Rozhodla jsem se, že shrnutí našeho týdne bude nová pravidelná porce čtení na neděli. Takže co nám přinesl a co si odnesl druhý lednový týden? 

Honzíkovi přinesl očkování a první bačkory. Barunce helmu na lyže s Hello Kitty. Mně novou péřovku a nové nehty. Honzovi pracovní cestu a sedm gólů. A nám všem bájo party u přátel, kteří jsou stejně jako my veselí a hraví. 

Musím říct, že domácí pohoda, odchod všech nemocí a sněhová peřina venku vnesly do našich myslí (tímto končím s ucamraným kýčem, slibuju!) klid, málo jsem zvyšovala hlas, hodně jsme se tulili, chválili a těšili se jeden na druhého. 

Barunka se ve školce usadila a je tam opravdu dokonale šťastná a na podzimní pláč jen vzpomínáme. Sama se obléká, dostává pochvaly od paní učitelky, jak pěkně pije, má tam kamarády a naprosto upřímně se každé ráno těší. Baví mě jejich hry "na rodinu" a "na kočičku" - holčičky v sobě to pečování a rodinování fakt mají od malinka. Kluci kolem nich staví vláčky a vzdušné zámky :-D Barunku přechází i to nekontrolovatelné vztekání a když ji přepadne pocit, že něco "chce", tudíž to okamžitě "potřebuje", stačí pár slov a je klid, vše řešíme jako kámošky. Já moc dobře vím, že vztekání zažijeme ještě mockrát, ale teď si vychutnávám ten klid.

I Honzík se uklidnil a dvakrát do hodiny přešlapuje u židličky a ukazuje na stůl - chce posadit k papíru a pastelkám a kreslit si. Pokud mu po boku sedí Baru, tak je to ideální. Já si pak sednu vedle nich a tiše pozoruju to sourozenecké souznění. 

Ovšem jít s nimi do obchodů? Ó ano, to je moje! Naordinovala jsem si tuto veleakci hned na začátek týdne a zbytek týdne z toho byla poučená :-D Do Zoot jsem si objednala na vysočanskou Výdejnu novou péřovku, Honzíkovi do Letňan kombinézu a chtěla jsem tam i vrátit nesedící oblečení. Barunka ve Výdejně zmerčila Lindt bonbony a nesměle o jeden požádala - odpověď "vezměte si jich, kolik chcete" jsem já osobně neslyšela úplně ráda, ale Baru to naštěstí nevzala do slova. Já zkoušela parku, Honzík zmizel do kabinek, odkud šťastně hulákal a já jen doufala, že nešmíruje polonahé zákaznice :-D V Lindexu se ho Baru ujala, já rychle hledala bodyčka ve velikosti 92 (oni fakt výrobci čekají, že děti přestanou v roce nosit body a v zimě budou mít holá záda????). Máme děti, co jsou slyšet, takže jsem pořád dokázala po sluchu určit, kde zrovna Baru Honzíka drezuruje a přemlouvá, aby na nic nesahal. Tam se ještě ven nechystal. V Tchibu už zdrhal ven s Baru v patách. Bau je skvělá - mávla na mě, zavolala, že má Jeníka situaci pod kontrolou a udržovala se mnou oční kontakt. Je to chůva a parťačka. Neměla jsem toho ještě dost a šli jsme pro nášup do drogerie. Tak tam se to už zvrtlo a do kočáru jsem ve finále kromě mega nákupu rvala i vzpouzející se mimino, které chtělo chodit a že prej ve sněhu a v mrazu je to nejlepší. Někdy je zvláštní, jak se názorově rozcházíme :-D

Letos se chystáme na dvoje hory, tak jsme Barunce jeli půjčit výbavu. Minulý rok absolvovala pár hodin s lektorem a pořád jí přijde nefér, že nemá hůlky. Je přece velká holka! Naštěstí jí to v půjčovně paní vysvětlila a jako bonus jí nabídla helmu s Hello Kitty. Baru dala radostí kozáčka a helmu opusinkovala. Prosím vás, tenhle motiv divné kočky se vzal odkud???? 

Je to pár měsíců, co jsem opět začala chodit "na nehty" - ty moje vlastní jsou slabé, třepivé a hnusné. Odstíny ráda střídám, ale držím se odstínů rudé a růžové. Chtěla jsem si trochu zaskotačit a že zkusím šedou. Moje nehtařka je klasik: "Šedá je hnusná, dělá to mrtvý ruce, dáme tuhle...Já tu šedou nerada dělám." A bylo dohodnuto :-D :-D

O tom, že Baru od malinka ovládá umění "small talks", které mně osobně moc nejde, jsem se již zmiňovala. Potkáme se s kamarády, tetě pochválí účes, jdeme do divadla a ona hned babičce okomentuje svetříček a mně rtěnku. Když přijde Honza z fotbalu, běží mu v ústrety a ptá se, jak se měl, jak si to užil a jak bodoval. Já ten zájem tak nadšeně neumím ani předstírat :-D Ale Honza se rád pochlubí! "Baru, hrál jsem skvěle! Vyhráli jsme a já dal sedm gólů z jedenácti!" Baru tuší, že to je dobře, takže nasadí pochvalný tón a zahlásí: "Ty vogo tati, to jsi dobrej! A dostal jsi medaili???" 

Před víkendem jsem byla s dětmi dva dny sama, Honza byl pracovně pryč a my si to užili. Honzíkovi jsme k 16 měsícům vybrali bačkorky a vypadá to, že je můžeme rovnou zabalit a poslat pryč. Když ječel u zkoušení, byla jsem v klidu, takhle probíhala i koupě zimních botek. Ale on mi ty stejné árie předvedl i doma a začal kvůli botám dokonce říkat "nenene" (doteď jede jen "Ba" a "ňamňamňam" - kluk skromná je to). Nějaké triky, jak přesvědčit mini-člověka, že bačkory ho nepřipraví o duši? 

Je to nezvyk nebýt všichni spolu, takže o to víc jsme se těšili na víkend. Čekal nás mejdan u přátel s deskovými hrami a s přespáním. Kamarádka předem zjišťovala naše chutě, prý jestli Baru jí popcorn - to se ptal Barunky parťák Filo, který je neuvěřitelný gentleman. Prostě si zve holku na party a chce, aby byla spokojená :-D 

Celý večer a dlouho do noci jsme nakonec hráli Český film, pantomimicky předváděli Jana Žižku a Zdivočelou zemi, kreslili Dášeňku nebo Juráška a snažili se popsat béčkový film. Když padla otázka na film před rokem 89, já to rovnou balila, Honza se zamyslel a než se dosypal písek v hodinách, tak přišel na Šlajse s Tučkem i Vladimíra Síse ("já Baladu pro banditu neviděl, ale Donutil o něm furt mluví...."), no nechápali jsme :-D Moje kreslení bylo terčem posměchu, ale co bych pro pobavení kolektivu neudělala :-D

Stále se držím na pěti porcích, nejím sladké, hodně se soustředím na ovoce a zeleninu. A v sobotu jsem sbalila saky, paky a tenisky a jela cvičit! 

Co mě ohromně nabíjí jsou randíčka s kamarádkami, vypovídáme se, podrbeme, zasmějeme, dáme si do nosu (jako dobrotu, žádné násilí). S Veru jsme u večeře probraly život tam i zpět, s Kájou se u kávy se shodly, že stačí mít pár hodin týdně jen pro sebe a je to balzám - ale kdo si vezme ty děti? A Katce dlužím vajíčka, protože ty jí snědl Honzík a pak na ni házel takový oči, že jí to snad ani nevadilo, milovník je to :-D