Je to pár týdnů, co jsem dávala na blog článek o focení dětí (ZDE) a zároveň  se vás ptala, s čím nejvíc u focení těch svých rarachů bojujete. 

Proč mě to zajímalo? Spolupracovala jsem totiž na videu o focení dětí. Je to téma, které vás mámy zajímá a já jsem moc ráda, že jsem se na tom mohla spolupodílet. A pro vás jsem teď dala dohromady pět tipů, které podle mě při focení dětí fungují/pomáhají/jsou důležité a zásadní.

Zachytit děti, tu jejich přirozenost, roztomilost, krásu (jojo, všechny jsou hezké, víme! :-D), jejich vývoj a pokroky, každodennost, tu tak obyčejnou a pro nás tak dokonalou, je pěkná rachota! Jak říká moje mamka "radši skládat metrák uhlí než..." a já doplňuji "než fotit děti" :-D  Ano, dětem je to u zadku, na zachycení vzpomínek hází bobek a chtějí žít!!! :-D Takže fotky bývají máznuté, děti jsou zády, ksichtí se... všichni máme sbírku takových skvostů, co? :-D

Až bude zmíněné video na světě, ráda se s vámi o něj podělím. Bylo vytvořeno pro web Marianne online a podíleli na něm zástupci foto techniky Nikon, fotografka Milada Koutníková z Ateliéru Mona, která se roky focením dětí  a rodinným focením zabývá a sama je mámou tří dětí. Pozn. Mama LIVE: Tímto moc gratuluji, Milado, k narození třetího chlapečka! - ano, Milada byla při natáčení již ve velmi požehnaném stavu. A pak jsem tu byla já, zvědavá blogerka, která se chtěla dozvědět o focení svišťů víc.

O focení dětí jsme mluvili a děti se i fotily... ty naše :-D Na natáčení se tedy podíleli i malé Osičky a Honza, aby se na nás demonstrovalo, že rodinné focení není nejjednodušší foto-disciplína, ale že to jde :-D 

Jako řeknu vám na rovinu, sranda byla :-D 

Ale když vám ukážu výsledek, fotky, které Milada pro potřeby videa nafotila a ze kterých se nám regulérně tajil dech, tak nepoznáte, že z Honzy lilo, já jsem se snažila nedat najevo rostoucí stres, Honzík střídal pozice během pikosekund (=cválal jako koník po studiu a řehtal...se) a Baru sice měla v plánu, že bude hodná a spolupracující holčička, ale když řádí brácha, ona kájomaříkovsky připažená nebude :-D A Milada v osmém měsíci na děti jukala přes gauč, držela s nimi tempo, dělala legraci a vytvořila neskutečně pohodovou atmošku. 

A pak nám poslala výsledek, pro nás naprosto dokonalé fotky. Jsou na nich malé Osičky takové, jak je vidíme my s Honzou, veselé, okaté, roztomilé a neuvěřitelně naše.

Beru zpět, že z ateliérového focení vznikají strnulé fotky bez emocí a spontánnosti. Je to o tom, jaké si to uděláte! A my byli spontánní velmi :-D 

Vy doma většinou ateliérové podmínky nemáte a já vám ani nedoporučuji nic doma aranžovat a stylizovat. Děti foťte tak, jak je jim nejlépe. Při hrách, při čtení knížek, při pozorování čehokoli v přírodě, s rodinou, s kamarády, na kole nebo na písku. Tyhle rekvizity a taková pozadí jsou pro vaše vlastní rodinné fotky ta nejlepší. 

Já fotím děti od jejich narození, tudíž skoro pět let. Fotím zrcadlovkou (teď mám Nikon D7100) a nejraději používám pevné objektivy. Pro mě je ideální pevná 35 (s tou se tzv. vejdu i do místnosti a venku nemám s ohniskem problém) a ten na focení dětí doporučuji. Ano, nezazoomujete s ním, nepřiblížíte, ale velmi rychle si na neměnné ohnisko zvyknete a oceníte krásnou kresbu a světelnost objektivu (a dělá to pěkné "rozostřené pozadí", které všichni tolik chceme!). 

A ač jsem se dlouho bránila, nakonec jsem neodolala a jsem nově i majitelkou foťáku Olympus model E-PL-7. Je lehký, dobře se s ním pracuje, velmi intuitivní, propojíte jej okamžitě s mobilem, takže fotky můžete přidávat na sociální sítě.

Určitě radím, foťte si děti, zaznamenávejte ty společné zážitky, jejich krásné dětství, uchovávejte vzpomínky (já dělám každý rok fotoknihu, je to nádherná památka - dělám je vždy u Bontia). A kašlete na to, že někdo fotí tak a druhej jinak. Je to nejen o technice, ale i o citu, o zkušenostech. 

A občas si udělejte radost a nechte se vyfotit u profíka. 

Vy víte, že se rádi necháváme nafotit u fotografů. Máme naši Lucku Sasínkovou, máme Lukáše Baxu, teď jsem objevila Miladu Koutníkovou a ta se mě taky nezbaví :-D Za tyhle tři umělce dám ruku do ohně.

