...   a není toho málo, to je vám asi jasné :-D 

Prostě se to nějak sešlo a já vám to chci říct. Budu chtít i podpořit a poradit, tak buďte nachystaní! :-D

Komu se nechce číst a jen plánuje proletět fotky, tak asi takhle... "tento způsob léta zdá se mi poněkud perfektním". Jsem šťastná, vděčná, "vybalancovaná", jedeme "good vibes" - chtěla jsem to použít už dlouho, je to teď IN ty vibes :-D

Přemýšlím, co to způsobilo, čím to je, co vlastně ta Katy potřebuje ke štěstí? Tohle nemá být vážný článek, takže zásadnosti stranou...

Chci psát o těch drobnostech, malých radostech, prkotinách, které mají velkou moc. 

Impulsem k napsání tohoto článku byly prostě a jednoduše TY šaty. Ty, o kterých jsem před pár týdny psala po všech sítích. Šaty z COS, které jsem na sebe v rychlosti oblékla a ani do kabinky s nimi nešla, protože malé Osičky se rozhodly, že v butiku předvedou svá vrcholná čísla. Na první dobrou jsem věděla, že jsou šité na mě. Ale chtěla jsem o číslo menší a ty nebyly.

Jednu věc vám o sobě musím říct. Jsem strašně urputná a nerada se smiřuji s odmítnutím, když mám pocit, že na něco mám nárok. A na tyhle šaty jsem ten nárok prostě měla a to, že je v obchodě měli jen VELKÉ (miluju, když je mi něco velké :-D), jsem brala jako lehké nedopatření ze strany vesmíru. 

Moje Katka mě nenechala trápit a zachránila mě "kotě, objednáme spolu, taky mám něco vybrané, a podělíme se o poštu". Děkuju!!!♥ Šaty jsou doma, jsou boží, Honzovi už dvakrát ujelo "teda, tobě to sluší" a díky kurzu eura vyšly i s poštou stejně jako v obchodě. Náhoda? Nenechte se vysmát :-D #tohlejeznameni #sorryjako

Mohla bych tvrdit, že mě nejvíc naplňuje vůně jahod, východ slunce a máslo, které doma s láskou utluču. Ale ne. Já jsem povrchní a materialistická a dělají mi radost hadříky :-D

Tak a toto měla původně být ta hlavní a zásadní informace. Mám šaty, ve kterých se cítím dobře, pohodlně a žensky. Mělo k tomu být pár fotek a finito. 

Ale Katy je grafoman a holka přemýšlivá, takže z toho, že je nakonec článek o tom, co mě dělá šťastnou :-D  #oslimustekjakoprase

Káva po ránu od Honzy - jsem kávomilka a včera jsem v rádiu slyšela, že káva je zdraví prospěšná, že lidi, kteří pijí tři kávy denně mají o 18 % nižší pravděpodobnost, že budou vážně nemocní. Jako socioložce a holce, co má státnice ze statistiky, se mi kroutily prsty na nohách do uzlíků, protože obecnější blábol se vyplodit nedal. Ale informace "pití kávy půl zdraví" z toho vlastně po nějakém větším zamýšlení vyskočila :-D A Honza do té mojí asi dává tajnou ingredienci, protože od něj je prostě nejlepší. I kdyby ráno zaspal, tak ta káva na mě na pultu čeká a mně dělá hezký den. 

Dobře vyspinkané malé Osičky - je půl osmé ráno a já se bojím pohnout. Strašně bych se chtěla podívat, co zásadního se přes noc událo na Instagramu a co přidala Andula do stories, ale to by znamenalo, že se okamžitě z vedlejšího pokoje ozve "Mííííí, Dáááá, Bááááá" :-D Radar a senzorická čidla na pohyb fungují spolehlivě i přes zeď a já ještě chvíli vychutnávám ten klid. Děti spí. A já vím, že tohle bude dobrej den. 

Nebo taky může být pět ráno. A z chůvičky se ozývá "Mááááááááááááááááááááááá" - Jeník se vzbudil, nemůže znova usnout a já musím rychle zvolit taktiku. Cílem je, aby ještě zabral, aby nevzbudil Barunku a my se mohli dostat do stádia v odstavci předešlém. Rozum mi radí dělat, že spím, a doufat, že se zvedne velký Osička :-D Srdce říká nechat ho spát a být solidární. Jdu okouknout křiklouna, v jakém je stavu. Většinou na něm vidím, že ještě spát chce, takže si s ním sednu do ušáku, broukám a ... když to nezabere, tak jdu rychle udělat mlíko, protože s plným břuchem se líp spí do těch půl osmé, jak jsme se domluvili večer. 

Možnost být chvilku sama, s Honzou, s kamarádkami - tohle je něco, co na mě působí jako nejlepší wellness. Já nepotřebuji celé dny nebo dokonce týdny bez dětí. Ale abych plně fungovala jako máma musím někdy mít možnost mámou nebýt. 

