Když je dnes ten den lásky, den zamilovaných, přišlo mi toto téma vhodné a aktuální...
Rande s partnerem.
Kolik času trávíte jen s partnerem? Bez dětí! Ano, bez dětí! To je jedno, že i tak na ně pořád myslíte, povídáte si o nich, prohlížíte fotky a videa v mobilu a sem tam napíšete hlídací osobě, jak se jim daří a o kolik centimetrů za ty dvě hodiny bez vás vyrostly. Ale jste jen vy dva. Vy máte malou kabelku, ve které není ani balík vlhčených ubrousků, ani křupky, ani čistá nebo nedejbože špinavá plína. (Pozn. Mama LIVE: A jako bacha, to není vtip, já třeba na Evitu do divadla vyrazila s větší kabelkou, abych do ní dala knížku, a kromě jiného jsem pak při marném hledání balzámu na rty objevila čistou plínu, šišku a dva piškoty pečlivě rozdrobené.) No a doufejme, že váš partner netáhne odrážedlo a nemá na uších kolíčky. Pak jste fakt na rande a to je moc dobře!
Asi se shodneme, že mít možnost trávit čas jen s partnerem je strašně fajn, osvěžující a nutné. Ano, jste rodiče, milující rodiče, ale nejen to. Máte právo na romantiku, na jídlo v klidu, a na jídlo, které si sníte teplé, na kulturu pro vaši věkovou kategorii (což neznamená vystoupení komika, který je plus minus vašeho věku, sorry). I pro děti to bude fajn změna a jak se pak na sebe budete těšit!
Nás teď čeká pár premiér v této oblasti, tak jsem se nad tím malinko zamyslela. Za dva měsíce budeme mít víkend v Praze jen ve dvou, za další měsíce jedeme na prodloužený víkend mimo republiku. Jako nebudu vám lhát, těšíme se jak na Vánoce. A ač jsme jako zkušení doublerodiče ostřílení sokolíci a posouváme si hranice, tak lehce ztažené půlky máme, to se ví.
Patříme mezi ty rodiče, kteří na nic netlačí. Zejména ne na pilu :-D V Praze nemáme prarodiče, takže si nemůžeme moc vymýšlet a každá akce jen nás dvou dospělých žádá dokonalý planning, nic moc spontánního :-D
To, kdy máma s tátou vyrazí poprvé bez dětí, ovlivňuje víc věcí. Jedna věc je, kdy jsou na takovou akci připravené děti, jestli jsou kojené, jak spí, jak jsou zvyklé nebýt jen s rodiči. Druhá věc je, kdy jsou připravení rodiče, kdy to "potřebují" a kdy si to užijí a nebudou spíš ve stresu. No a třetí nezanedbatelná věc je, kdy je připravené hlídání, kdy přijede babi nebo teta, kdy najdete chůvu, které věříte. Máme štěstí, že jsou naše děti milé a přítulné, lidi je mají rádi :-D
Často slýchám, že miminko to pozná, že chcete vyfičet, a nechce spát, onemocní, blbě jí, zašantročí klíče od bytu (a předtím zamkne) a podobný laskominy. U nás to naštěstí fungovalo opačně. Já v nervech, jak a jestli vůbec bude spát, a mimino? Spalo jak zabitý a hlídání to mělo za pěknou nudu (jednou mi teda Honzík preventivně, než usnul na celou noc, poblil záda).
Moje tipy, jak to zvládnout a jak si to užít:
Není třeba to dát rovnou na celou noc nebo dokonce víkend. Stačí pár hodin pro začátek a na rozjezd.
Pokud stejně jako já trpíte pocitem, že vaše dítě uložíte nejlépe vy, tak prostě vyražte na večeři nebo do kina, až uložíte. Pokud kojíte a bojíte se, že se miminko vzbudí a vy tam ještě nebudete, jděte na večeři poblíž.
Nestresujte sami sebe ani hlídání, nedávejte desítky pokynů. Oni si fakt všichni poradí.
V rámci večerního rande neřešte nákup potravin, nevybírejte barvu, kterou vymalujete předsíň. Buďte spolu, mluvte spolu.
V rámci bezdětného víkendu změňte prostředí. Já vím, že je doma co dělat, vyklízení skříní odkládáte, auto by se mělo umýt, okna jakbysmet. Trochu se rozmazlujte, užijte si to, zvláště když je to spíše vzácné být sami dva. Doporučuju udělat si to hezký! Udělat ze sebe krasavici a krasoně, vybrat podnik, který vás už dlouho láká (bez dětského koutku!!!!), koupit lístky do divadla nebo kina, zajít na drink a vyprdněte se na to, že se vyspíte do zásoby, naopak domů až k ránu. "Spát do zásoby" vymyslel nějaký magor, který nikdy do zásoby nespal. Takže jako za mlada, vážení!
My možná čekáme, než dětem utečeme, zbytečně dlouho. Dokonce jsem zpočátku mívala pocit, že jsme srabi a něco prošvihneme, když jsme otáleli. Viděla jsem okolo sebe páry, které vyrážely do víru noci pár měsíců potom, co se stali rodiči. Záviděla jsem jim, ale kojila jsem i v noci, takže nemělo smysl se tím trápit. Šli jsme do toho, až jsme byli všichni připraveni.
Já rozhodně netvrdím, že čím dříve sami, tím lépe. Ale nezapomínejte na sebe! A stačí i jen pár hodin jen ve dvou a budete jako znovuzrození!
PS: Je mi jasné, že v argumentačním cvičení na téma "proč to nejde", by spousta z nás přediskutovala kdekoho, ale co jednou nesoutěžit a užít si večer?
PS2: Krásného Valentýna vám přeje usoplená Katy, kterou na rande nikdo nevzal a já se jako dost divím - jsem vyloženě k nakousnutí :-D