Proč to dělám? Nemáme vlastních fotek dost? Máme. Udělám jich stovky týdně. Ale na kolika jsme všichni? Na kolika jsem já??? Ano, rozumíme si, že? 

Prostě mám ráda, když nás někdo zachytí všechny, když si to uděláme hezký. 

Vypadá to obvykle asi tak, že dělám tak dlouho oči na Honzu, až souhlasí, že můžu focení domluvit (a pak už to nebojkotuje, to moc oceňuju!). V den D se všichni se načančáme a pak se třeba táhneme do petřínského kopce, vypotíme litry potu, cedíme krev mezi zuby, deset metrů před vrcholem se s Honzou rozvedeme a když se dostaneme do rozkvetlé zahrady, řekneme si, že to byl pěkný voser a zamilované focení dáme jako profíci :-D 

A jak to udělat, aby na fotkách spolupracovaly děti? To se musí spojit rodiče, fotograf, vesmír a ono to pak jde :-D 

A teď ty tipy a doporučení... jak vyfotit pytel blech :-D 

TIP 1: Foťte děti v jejich přirozeném prostředí

Děti nesnáší stylizaci, pózování, nucení do čehokoli. Přirozeně pak reagují tím, že vše bojkotují. A vám tečou nervy, vy jste sakra jen chtěli fotku... To nemůže skončit rámečkovkou!

Tu uděláte tam, kde se děti budou cítit dobře, jako ve svém. 

Jděte na jejich úroveň, ano, zalehněte, jděte do dřepu, nefoťte z výšky. Ostřete vždy na oči. Přemýšlejte, co na fotce má být, nad kompozicí. Mrkněte na termín zlatý řez. Není třeba mít na fotce vždycky nohy, celé tělo, celý pokoj, ale je fajn vědět, kde postavu "říznout", jaký detail působí umělecky a jaký amatérsky. Jsou to drobnosti a fotku to ohromně posune. 

My se sice fotili v ateliéru, ale nechali jsme děti, ať si tam trochu žijou po svém. Běhaly, bafaly na sebe a na nás přes gauč, Milada číhala na záběr. Barunka je modelka, ta umí házet pózy a je rozumná, ale Jeník je šídlo, ten se nenechá posadit a nebude deset minut nehnutě dřepět.

TIP 2: Ujasněte si, zda vám jde spíš o reportážní fotky a o zachycení okamžiků, nebo chcete trochu pózovací portrétní fotky. 

Když chcete zachytit tu přirozenost, nechte děti dětmi, nalaďte se na jejich rytmus a nerušte je. Ano, nebudou to fotky s úsměvěm od ucha k uchu a velkýma očima koukajícíma přímo do objektivu, možná budou hlavní protagonisté trochu špinaví, zamyšlení, v pohybu, třeba i maličko máznutí, ale budou to ty jejich chvíle. A vy si pak vždycky připomenete, jaké to s nimi v tom daném období bylo. 

Honzík sice měl pózovat, ale tahle fotka nám vždycky připomene, jak strašně nemá rád kalhoty přes chodidlo :-D

Pokud chcete fotky spíše portrétní, rámečkové, tak si trochu máknete. Dítě musíte naladit a když píšu naladit, myslím uplatit nebo vydírat :-D Hezky si dítě oblečte (radím tlumené, jednobarevné oblečení), zasaďte je do uklizeného prostředí, kde nic neruší a snažte se upoutat pozornost. Když je vezmete ven, tak je držte v klidu. Takže na hřiště ano, ale ne na to, co má rozlohu hektar, ale nějaké komorní :-D

Na těch portrétních je fajn, když dítě mrkne aspoň trochu vaším směrem, když vás jako vezme na milost. Tady je dobré umět upoutat pozornost. Kýchání, "pejsééééék", "kolik mám prstů", "já padáááááám"... a buďte nachystaní, máte vždy jen jeden pokus :-D 

Ten nejkouzelnější úsměv, co znám. Ano, i v ateliéru může vzniknout fotka, která ukazuje ten nejpřirozenější šťastný úsměv ♥

TIP 3: Foťte, když je dobré světlo a dobré podmínky

Tím začněte. Světlo je prostě základ. Určitě lze udělat pěkné fotky i za šera, spací fotky v zatemněném pokojíku, má to atmosféru, ale už to chce určitou znalost a zkušenost s foťákem. 

Nejlepší je fotit venku, za měkkého světla - to je zase termín, co? Ale najděte si na Googlu "zlatá hodina" a jděte na věc. Já miluju, když je lehce pod mrakem, když je světlo nízko, nehází to stíny a světlo není ostré. A pak taky ráno - pamatuju, jak jsem kdysi byla na chalupě skoro nadšená, že Baru vstává jak trdlo v 6, protože jsem jí do půl osmé nafotila "book" :-D  

Doma foťte s oknem za zády, vytáhněte žaluzie, udělejte maximální světlo, ale podle mě je všem stejně nejlépe venku. 

