostrčí hlavu plotem, aby dali skoro bozk. Zato při houpání se ozýval jen jeho nadšený a hlasitý jásot (a babičky opět trnou hrůzou, to už je jejich úděl :-D). Baru naopak přechází na míčové hry - líný tenis a čutání do míče - předvádí nám své "pokroky" a my tleskáme jak při Wimbledonu.

Premiéra tohoto léta byl stan. Óbrovské nadšení, těšení se...pomáhala stavět, chystala si spacáček, šla spát o hodinu dřív než normálně. Usnula o hodinu později než normálně, vystřídali jsme se u ní tři. A vzbudila se o dvě hodiny dřív, než je jejím zvykem. A pak už se tam tak nehrnula. Nebála se, jen to prostě nebylo ončo, postel je postel (a já se nedivím, já byla rozlámaná i jen z uspávací hodinky).

Táborák se dělal každý večer a velmi rychle si osvojila moje dámičkování "já buřty nepeču, od toho tu máme muže", takže skoro rvala tyčku s buřty babičce z ruky :-D  Pivo odmítá i nadále, to její bratr takový abstinent nebude, ten by si knír z pěny nechal udělat a nebral by to jako fór. 

Mám ráda tohle putování časem, návraty do minulosti. Tyhle srovnávací články jsou spolehlivý zdroj mého dojetí, což mámy chápou, že? :-D

Za rok si bude Baru na dveře stodoly psát křídou svoje jméno a Honzík prožene dědu s mičudou.