Je tu neděle a s ní můj i váš oblíbený nedělní článek.
Máme za sebou první lednový týden, najíždíme na režim, venku sněží a mrzne, až se Jeník v kočárku tulí do fusaku a tiše přemýšlí o pomstě, a já vám toho chci tolik říct. Co se stalo zajímavého, převratného (Katy, zpátky na zem!)? Střípky našeho prvního lednového týdne jsou zde...

První lednový týden: Jeník s culíkem a v růžové kombinéze, nový diář, masáž, zdravý životní styl, divadlo, Patrik Hartl...

Mám nový diář. Takže pro mě opravdu již oficálně začal nový rok. Měla bych si ho pořizovat v listopadu, abych pak nebyla nervozni, co z lednových událostí zapomenu. Zásadně si vše píšu do papírového diáře a během let se mi samozřejmě lehce měnily diářové požadavky. Bezdětná a těžce pracující jsem chtěla větší a stylový, abych prostě vypadala. Mívala jsem Filofax ve vínových deskách, těžký jako prase :-D S nástupem Barunky na scénu jsem si pořídila drobka klasického, co se snad i do zadní kapsy džínů vešel. Jenže akcí přibývalo a pak s blogem jsem si chtěla psát nejen, co se bude dít, ale i nápady. Měla jsem loni krásný černo-bílý od B&B Designové organizéry, ale byl to spíše sešitek a pravá strana byla zbytečně škatulkovaná (Zavolat, Koupit, Udělat...) a já psala do všech okýnek to stejné, prostě moje To do pokyny a nápady na články. Zdánlivě odbočím...Miluju Daru, to většina z vás ví. Neznám téměř žádnou její písničku, ale žeru její životní styl. A Dara vydala diář. Ač fanča, říkala jsem si, že to nebude ono, nechci mít v diáři vsuvky ala Život podle Dary, který pravidelně čtu na jejím FB. A taky mě mrzelo, že jsem nabyla na křtu, někam se mi, Daro, zatoulala pozvánka! :-D No jenže pak jsem si ho v klidu prohlídla v knihkupectví a zjistila jsem, že je krásný, lehký, stylový, má stránky rozložené přesně jak chci a navíc ty myšlenky nejsou filosofické, ale o zdravém životním stylu a to mě zajímá a baví. Je to popravdě skvělý diář a já ho mám už na prvních stránkách hustě popsaný. Kdybych ho měla v prosinci, nemusela bych volat zubařce a ptát se, na kdy jsem objednaná. A nemusela jsem hrát hru: Já (po pěti minutách čekání na lince): "Prosím vás, já nevím, na kdy jsem objednaná." Sestřička: "Tak hádejte!" Já: "Fakt nevím, proto volám." Sestřička: "A tak to zkuste, ať mám radost." Já: "Tak já nevím, 17?" Sestřička: "Bingo, šikulka!" Já:"Tak to nemůžu!" :-D

Pokračuji v učení se na zdravější životní styl. Před Vánoci jsem zodpovědně detoxikovala a pak se snažila si to úplně o Vánocích nezkazit...No, bylo to krušné, nebudu lhát. Brzy napíšu víc. Snažila jsem se vyloženě neprasit, ale zase jsem nechtěla prudit na návštěvách, nepít alkohol, jíst naposledy v osm. Ale teď se mi daří, mám radost. Vím, že pro mě je nejdůležitější nemít hlad, pak mě začne honit mlsná. Takže obvykle snídám kaši, svačím jablko nebo si udělám ovocné smoothie, na oběd si udělám třeba rýži se zeleninou a houbami, svačím celozrnný chleba s pomazánkou z avokáda a kozího sýra nebo krůtí šunkou a večeřím salát s tuňákem nebo kuřecím masem. A pořád hodně, opravdu hodně piju. Taky jsem byla na novoroční konzultaci ve Světě zdraví a šla jsem tam se ztaženým zadkem. Většina lidí o Vánocích jí, jak kdyby je čekal měsíc hladomoru, jak kdyby měly vyschnout řeky, vyprázdnit se sýpky a dobytek měl stávkovat proti jatkám. A můj konzultant Václav mi na to řekl: "Vánoce jsou jednou za rok dva týdny, ty si člověk musí užít!" a pak mě pochválil, protože po detoxu jsem nabrala ani ne kilo, roste mi svalová hmota a nepokazila jsem si to. Hurá!

Snažím se stále chodit jednou týdně cvičit pod přísným dohledem trenéra. Chtělo by to přidat ještě jeden nebo dva pohyby, ale nedaří se. I řekla jsem si, že se namotivuju a když jsem zjistila, že v Lidlu mají opět kolekci fitness oblečení, naklusala jsem tam. Ne, nedoufala jsem, že si do košíku přihodím i černocha :-D Ta kolekce je ještě mnohem hezčí než ta loňská, kterou nosím celý rok. Takže se zálibně prohlížím ve všech zrcadlech ve fitku a nenechám si to kazit ani tím, že mám boky jako skříň. Nebude to tak napořád!

