Rok jsme čtyři, tudíž mi z toho vychází, že já jsem již rok double mámou (že já z té matiky nematurovala, dyť jsem dobrá!). Řeknu vám jedno, rozhodně to není takový šrumec, jak se říká a jak jsem čekala. Naopak! Jasně, je pár věcí, který nás překvapily a lehce zaskočily, ale tak to asi nebudeme první :-D 

Jet ve čtyřech na dovolenou znamená, že je vás v pokoji hodně nebo zaplatíte double za trochu soukromí.

Když přijde muž z práce, nepředáte dítě a nejdete si dělat peeling/mani/pedi/nebo jinak dobře, ale uleví se vám - jdete totiž večeři dělat jen s pomocí jednoho raracha!

Už už to vypadalo, že si užijeme zase trochu srandy jen ve dvou, Baru byla super hlídatelná a prarodiče super ochotní. A pak vykoukne Jenda. Ale zase si pak stokrát uvědomíte, že "jedno dítě, žádný dítě" - ale o tom jsem už psala :-D

Jako říkám upřímně, jsou dny, kdy není ani chvilka klidu. Kamarádka se mě teď ptala, jestli si během dne někdy odpočinu. To ne, no :-D Ale ač bych chtěla vypadat jako supermatka, která tu dvojnásobnou fachu dává s klidem, tak vám musím říct, že jedno dítě je sice starost, ale dvě děti nejsou starost dvojnásobná, ten rozdíl je spíš menší než větší.

Pár postřehů z prvního roku doublmámovství: 

Překvapivě je to vlastně všechno mnohem víc na pohodu. Honzík coby mimino vyžadoval jen pravidelné krmivo, byl a je pohodář. Dítě, které bez problémů přibývá na váze a netrápí ho v noci kolika, je dítě za odměnu. Jo a taky dost pomůže fajn porod bez následné tělesné i psychické rekonvalescence, i to mi/nám hodně ten rozjezd usnadnilo. 

Celkem přirozeně prostě neřešíte každou blbinu. Někdy stačí, že se všichni dožijeme ve zdraví večera. Priority jsou upravené. U Barunky jsme hodně dbali na rozvoj a vývoj, dodržovali podle tabulek jídelníček, chodili na kroužky a srovnávali s vrstevníky. Honzík se rozvíjí sám pozorováním, první list papíru snědl někdy v půl roce a teď se tváří, že největší laskomina je oliva a kus uzeného. Přiznala jsem sama sobě, že kroužky nesnáším :-D Ale uznávám, že plavání může mít do budoucna smysl a i když je to nejhorší možná verze dětské aktivity pro mě jako matku s kily navíc a brýlemi, hecnu se. A na vrstevníky házíme bobek, srovnávat nemá smysl - stačí porovnat malé Osičky a je vidět, jak různé děti jsou byť z jednoho vrhu.

Baru se ukázala jako dokonalá ségra. V porodnici ho hladila a upozorňovala nás na to, že je malinký - už obry prokoukla a pochopila, že některé věci se jim musí říct i víckrát. Přišli jsme domů a ona ho v tu chvíli měla ráda. Její první kroky ráno vedou za Honzíkem. Chodí mi říkat, když si bráška strčí do pusy nějakou nepatřičnost (se jako dost nachodí, ten malej frajer má v puse pořád nějaký divnověci) a varuje ho, že zásuvka mu jídlo nevydá, tak ať do ní přestane šťourat a věnuje se něčemu bohulibému. Když pláče, napomene mě a připomene mi, že je to moje práce ho utišit, tak ať ho koukám pochovat, ona od toho placená není. 

Honza se ukázal jako dokonalý double táta. Přirozeně si vždy nějak rozdělíme děti, zpočátku jsme já byla víc s Honzíkem a Honza s Baru. Táta holt nenakojí. Teď už se u dětí střídáme, nemáme žádný pevný systém, ale prostě jeden druhého vykrýváme. Málokdy se stane, že jsou děti samy doma :-D 

Žijeme aktivně a společensky. Kamarádi nás coby rozrostlou famílii nezatratili. Jezdíme na výlety i dovolené, občas se poštěstí vyrazit si sami coby bezdětní, pravidelně vyrážíme každý zvlášť večer s kamarády na pětipiva a pětivína. 

