Jejda to byl týden a ty, co nás čekají, budou v podobném duchu. Diář na mě řve "pořiď další řádky". A já přitom miluju naše líná dopoledne, kdy prostě s Honzíkem vegetíme, a pohodová odpolka, kdy se s Baru ze školky couráme a jediné, co řešíme, je příchuť zmrzky a koláče. Teď si to chvíli nedopřejeme, no což, budeme víc do světa :-D
Nebudu vás napínat, děly se sice věci, ale nejvíc jsem se těšila, až v pátek usednu do křesla k Sandře a ona řekne: "Tak Katko, co s tím provedeme!" a já jí řeknu, že má volnou ruku a nebráním se ničemu. Staniž se! Sandře zasvítily oči a začala kombinovat barvy a já jásala. A jásám i teď. Strašně se mi oživení rezavo-fialovou líbí. A ano, Honza nemá tušení, o čem mluvím, nevidí rozdíl :-D
Doma jsem pak uložila Honzíka a šla to vlnit. Nejsem přece poseroutka. To sice ne, ale jsem nešika. Výsledek ale nakonec sklidil takový úspěch na instagramu, že jsem nevěřila svým očím, a mé online já děkuje!!
A slibuju na online pupek, že vlnit budu, že se to naučím. Kdyby mi to tak drželo a neplihlo do hodiny. Nějaký tip jak na trvalejší vlny u jemných hustých vlasů?
U kamarádů si Baru vyzkoušela, jaké je to být Wondermanka. S Lukym se špičkovali a my s Veru jsme vedly klasické mama řeči: "Vy se na sebe tak těšíte a pak se dohadujete?" a Lukášek na to: "Baru fakt, já se na tebe těšil jako blázen." a bylo zase dobře! :-D
Jsem dva měsíce pyšnou tetou a moje neteřinka je nejhodnější děťátko na světě (a samozřejmě je to fér a občas pláče, ale doma, netahá to mezi lidi :-D).
Jeli jsme na víkend k našim, pečlivě jsem zabalila, Honzík se pak procházel s Barunčiným kufrem po bytě a my jej ...samozřejmě doma zapomněli. #honzikzatomuze
Honza se chtěl vracet domů, mamka mě zachránila a navrhla využít vymoženosti moderní doby a zajít do obchodu :-D Takže Baru nakonec nešla do divadla v babiččině svetříku a v mé šále alias sukni.