Pražská Letná žije, to víme. Bydlí tam teď Nikol M., mají tu skvělé wafle, zmrzlinárnu a bistra. My tu máme oblíbené hřiště, umím tu dobře a levně zaparkovat, není to případně daleko do Stromovky a jsou tu muzea. Do Technického se teprve chystáme, ale v Zemědělském už začínáme být známé firmy. 

Národní zemědělské muzeum. U schodiště vás vítají dva traktory, takže než vejdete, chvíli to zabere - žádné dítě přece kolem traktoru neprojde, aniž by na něj vylezlo :-D A pak jsou tu vstupní dveře... To je vám sranda. Jsou na fotobuňku, pokrok nezastavíš! A přitom jsou tu čtvery a vy prostě musíte zkoušet, taháte je jak řepu a nakonec zaberete a ... otevřou se ty vedlejší :-D 

Byli jsme tu poprvé dva roky nazpět, Honzík to tehdy prospal a my s Baru jsme si užili hlavně interaktivní expozici recykLes, která jako jediná je s průvodcem a má tedy pevný začátek.

V tomto roce přibyly další expozice a navíc se veřejnosti otevřela i střecha muzea (Živá střecha), odkud je božský výhled, kde jsou záhonky s bylinkami a stromy, kde jsou včelí úly a kde je to prostě totálně fotogenické.

Tohle muzeum je ideální na zamračené sobotní dopoledne třeba. Vstup platí pouze dospělí (110 korun a platit lze jen hotově "tady jste v muzeu, mladá paní" :-D) a na své si přijde každý.

Malí i velcí se pokochají traktory (Jede traktor), děti si vyzkouší zmenšená zemedělská vozítka, můžou si chvíli hrát na opraváře aut a konečně zkusit tankovat. Líbí se mi, že nikdo dětem nezakazuje si traktory opravdu ozkoušet a osahat - milý pán z muzea mi prostě řekl, že děti si můžou vyzkoušet všechny a je na mě, abych si je hlídala, aby si neublížily - to je fér!

My jsme si nejvíc oblíbili expozice věnovanou Rybářství a Myslivosti.

Děti si zkusí rybařit na pravé vratké pramici, oblečou i pravé rybářské oblečení, je tam prolézačka, možnost vykreslit si obrázek a poskládat rybu zevnitř. Chodí se kolem kachen a nutrií a dospělí se z hezky udělaných posterů na zdi dozvědí spoustu informací o rybaření a rybářství v Čechách, jsou tam recepty na ryby, pohled na výlov rybníka z pohledu kapra a rybáře, no je to zajímavé.

Myslivost je pro nás nutnost a povinnost, vždyť moravský děda je myslivec! A tady se děti dozvědí, co vlastně ten myslivec ve svém lese po celý rok dělá, jak chodí  a v minulosti chodil oblečený, osahají si nejrozšířenější lesní zvířata a zkusí si střílet jako při opravdovém lovu.

Hezká a docela poučná je část věnovaná Vodě v krajině. Tam je pěkný kvíz, který dětem i dospělým ukáže, kde se dá s vodou doma ušetřit a opět je tam spousta interaktivních cedulí a obrazovek, kde se dozvíte o vodě a jejím koloběhu kde co.

Na co se teď těším je nová gastro-expozice spolu s gastronomickou hernou pro děti. Ano, děti jsou tu vítány a nikdo je neomezuje, to je pecka!

A pak je tu zmíněný recykLes a další místnosti (Objevovn a Laboratoř ticha), ale ty nás nezaujaly nebo ještě nejsou pro malé Osičky. 

Co musím vypíchnout je občerstvení. V přízemí u pokladny je malý stánek. Dobrý pro případ nouze, určitě tedy hlady nezahynete! Jenže co pak najdete na dvoře. Vypadá to jako dřevěný bufáč a přitom je to totálně útulná restauračka, kde si pečou vlastní pizzy a chleby, kde mají skvělé polévky a poctivé jídlo a kde je to prostě hezké. Takže my se vyprdli na všechna letenská bistra, kde by nás hipsteři v poledne čerstvě probuzení posílali slovem i pohledem na ulici, pohověli si a pochutnali přímo u muzea.