Byla jsem na masáži. Dostala jsem ji od Honzy k narozeninám. Od masáží si zásadně nic extra neslibuju, protože vím, že mě to vlastně až tak nebaví, spíš naopak. Nesnaším výrazné odéry olejíčků, fakt, že mám posléze totálně mastný krk a musím své mastné tělo obléct. Dost mi vadí, že na mě někdo někdy i dost neurvale sahá nebo že si s masérkou nerozumíme a nevím, co přesně po mně chce - takže výsledkem je, že ona chce, abych se zakryla a otočila na břicho a já se odkopu a ulehnu na záda. Tak tentokrát to bylo moc fajn. Dokonce mě sem tam vzbudilo vlastní chrápání, ale to mimo záznam, já totiž nechrápu a celou dobu jsem přemýšlela o životě. Masérka byla super, nemluvila!! A protože jsem dobrá na matiku, tak jsem si v jednu chvíli spočítala, že na mě pracuje všema končetinama, pavoučí žena :-D Baru ta informace šokovala - "Ona na tebe šlapala????" :-D Trochu mi výsledný dojem rušila slečna recepční svými dotazy typu "Jakou máte ráda vůni?" - tož celkem mi voní buřty opečené na ohýnku, ale na to jste se asi neptala, že?

Během týdne se nám podařilo založit Jeníkovi na řádné trauma z dětství. Každý nějaké máme a kdo ne, tak s tím ještě teď vymetá ordinace psychiatrů. U Jeníka to budou mimo jiné jeho vlásky. A protože si na sebe odmítá nechat sáhnout, pan netykavka, tak mu to narostlo. Ne že by měl alergii na omakávání, mazel to je, ale nesnáší cizí lidi :-D Naposledy skoro vyhnal sousedku z výtahu, protože se na něj koukla a pozdravila ho, prostě je ofouklá :-D Situace na jeho rozkošné hlavičce ale začala být neúnosná. Pačesy, cápaté háro, říkejte si tomu, jak chcete. Tak jsem se nejdřív na IG zeptala na radu a nakonec splnila výhrůžku a na hlavě mu nechala vyrůst palmičku. Švihák vyloženě, kluk z plakátu, frajer z gangu... Jednou tu fotku vytasím, až pojede pubescent Johnny svoje pubescentní árie, až nás bude týrat a útočit na naše slabiny a nenávidět svět :-D

No a pak nasněžilo, sníh se udržel a já slíbila Barunce po školce bobování. Jenže co s mimi-pánem? Jeho modrá oteplovací kombinéza je teprve objednaná, v džínách mi na sněhu postávat nemůže a v kočáru, že by trpělivě počkal? No tak zpátky do reality. A Honza to vyslovil, on to řekl nahlas: "A nemáme ještě kombinézu po Barče?" Ano, máme a je růžová, celá růžová. A Honzíkovi krásně sedla. Však posuďte sami. Já si nemyslím, že by holky měly být od hlavy k patě v cukrkandlu a kluci v námořnickým, ale má to svoje hranice :-D

Ač jsem se dřív považovala za celkem zdatnou čtenářku, poslední dobou to bylo dost slabé. Z čtenářské pauzy mě vytrhl až Patrik Hartl. A já děkuji mojí milé Káje, že mi prvního věnovala! Najednou jsem četla pořád, večer, v autě, v metru... A protože jsem k Vánocům dostala další dvě hartloviny a tento týden dočetla i tu poslední, tedy jeho prvotinu, jsem ráda, že to čtení zase dávám. Čte se to samo, ale stále knížky zpracovávám a přemýšlím, proč mě to tak baví a zároveň tak šíleně irituje, že až na to přijdu, určitě se s vámi podělím. Když dočtu Jo Nesba, chvíli se bojím, nemůžu stavět sněhuláky a v každém rohu vidím úchylného vraha, rychle to ale přejde. Jenže on ten Hartl píše o normálním životě, o životě v Praze. Tak si to beru osobně... Máte tip na podobně čtivého autora?

No a kulturně jsme žili nakonec skoro všichni. Moje mamka chodí do divadla roky rokoucí (je to to stejné jako leta letoucí, že jo? :-D) a rádi Barunku berou i s tátou na dětská představení. A ona to zbožňuje. Má prostě ráda akce. A má svoji vlastní permici, divadelní permici. Jelikož můj táta odjel vyzkoušet italský prašan, vyrazily jsme na dámskou jízdu, Baru, já a babička. Hráli Babu Jagu a užili jsme si to všichni. Od příprav, čančání a těšení až po samotné představení. Měli bychom si najít divadlo i v Praze. 

Tak to byl můj a náš týden. Taky jsme navštívili Vnitroblock, ale o tom jsem vám psala. Taky jsem si báječně popovídala u večeře s mou milovanou Ditu ♥  Taky jsem s Honzíkem opakovaně spala do 9 a vůbec nemám pocit, že by nám něco uteklo, a není mi to blbý :-D

Mějte krásný týden, vaše Katy ♥