Slavím narozeniny. Narozeniny, na které jsem se těšila, protože to číslo konečně trochu vypadá. A taky proto, že mám celkem dobrý pocit z toho, co jsem za svých 35 let zvládla, dokázala, prožila.
Nikdy by mě nenapadlo, že si právě tu "35" budu tak užívat. "Nikdy neříkej nikdy." - klišé jako hrom, ale je to tak.
A jaká "nikdy" kategoricky hlásala Katy před dvaceti a před deseti lety? A co striktně odmítám dnes? :-D Jaká jsem vůbec před dvaceti a deseti lety byla?
Patnáctiletá Katy se učila sama se sebou vyjít a moc jí to nešlo. Puberta jak hrom, všechno špatně. Včetně mých vlasů a stylu líčení (tužka na očí jako konturka na rty, experimenty s barvou make-upu a rtěnky v akci za pět korun, tak proč nevzít i oranžovou a bílo-růžovou, to vůbec nedělá žlutý zuby). Kamarády jsem si hledala co nejrozvlátější a v největších depresích, aby bylo co po večerech řešit. A jako kontrast jsem vyhrávala školní olympiády z němčiny :-D.
Pětadvacetiletá Katy na tom už byla o trochu líp. Srovnaná sama se sebou měla dobře našlápnuto. Skoro dokončená škola, fajn práce, kamarádi, kteří už něco dokázali a nebyli případ pro Chocholouška :-D Čekaly ji velké kroky, změny a zásadní životní rozhodnutí. Nezakolísala a díky tomu je teď v 35 taková, jaká je.
Nikdy by mě nenapadlo, že se po maturitě nedostanu na žádnou z vysokých škol, co jsem měla na seznamu. Vítej v dospělém světě, Katy. V patnácit letech jsem omdlévala nervozitou z přijímaček na gympl a když jsem se na seznamu přijatých hledala, trvalo mi to dost dlouho. Jela jsem odspoda a šprtka Katka byla první. Podobné schéma se opakovalo u maturity. Mdloby, hysterie a nakonec samičky. No a pak šest odmítnutí... Ale zase kdyby se to nestalo, nešla bych na rok studovat k Michalu Vieweghovi tvůrčí psaní - a to se vyplatí :-D
Nikdy bych neřekla, že budu nosit brýle dobrovolně mezi lidi a dokonce si to užívat. A že si muže s brýlemi vezmu za muže :-D Od základní školy se mi pomalu zhoršovaly oči a ve škole jsem musela nosit brýle. Nikdy bych si ale v 15 brýle nevzala ven, na ulici, nedejbože na diskotéku. Taková potupa a trapas, vždyť bych se nikdy nevdala. A dnes si bez nich připadám jak nahá.
Nikdy by mě nenapadlo, že budu milovat sport a to tolik, že si udělám trenérský kurz a uběhnu 10 kilometrů. Patnáctiletá Katy neměla moc sportovního ducha. Tím myslím, že nedělala nic. A na tělocviky jsem nutila mamku, aby mi psala různé lživé omluvenky. Když se řeklo, že se příště bude běhat 1500 metrů na čas nebo dělat výmyk, přemýšlela jsem, který orgán si nechám dobrovolně operovat. Jak já nenáviděla tělocvikářku a ona mě :-D
Nikdy by mě nenapadlo, že budu tak dlouho vymýšlet co s vlasy, až k maturitě půjdu s bordó mikádem a kratinkou ofinkou. V 15 jsem byla blondýna s nijakými vlasy, chodila jsem do tanečních a tvrdila, že kdo se ostříhá v jejich průběhu nakrátko, musí být blázen (znala jsem jeden odstrašující případ! :-D). Už ho, tedy ji, nikdo nevyzve. A za měsíc jsem šla na krátko. A vyzval mě ten, který měl. Taky jsem tvrdila, že se nikdy neobarvím. Tu rudou jsem nakonec vzdala a blond si držím, ale s vlasy to pořád dořešené nemám :-D Tady jsem s "nikdy" opatrná :-D
Nikdy by mě, a myslím že ani moje rodiče, nenapadlo, že budu ráda a docela dobře vařit. Traduje se historka, kterak jsem zeleninovou polévku vařila tak, že jsem vložila zeleninu do hrnce a začala vařit...spíš tedy smažit, protože jsem nedala vodu - myslela jsem, že zelenina je soběstačná a pustí šťávu :-D A teď sbírám kuchařky a vymetám kurzy vaření.
Ač jsem o tom snila, nikdy by mě vlastně nenapadlo, že budu mít muže motorkáře :-D Sice jsem si hrála na drsnou holku v černých hadrech, ale stejně jsem bulela doma do polštáře při čtení Lenky Lanczové. Ty hrdinky byly vždy stydlivý pipky bez make-upu a s řídkými vlasy a vždycky nějakým kouzlem klofly největšího borce široko daleko (v Bakově no :-D). A ten hodně často jezdil na motorce. Jééééé, to se mi líbilo, jak já si snila o větru ve vlasech a frajerovi na fichtlu. No a můj princ, otec malých Osiček, co z Moravy do Prahy přijel vlakem? Teď má drsnou motorkářskou bundu a když potkáme harleje, tak Baru nadšeně volá "Jééééé, tátův kamarád." Nevím přesně, ale skútristy myslím na srazy nezvou. Naštěští!
