Minulý víkend jsme byli v Pardubicích u mých rodičů. Po strašně dlouhé době. V léte se vídáme na chalupě nebo jezdíme na společné dovolené a naši hodně jezdí za námi. Tátův obraz Johna Snow z Hry o trůny se zlovlkem, který si přivezl v létě od malíře z pláže, byl pro Honzíka premiéra, splněný sen a šok zároveň - náš mladý pán stále totiž jede na vlně "pes" a tak u obrazu trávil desítky minut a neustále nám sděloval, že pes tam stále je a nemizí, naopak! Je to prostě tak, že "pes" je všechno. A já mám vždycky hroznou radost, když zrovna opravdu ukazuje na pravého psa, vlka nebo šakala a vypadá pak jako chlapec inteligentní :-D

Mám teď trochu nabité dny, nebudu vás zatěžovat, nebudu si stěžovat, protože jsem sama sobě "manažerem" a můžu si za to sama. No ale říkám to proto, že jsem potřebovala vypnout. Nutně! 

Hrozně dlouho jsem nebyla venku po půlnoci, vždycky mi v hlavě bliká, že budu ráno vstávat, že mě čekají povinnosti a bolest hlavy způsobená kalíškem nebo dvěma mi v tom nepomůže. V pátek jsem ale kontrolku vypnula, vyrazila s kamarádkou na víno a bylo mi tak dobře. Ano, děti vstaly druhý den před šestou (tedy o hodinu až dvě dřív než doma, klasika), ale moje mamka byla zlatá a nechala mě to dospat (prý teda čekali, že přijdu do jedenácti, uuups :-D) A já nelituji, že jsem večerku přetáhla. Barunka se pak v sobotu ujišťovala, jestli mám večer ZASE rande (asi aby mi mohla ztropit tu stejnou pěknou scénu a mohla si to pro jistotu dopředu nachystat :-D), ale já výčitky nemám. Máma musí mít možnost občas si vyrazit a odreagovat se. Někdo jde běhat, na masáž, jiný si zaleze do postele s čajem a knížkou nebo jde odlehčit kreditce. Já jsem si užila popovídání s kamarádkou z dětství, se kterou jsme na stejné vlně, která mě inspiruje a se kterou se prostě občas ráda picnu :-D  A že jsem ráno nejdřív únavou nemohla snad ani mluvit? Stálo to za to! :-D

Většinou vám popisuji, kam rádi chodíme v Praze, a doporučuju místní baby friendly místa. Dnes vám představím místo, které mě nadchlo v mém rodném městě. Tyršovy sady pod zámkem vedle zimního stadionu prošly rekonstrukcí a revitalizací a já jsem zůstala paf. Nádherný park, spousta hřišť pro děti, krásná kavárna, posezení, kolonáda. Těším se na jaro, až sem vyrazíme pěkně všichni, vezmeme deku, koupíme kávu sebou, Baru si užije lanová centra a budeme si lebedit. A protože všude zkoumám, zda je to nejen vhodné pro děti, ale i na focení, tak tohle místo je TOP! Na focení outfitů, dětských her, krásného podzimu... prostě, nač si vzpomenete. Mám pocit, že Pardubice se probudily z dlouhého spánku a začaly o sebe dbát. Je to tam čím dál hezčí.

Tenhle park mám spojený s mladými divokými roky, kdy jsme sem chodili pít krabicové víno, kdy jsme tudy šli do místního rockáče. Žádná romantika, žádná kochačka, žádné filosofické dišputace v nádherném prostředí. Nevzala jsem sem Honzu, když jsem mu poprvé ukazovala Pardubice, nechodili jsme sem na procházky s kočárkem. Bylo tu nehostino a neútulno. A teď je to pravý opak, jupí!

Malinko mi to připomíná pražské hlavní nádraží - dřív jsem se bála jezdit vlakem po osmé večer, aby mi někdo nechtěl pomáhat s kufrem (a nešel s ním na opačnou stranu než já) a to jsem holka docela nebojácná. Dneska si tam dám před odjezdem skvělou kávu a koupím knížku, bižu, vyzvednu Zoot a klidně sem jdu s oběma dětmi. Prokouklo to.

Honza mi v Tyršákách udělal pár fotek - miluju totiž svůj nový kabát a musím vám ho ukázat. Připadám si v něm jako dospělá, no nevím :-D

Outfit: Kabát - Reserved/ Šála - Reserved/ Džíny - H&M/ Košila - Honzova skříň/Halenka - Camaieu/Tenisky - Sprandi by CCC/ Kabel(k)a - Reserved