Fotky, které doplňují tenhle článek vznikly při jednom takovém odpoledno-večeru s mojí Veru. Vyzvedla mě po práci, děti byly zaopatřené a my měly možnost být jen dvě blonďaté rozesmáté holky. 

Holky, co mají podobný seznam podniků, které je lákají, co si jídlo a sebe s jídlem fotí do vypráskání SD karty, co třepí pusy, jak kdyby se deset let neviděly a stejně si neřeknou všechno. Ano, tak těchto pár hodin mi dobilo baterky na hodně dlouho. 

Naše děti mají obrovské štěstí na dvoje skvělé prarodiče, to víme a jen si to pokaždé potvrdíme. A teď jsou právě s babi a dědou na chalupě a my máme s Honzou "zadáno pro rodiče" nebo chcete-li "příběh o myších a pré". Dva dny v Praze a pak hurá na fesťák. Vychutnáváme. Těšíme se na zprávy o dětech. Barunce olízl kůň culík - nemůžu se dočkat, až nám to bude vyprávět :-D

Tahle partnerská nebo holčičí randíčka nejsou skvělá jen kvůli tomu sdílení a povídání. Já na nich miluju i to, že se konají venku, u jídla, u kávy, u vína. S Veru jsme během našeho randezvous poznaly hned tři nové podniky a to mě strašně baví. Sledujete je na Instagramu, závidíte blogerkám, že tu tráví celé dny, ale vy si musíte trochu počkat, protože s dětmi si mega avo-toast nevychutnáte :-D

Milý komentář k článku - přemýšlíte nad blogem, nad tématy, vybíráte fotky a věříte, že se trefíte do vkusu a do nálady a že se článek bude líbit. A jak to poznáte, že se líbil? No podle komentářů :-D Já nesjíždím statistiky, analytics, já chci komunikovat. Vážím si toho, že nedáte jen lajk, ale napíšete, jak to máte vy, že se vám to líbí nebo co si o tom myslíte. Tahle zpětná vazba je nejvíc a já vám za to děkuju!!!

Povedená fotka - vrátila se mi radost z focení. Bylo to pro mě těžké, trápila jsem se tak rok. Ale koupila jsem si Olympus PEN, nesnažím se vytvářet fotky hodné tisku na billboard, fotím jen pro radost a nahlas jsem řekla, že už nikdy nebudu ani náznakem fotit na zakázku. Tak moc beru vážně zachycení jedinečných okamžíků, že to nemůžu dělat já, protože to neumím tak, jak bych chtěla. Miluju focení. A vím přesně, jak bych chtěla umět fotit. A nemůžu se do toho stavu dostat. Tak jsem si to musela přiznat. A bylo to hrozně osvobozující.

Půlhodinový běh a viditelné výsledky po pár týdnech - strašně mi běh chyběl. Holce, která patnáctistovku dobíhala vždycky poslední a které máma psala omluvenky, když hrozilo cokoli běhu podobné. Ano, běhám. Zase. Měla jsem pauzu, zlobilo mě koleno. Teď běhám jinak. S radostí, bez aplikací, bez potřeby vědět, kolik jsem uběhla. Stačí mi půlhodinka, víc nepotřebuju. A vidím to na sobě. To je největší motivace a odměna. Na těch kejtách je to prostě vidět! 

Dobrá knížka - jsem milovnice detektivek, severských krimi, Jo Nesba, Jeffrey Deavera a dalších. Ale někdy prostě mám chuť dát si oraz a jen tak číst pohodovou knížku a smát se. Čekám, až Patrik Hartl vydá to, co teď píše, a potřebuju se mezitím zabavit. Poradíte? Za pár dní na pláži budeme na dvě děti čtyři dospělí a já věřím, že si každý z nás najde chvilku na čtení. Tak co mám číst já? :-D

Dovolenkové plány a možnost mít se na co těšit - těšič a plánovač. Tím bych se mohla živit :-D S Barunkou si už týdny před spaním špitáme, co budeme všechno dělat na pláži, jak zahrabeme dědu do písku, s babi si půjdeme zacvičit aerobic a tátu s Honzíkem postříkáme vodní pistolí. Těšíme se k moři. 

A teď frčíme do Liberce. Na Benátskou. Na fesťák, kde bude samozřejmě pršet. Prostě na klasickej fesťák, kde si dáme halušky, pivo, poslechneme Palka Haberu a Team, prasáky z Horkýže Slíže, konečně naživo uvidím Lenny s Ondrou a na Jardu Uhlíře budeme povykovat "Hoblůůůůůůj" jako kdysi, protože on je skvělej. A taky si projdeme Liberec, půjdeme do Mikyny a zase do Mikyny a když bude pěkně, dáme Ještěd, ať jsme aktivní. 

Mám v počítači složku KNIHA - A co se bojím říct nahlas, ale je to tak? Ano, Katy se rozhodla a začne psát. Tu svoji knihu. Honzík nebude dvouletý donekonečna a jednou si ho školka zavolá. A kam se pak vrtnu já???  Co vy na to? Mám pracovní název, jsem na dobré cestě... :-D