Neděle je sice logicky od slova nedělat, ale takové nápady s dětmi nemíváme, s dětmi se musí dělat, nepřetržitě! Nicnedělání k nudě vede a pak to vyústí v počmáraný zdi, Lego i ve spoďárech a spoustu spoustu řevu a jekotu.

My jsme rodiče zkušení, moudří a nudu ženeme z domu. Neděli jsme tudíž měli dobře promyšlenou.

Dopoledne si pojedeme pohladit zvířátka do Radonic (o ZOOparku Radonice jsem psala už loni ZDE) a na odpoledne jsem navrhla Náplavku a dobrou zmrzku, třeba v Puro. Honza to odkýval. Divila jsem se, ale první slovo platí, druhý leze z gatí... nijak jsem se v tom nerýpala, ještě by to vzal zpět. On to centrum s dětmi nemá rád a o mně si myslí, že jsem (občas!!!) fiflena :-D

Dopolední plán jsme splnili a po siestě s tím Honza přišel... "Ty chceš fakt do centra? V tomhle vedru?" ... Já to věděla!! Tohle nesnáším. Odkýve mi plán a po pár hodinách se cuká. Ještě mi nacpi do pusy kokos a nuť mě dívat se na film s Vlastou Burianem, ty gaunere!

"Tak kam bys jako chtěl jet? Doma nebudeme!!" - umím být hodně přísná a nesmlouvavá :-D

... Honza mlčí a googlí... "Do Mělníka! Prej tu mají vyhlášenou zmrzku!" 

Spadla mi čelist, čekala jsem zmrzlinu u nás v parku. Tohle je ale jiná, tohle je výlet, tohle je zážitek. Jdu se chystat, jdu chystat děti, než si to rozmyslí :-D Mezi chystáním a odjezdem proběhla asi hodinová hlasitá diskuse s Barčou, kdy jsme se hádaly jak dvě pavlačové štěkny o to, co je vhodné oblečení na výlet. Já vím, že jsem blbá, když chci, aby jí to slušelo, nebyla jak od světských a nebylo jí vedro, ale ona si začala... :-D 

Nakonec jsme se všichni vcelku dostali do auta a jede se. Baru usíná :-D 

V Mělníce jsme za půl hodinky, parkujeme u náměstí. Honzík odmítá pustit čerstvě probuzenou Barunku do svého kočárku na zatažení pupíka, je to jeho "mimi" a i kdyby měl s kočárem srůst, ségře jej nepůjčí, ještě by si zvykla... 

V Cake Art mě hned zaujala vitrína s dortíky, ale jednak sacharidy odpoledne, kdo to kdy viděl. a druhak přijeli jsme na zmrzlinu (zkuste mi někdo říct, že to taky není dietka a bloknu vás!). Vybíráme si každý zmrzlinu a jdeme mlsat. Je vážně moc dobrá, Internety nelhaly. 

Děti se pak odebraly do průchodu a hrály jednu ze svých oblíbených a originálních her = běhají tam a zpět a u toho se řežou smíchy :-D 

Jdeme se podívat na zámek, na soutok, povídáme dětem o řekách, o historii (Říp, ne?), ty si u toho vesele mlátí klackem do stromu a pak se Honzík vytočí, když si nasadím svůj slamák. Jednou jsem ho v něm vyfotila a on si prostě dupnul, že je jeho. Baru pro klid v rodině půjčuje vzteklounovi slamák svůj a rodinná idyla může finišovat. Dofotíme všechno ochotné, stromům se za týrání omluvíme, dotrháme kvítí a jdeme zpět k autu. 

Takové výlety mám ráda a musím říct, že mě Mělník okouzlil, příště na dýl. Někdy je fajn nemít plány na týdny dopředu, ale být trochu spontánní. A nechat plány dělat i někoho jiného než sebe, Honza na sebe byl dost pyšný a má zase na chvíli pocit, že je hlava rodiny! :-D