Mimi-pánovi bude za měsíc rok a my ho ještě nezačali směřovat, nenalajnovali jsme mu budoucnost a nepřihlásili ho do kroužků. Kdyby byla zítra besídka pro rodiče, kde se máme vytáhout, tak tam Jeník půjde ukázat maximálně zuby. Jsme rodiče na baterky. Mladý muž nic výrazně neříká (děda už začíná být nervózní :-D), paci paci udělá až po velkém přemlouvání a když chceme vědět, jak je veliký, musíme si ho změřit, on nám to rozhodně neukáže. 

Berte mě, prosím, s rezervou. Jsme si naprosto jistí, že je Honzík dokonalé dítě, nejkrásnější a nejlepší. Ale umíme si z něj i z nás udělat legraci (jeho vlasy jsou zdrojem vtipů snad obden :-D).

(Pozn. Mama LIVE: Ten má takový štěstí, že jsem článek psala včera, protože dneska bych toho kňouru separačně úzkostnýho pěkně pomluvila!)

Baru v jeho věku byla cvičená opice, v době mezi jejími spánky jsem s ní pořád dělala psí kusy, četly jsme si, učily se zvířata, dělaly všechny ty povinný kejkle. A o víkendu se do tréninku zapojil tatínek a cirkus Osička jel na plné obrátky. 

Co děláme tedy, když Honzík nespí? Všechno možné, on tedy hlavně sleduje a následuje Barunku. To je jeho největší atrakce, hračka, animátor a láska. Je jiný než sestřička, na čtení ho neužije, nevydrží v klidu. Na druhou stranu je to prostě víc kluk a zajímají ho kostky, stavění a boření. Chodíme ven, kde on se spíš vyvaluje v kočárku nebo se chová, protože plazit se po hřišti ho úplně nenechávám. 

Ale abych mu nekřivdila, tak sice nic neříká, ale velmi jasně umí dát najevo, CO chce a že to chce HNED. A rozumí všemu. Můj táta ho dost pozorouje (je to vědec) a oznámil nám, že kluk je šikula, že se spolu vždy jasně domluví - tátovi se ta mlčenlivost v podstatě líbí, sám je schopný mlčet i celý den :-D Proč by měl mluvit, když všichni víme, co chce? V 99 % chce nosit v náručí. 

A umí dát najevo, že má rád. Dává totiž pusinky. Vypadá u toho jako kapr a oslintá vás, ale stejně je to boží.

Měsíc si dal pauzu od zubů a teď rostou jak houby po dešti, u nosu nudle, ruce v puse a čekáme zase čtyři najednou. Není to žádný troškař, je mi ho až líto, jak je vidět, že ho to prudí a on si občas vyčerpaně položí hlavu na moje rameno a prostě odpočívá na mámě - je vám jasný, že v tu chvíli i přestávám dýchat a jen si užívám ty dokonalý sekundy?

V pohybu není žádný namistrovaný atlet a já jsem velmi ráda. Líbí se mi to pozvolné tempo našich dětí. Pomalu ale jistě si sedá a staví a zuří, když mu to nejde nebo když na něco nedosáhne. V tomhle byla jeho sestra výrazně větší salámista "Nedosáhnu? Tak to asi nepotřebuju!" :-D

Hračky ho nechávají vesměs chladným a od ovladače se přesunul o level výš - k počítači. Okamžitě našel klávesovou zkratku na otočení obrazu o 90° - a já to pak hodinu zkoušela vrátit :-D 

Ale! Kapitola sama pro sebe je spánek, to ví každý rodič. A během 11.měsíce se Jeníkovi podařilo dát párkrát noc bez pauzy a když se budí, tak maximálně jednou. Čert vem první slůvka nebo "tak tak všelijak", tohle jsou milníky, pro které stojí za to žít! 

Jo a když už jsem u těch zásadností a chválení, tak naše malé Osičky spí už skoro dva týdny spolu v pokojíku. Tady má velkou pochvalu Barborka, která chodí spát později než Honzík a jen si nás vždycky zavolá, abychom ji pohladili ("mami, řekla jsem pohladit, ne pohladit a dát pusu!") nebo dali "kámen nůžky papír" :-D. 

Za měsíc bude dostávat dárky Honzík. Pro vás mám teď dárků nachystáno více. Stále můžete soutěžit o kuchařku s recepty pro nejmenší a sledujte blog, ať neprošvihnete další soutěž, bude brzy!