Matematika mi šla, dokud byly ve hře jen čísla. Jak se přidaly vektory, funkce a algoritmy, zdvořile jsem se rozloučila. Takže by mě asi nikdy nenapadlo, že si nakonec vyberu školu, kde tyhle vulgarismy hrají zásadní roli. Proč jsem šla studovat sociologii? Nevím :-D Věda o lidech a já je mám ráda? No, dnes si dokážu přiznat, že vlastně většinu lidí moc nemusím :-D Ale bavilo mě to a tajně i veřejně jsem si snila o sexy práci v marketingu. Moje představa byla, že budu vymýšlet reklamy, slogany. Prostě denně dám pár božích kampaní a budu bydlet v ultramoderním loftu a večery trávit v nejlepších barech popíjením drinků a povedu chytré řeči. Prostě socioložka žijící Sex and the City :-D A nakonec jsem místo sexy kampaní začala pracovat ve výzkumu trhu a pár let statistiku denně používala! Ale ke kampaním jsem se dostala, to zase já, když sním, tak sním až do konce. Kampaně jsem pomáhala vymýšlet, testovala je a ty šílený slogany copywriterům házela na hlavu :-D A chytrý řeči u drinků vedu pořád!
Jsem teplomil, spím v županu a ponožkách a klidně bych si nasadila i kulicha, kdyby si už Honza neťukal na čelo. A jsem taky trochu zápecník. Jet na dovolenou, to jo. Ale žít jinde? Nikdy! A tak jsme trochu překvapila samu sebe, když jsem se v 25 sbalila a jela na čtyři měsíce do Finska. Strávila jsem tam krásný podzim a kus zimy, obklopená zvláštními Finy, šílenými Španěly, kamarádskými Němci a Holanďany. S mými českými holkami jsme byly skvělá parta a zažily jsme toho moc. Dvojpokoj jsem sdílela s Ruskou, což mě navždy poznamenalo :-D Studijní pobyt na severu byl nejlepší rozhodnutí! Vymrzla jsem tam, poznala kus světa a poznala i sama sebe. Ovšem představa, že jednou takhle vypustím děti? NIKDY! :-D
Odjakživa jsem bojovala s tím, že na kameře vypadám jak retard. Hlas hluboký jak statný chlap, gesta a mimika, která nikoho nenechají na pochybách, že jsem nervózní jak před státnicemi. Nikdy nebudu mluvit na kameru nebo do mikrofonu! Ehm. Moje práce je dělat rozhovory s jedním či více lidmi, které si nahrávám a následně pouštím a analyzuji. Pro Václava Moravce jsem na kameru komentovala výsledky výzkumu a měsíc co měsíc trpěla, kdo to pak viděl v televizi a ozve se mi s hodnocením :-D A teď zcela vážně uvažuju, že pro vás semo támo natočím video. Protože mě to hrozně baví... Důležitý je mít to ujasněný!
Miluju život v Praze, žiju tu od vysoké školy. Dost velká, aby se člověk ztratil a měl svůj klid a anonymitu, a dost malá, aby tu člověk našel skvělé přátele a vytvořil si svou malou komunitu. A tvrdím, že se odtud nikdy neodstěhuju. Jsem na svoje pražóství tak nějak pyšná (byly doby, kdy jsem se i lehce povyšovala :-D). A taky jsem tvrdila, že vždycky bydlet jen v bytě, nikdy v domě! Přece nebudeme sekat trávu. A co moje poseroutkovství, vždyť já se doma bojím i za bílého dne. No a už mi hlodají myšlenky typu, jak by dětem bylo na zahradě skvěle. A že dojíždění se zvládne. A ne! Nikdy :-D
Nikdy jsem nechtěla víc než dvě děti. V 15 jsem děti neřešila. Podle mého táty vědce je ideální věk na první dítě 21. To by bylo haló mít já v tomhle věku sviště... Takový tele neujasněný, nevyskákaný, s tisíci mindráky a bez pořádný radosti ze života. Ve 25 to nebylo o moc lepší. Už jsem se trochu srovnala, ale ne, ještě je čas. On tu pořád ještě nebyl Osík totiž :-D Ve 35 mám děti dvě a tvrdím, že jsem se domnožila. Že už nikdy rodit nebudu, že dvě děti jsou top a strop. Tak si povíme za pár let... :-D
A co dál?
Jít v patnácti sama na kafe, znamenalo, že nemáte kamarády a v podstatě jste na odpis. Nikdy bych nešla sama na kafe nebo na oběd. Dnes? Kdykoli! Dejte mi dvě hodiny samoty a budu jak utržená ze řetězu :-D
Řidičák mám od 18 a poslední roky jsem dost často za volantem. Přesto jsem nikdy ještě netankovala benzín/naftu (kde máme nádrž? a jak se otvírá??).
Umím se hrozně rozčílit. Ale nikdy jsem nikomu nedala facku. Ve filmu to přitom vypadá tak jednoduše :-D
Nikdy jsem se nenechala tetovat nebo propíchnout cokoli jiného než uši.
Nikdy jsem neudělala žádný adrenalinový hukot frkot typu bungee.
Nikdy nebudu dětem lhát (ne, Baru, tu čokoládu jsi dojedla ty včera!), vyhrožovat jim (jestli chceš to Elsový pyžamo, tak ti radím přestaň ječet!), zbavovat se jich (co děláte, mami, o víkendu?).
Nikdy nebudu z dětí přehnaně poprděná (jako já vím, že to říká každej rodiče, ale ty naše jsou fakt dokonalý!).
Nikdy nebudu své dítě používat jako výmluvu (Pán revizor, já nejedu načerno, já mám sebou dítě do 3 let. Průkaz, který to potvrzuje? Doma na stole. Čestně!).
A tohle si držím! Nikdy nebudu používat mateřský plurál! A když, tak jedině když je to pravda! Když totiž nespí dítě, nespíme ani my.
A kdo dočetl až sem, má metál! Vaše grafomanka Katy