Maturita v září, maturita s jistotou. Podzimní listí to jistí. No nic, jsem si zavzpomínala na stužky maturantů.
Prostě jsem chtěla vtipný úvod k článku o září, o prvním měsíci, kdy Baru je školkou povinná. Jaký ten první měsíc byl?
Jak byl rozjezd bezchybný a my nemohli ani věřit, že jsme do školkové rutiny najeli jak po másle, tak poslední dny se u nás objevují smutky. Já jsem ta velká a rozumná, já smutním tajně a i když se mi po Barunce stýská, rozhodně to neříkám jí. Barunka je ta malá a naprosto po ní nikdo nemůže chtít, aby byla rozumná. A to i přesto že někdy je rozumná až až. Prostě Barunce se stýská a do školky nejde vždy zvesela.
Vím, že naše školka je bezva, tety učitelky mají Barunku rády (stihla si je získat v prvních týdnech :-D), učí se básničky, tvoří, chodí si hrát na zahradu, baští si parádně.
O školce si povídáme, stejně jako si povídáme o všem ostatním. Baru od první chvíle, co je na světě, opakujeme, že jsme tu pro ni vždycky, že chceme vědět, když je veselá, a ještě víc, když je smutná. Každý má právo být smutný. Ale nesmíme se tomu poddávat, smutky si přivolávat. A my si teď víc než kdy dřív připomínáme naše "staronové" heslo "děláme si to hezký!".
Baru stejně jako já měla a má ráda ten náš čas. Chybí nám to oběma. Ale učíme se se smutky pracovat, nechat je odtéct se slzami třeba večer před večeří a pak se jde spát v poklidu a ráno už není proč plakat. Přes ty slzy by přece nebylo vidět, jak fajn to ve školce je. Někdy to jde lépe, jindy hůře. Ale líbí se mi, že paní učitelka ví jak na ni a dnes mi povídala, že ji prohnala po šatně a lechtala ji, dokud se nezačala řehonit...a bylo dobře.
A ten náš čas si pak užíváme snad na 200 %. Středeční sváteční odpoledne jsme strávili v Botanické zahradě na naší oblíbené Výstavě dýní. Mám ráda, jak je výstava pojata pokaždé jinak a jak vždy objevíme nějakou novinku v samotné Botanické - teď se tam třeba buduje bezbariérová cesta - palec nahoru! Rádi si tam jen tak hovíme a k tomu jsou jako dělaná dřevěná bytelná "plážová" lehátka - ta byla ovšem to odpoledne obsazená. Nevadí, máme deku. A když jsme viděli, že se jedna rodina zvedá, vyslali jsme Honzu, aby lehátko přitáhl. Baru říká: "Tati, běž rychle, ale nenápadně, ať si tě nevšimnou!!" Prostě urvi jim lehátko zpod těch pomalu se zvedajících zadnic :-D Dali jsme si klobásu, Baru běhala, našla si kamarádku a s tou si zalezly pod strom a nenechaly se rušit.
O dva dny později jsme si s Jeníkem vyzvedli šťastnou a spokojenou Baru po O a čekalo nás boží odpoledne. Dojeli jsme si pro tátu a s ním pak jeli pro nádhernou červenou Kiu Sportage, kterou nám na víkend půjčili. A skončili jsme v průhonické Dendrologické zahradě. Prostě máme zahrady a přírodu na podzim rádi - kdo by neměl? Snad jedině barbar!! :-D Ježiš, tam byl klid, sem tam nějaká máma s kočárkem a toť vše!!! Baru si drandila na odrážedle - tentokrát tedy neběhala, ale i tak nás nutila závodit - vyjela ještě dřív, než závod odstartovala, a když překvapivě vyhrála, tak se ďábelsky a ryze neférově zachichotala a zařvala "pomalááááááá!".
Miluju podzimní zemité tlumené barvy a jedna z těch, kterou letos hodně můžu, je vínová. Jak u mě, tak u Baru - a jí jsme pořídili dokonalé botky ze slovenského internetového obchodu Siani právě v této barvě. Ano, slintala jsem tam po balerínkách, vyhazovala a zase vracela do nákupního koše semišové kozačky s třpytivou špičkou, ale zvítězily tyto krásné Safari topánočky značky Angelitos v bordó barvě, které Baru unosí a podle mě se hodí ke všem osobnostem, které naše kudrlinka má. Jsou ze 100 % přírodní kůže, dobře se nazouvají a díky jemné plyšové stélce jsou zateplené a to je v tomhle počasí velký plus bod!
Siani je "malý internetový obchodík" ze Slovenska, který jsem objevila nedávno. Mají úžasnou nabídku dětských botiček a doplňků a razí heslo "v jednoduchosti je krása". Čím dál víc toto heslo v šatníku dětí razím i já, protože pak prostě vyniknou ty děti. Bláznivé modely plné barev, vzorů nebo obrázků jsou zdrojem každodenních hádek s Baru. Hádáme se u její skříně jak největší pavlačové štěkny a mně dochází argumenty, protože její argument "prostě to nechci" je velmi důrazný a někdy ještě důraznější :-D Ale tyhle botičky prošly u slečny kudrlinky na první dobrou a k nim i dýňový "retro" look a průhodnický pohodový outfit.
Jo a taková vsuvka - když jsme si tyhle krasavice vínové vyzvedli, Baru si je pak hrdě nesla a těšila se na ně. A ve výtahu se starší paní ptá Barči, co to má. Ta se pochlubila, že si nese nové botičky, culila se. A paní jí "dobrácky" a výchovně poučila, že by měla mamince poděkovat! Jak jako!!! :-D Ony to asi myslí dobře, ale... chápete mě?
Držte nám prosím palce, ať je smutků čím dál méně a Baru se do školky začne těšit. Jak to máte vy? Jak školku zvládají vaše dětí? Byly nebo snad jsou slzičky?
A znáte obchod Siani? Líbí se vám jejich nabídka?
Baru podzimní outfity:
Dýňový: Šaty/H&M, Čepička/H&M, Botičky/Angelitos by Siani
Průhonický: Mikina/Reserved, Džíny/H&M, Vesta/F&F (součást 3v1 parky, kterou vám brzy ukážu celou), Čepička/H&M, Botičky/Angelitos by Siani