Foťte, když jsou kaluže, barevné listí, když kvetou máky nebo pampelišky, jděte na pole, krmit kachny v parku, nechte děti lézt třeba po kamení...ať to pěkne vypadá a zároveň to děti baví!

TIP 4: Technika, úpravy

Jsem v několik skupinách, kde se sdružují fotografové, a vždycky mě pobaví dotaz "Zdravím, jaký foťák byste mi doporučili?" :-D Případně dotaz: "Čím je ta fotka focená?"

Je fajn mít kvalitní výbavu na focení, ale není to alfa a omega! Někomu dáte do ruky nejdražší full-frame zrcadlovku a nevytvoří nic epického. A někdo vyfotí mobilem fotku, která i za dvacet let bude praskat emocemi. 

Fotografové se často čílí, že kuchaře se taky nikdo neptá, v jakých hrncích ty svoje delikatesy připravil! Nemějte tedy pocit, že bez drahého foťáku nemáte šanci. Máte! 

Jak jsem psala, fotím i zrcadlovkou i bezzrcadlovkou a samozřejmě fotím i hodně mobilem. Každý stroj má svoje využití. 

Mobil máte vždycky u sebe a ty dnešní modely už fotí víc než skvěle. Můžete rovnou fotku upravit, poslat nebo sdílet.

Zrcadlovky se dnes dají koupit za pěkné peníze, není třeba se jich bát. Radím určitě koukat po pevných sklech, 35 nebo 50, dál nechoďte, to už pak jste od dětí kilometr, abyste je na fotce měli aspoň do pasu :-D Nemusíte mít nutně nový stroj, v bazarech najdete určitě pěkné kousky! Já nakupuji i prodávám třeba na Paladix.cz. 

A v čem upravuji? Ráda používám mobilní aplikaci VSCO. Mám už roky program na úpravu fotek Zoner, který je v češtině a velmi uživatelsky přívětivý. Pak mám taky Photoshop, ale ten jsem si ještě plně neosedlala, to už je na pár hodin samostudia. 

Co čím dál víc preferuju, je jednoduchost. Hezké barvy, ostrost a přirozenost. Takže sépiové kosti, černobílé fotky s jedním barevným prvkem, uměle rozmazané pozadí nebo další blbinky u mě neuvidíte. 

TIP 5: Nastavení 

Zrcadlovek se hodně lidí bojí. Ano, je tam spousta hejblátek a vy máte pocit, že než se vše pošteluje, bude objektu focení 18 let a bude bydlet na koleji... Není to tak. Většinou si to všechno nastavíte na začátku a pak už s ničím moc nehýbete. 

Já fotím na prioritu clony, bývá označena jako A (=aperture). 

"Priorita clony je poloautomatický režim - to v praxi znamená, že automatika do procesu vzniku fotky zasahuje "napůl". V režimu Priorita clony si fotograf vybere nějakou hodnotu clony, kterou chce použít. A automatika k tomu dopočítá a sama nastaví ostatní hodnoty (čas expozice a případně i citlivost ISO).

Prioritu clony je výhodné používat tehdy, když chceme přímo ovlivňovat hloubku ostrosti." (Zdroj: Fotoradce.cz)

Mám ráda, když si fotku fotím tak, jak já chci, ale prostě nemám pocit, že dravou zvěř zvládnu ukočírovat a ještě budu vše dělat manuálně, nechci nastavovat čas, manuálně ostřit apod. 

Chcete detail tvářičky, žádné rušivé detaily a jen prostě toho vašeho andílka? Dejte clonu co nejmenší (na objektivu vidíte, kam to můžete maximálně stáhnout - pevné objektivy vás pustí na 1.8 nebo i 1.4, tam je pozadí nejrozmazanější, zoomy to většinou pod 3.5 nedají).

Chcete vyfotit skupinku děti při fotbale? Dejte clonu výš, ať je nemáte rozmazané a je jasné, že nejste v parku, ale na hřišti a vše je ostré.

Hýbat můžete dál i s hodnotou ISO (čím vyšší, tím více světla), můžete se věnovat korekci expozice - jdete do plusu a zase bude fotka prosvětlenější. Jsou prostředí, kde není přirozené světlo a fotky bývají zbarvené do oranžova, do zelena, do modra... S tím se dá následně pracovat při úpravách nebo můžete ve foťáku upravit Vyvážení bílé. 

Nebojte se režimů, které vyžadují vaše zapojení!!

Shrnula jsem pár svých zkušeností a dala dohromady s informacemi, které jsem dostala od fotografky Milady - moc děkuji ještě jednou!!

A teď dárek pro vás!

Milada a její sestra Markéta, tedy fotografky Ateliéru Mona, mi pro vás věnovaly poukaz na slevu 500 korun na rodinné focení. Já jim tímto moc děkuji a vám vřele doporučuji, protože jsou fakt skvělé!!! 

Stačí uvést kód: MAMA-LIVE a sleva je vaše. 

Mějte krásné léto s dětmi a ...Dobré světlo, přátelé!!! :-D