Sice jsem nevěděla, co nás čeká a čeho se bát, ale protože jsme hodně "režimoví" a to hlavně co se týče dětského spánku, byla jsem trochu nervózní z toho, jak sladíme tříletou treperendu a malé mimino. Šlo to. Přes den někdy hůř a večery byly překvapivě spíše klidné. A na tomto místě se sluší říct, že hlavní zásluhu na tom má opět Barunka. Když jsem přes den doma uspávala mimi-pána, dívala se ve vedlejším pokoji  na pohádku a jen občas se přišla zeptat, jak dlouho to jako ještě bude trvat. Dlouhé měsíce se mi dokonce dařil dětský společný polední klid a tedy i klid můj a za to se plácám po rameni. Měsíc jsou děti v noci jednom pokoji a i když jsem si přesun nedovedla moc představit, opět to nebyl velký problém.

Stíhám všechno a možná mnohem víc. Každou minutu vytěžím na 200 %, neunavuju a nezdržuju se přílišným relaxem a nicneděláním. Děti jsou čisté, já většinou taky, máme co jíst, sem tam smetu hračky do jednoho rohu a může přijít i návštěva. Na srazy nechodím pozdě nebo ne o moc - a když už, tak je to spíš tím, že Praha jede bomby a rozkopala nebo nechala propadnout všechny důležité silnice a my řidiči pak nehledě na cíl, jedeme všichni tou jednou jedinou průjezdnou :-D. A některým lidem přijde ještě pořád super, že s dvěma dětmi vlastně vůbec přijdu :-D

Velmi rychle jsem zhubla na váhu ještě před otěhotněním - diagnostikovala jsem si důkladným pozorováním kdesi cosi včetně alergie na laktozu a nemohla skoro nic jíst, to šla kila dolů houfně a já se kochala... Pak mi ovšem zákeřná alergoložka alergii vyvrátila, mám prý jen trochu problémy s rajčaty - perfektní, jejich omezením člověk fakt nezhubne. Tak jsem se vrátila ke všem svým mlskům a jsem opět na své váze. Hodlám bojovat za křivky (ať jsou aspoň vidět!). Chci jen říct, že to jde. Není to kojením, není to kalupem kolem dětí, je to tím, že nežerete prasárny, pardon :-D

Ani jako double mámu mě nepřestala bavit móda. Nakupuji online (moje přecpané nákupní koše ze ZOOT jsou již pravidlem), jedu na rychlonákup, když uspím večer Honzíka nebo jdu i s dětmi. Ano, s dětmi nakupujeme oblečení, potraviny, nábytek, šperky, benzín...je to adrenalin, není to relax a často odcházím se dvěma taškami sukniček, šatek s Elsou a svetříků pro mladého pána, ale to je holt mama osud. Naše děti mají moc fajn vlastnost a to že si dokáží získat pozornost a náklonost cizích lidí. Takže Barunka má krásný vztah s paní prodavačkou u nás v obchodě, dávají si dárky a teta nikdy nezapomene vychválit, jak je Baru zase načančaná (přestala jsem si myslet, že to o mně říká, že jsem povrchní matka, co řeší jen hadry, a je mi hned líp :-D) a Honzík když leze po Zaře, sem tam sejme tričko a zdrhá, tak si mezitím i ochočí pána z ochranky a já vím, že mi to projde a navíc mi ho pán po očku hlídá :-D

Ale zpátky k té módě. Double mámu nesmí móda omezovat, zásadní pravidlo! Takže nic mačkavého! Nic, co máte po minutě propocené až na záda. Nic, co odhaluje záda (zadek), paže, břicho a další partie a partijky. Vychází mi z toho froté prostěradlo na manželskou postel. Ale občas se zadaří i vymyslet outfit, který je slušivý, většinu podmínek splňuje a nemusíte se třikrát denně převlékat. 

Chtěla jsem vám představit mou verzi podzimního outfitu, kdy mám nové sáčko, tričko i botky a chtěla jsem vám ukázat i nové džíny. Ale fotili jsme po Honzíkově oslavě, kdy k večeru klesla teplota na snesitelných 35 °C a v džínách bych zkolabovala. Takže vidíte mé hnátky v plné parádě v džínových kraťasech z Lindexu, které jsem nosila většinu léta.

Sako je z eshopu OhMyMum!, který jsem vám už představila a který jsem si dost oblíbila. Tmavě modrá je jedna z mých nej univerzálních barev a na podzim speciálně, sako moc dobře sedí a tříčtvrteční rukáv jej dělá takové méně formální, co vy na to? Oblíbila jsem si tohle sáčko natolik, že ho mám na sobě i na hlavní fotce na blogu a to už je tedy něco!

Basic tričko je úlovek ze slev v F&F - co jsem vypozorovala, tak žíhaná v různých barvách je hitem podzimu.

Přívěsek je z Reserved a kostkované botky slip-ony taky z OhMyMum! - bot tohoto typu mám vícero a jsou super, hodí se ke všemu.

A protože už se konečně léto rozhodlo rozloučit, tak se těším, až natáhnu džíny a z outfitu bude ten pravý babo-létovský!