Je devět ráno a do pokoje se konečně probojovalo trochu denního světla, které mě šimrá na nose a ... to není světlo, to je můj milovaný muž!!!

"Dobré ráno, miláčku!" ... "I tobě, můj milý!"

"Co bys ráda posnídala? Měl bych návrh - co brunch někde venku, trochu se rozmazlit a užít si to? Teď si dáme kávu a pojedeme?" 

....po hodině...

"Jak ti to chutná? Co ty krevety, jsou čerstvé?" "Drahý, je to dokonalé. Trochu vína bych si možná dala." 

Střih! Vzbuď se, Katy! Jste rodiče, máte dvě děti! Je neděle sedm ráno, v nose se ti šťourá Jeník a Honzovi láme žebra Barunka svými mocnými skoky! Děti mají hlad, koukejte jim dát najíst! 

"Ale co budeme jíst my velcí? Co si zajít na brunch? S kamarády. Do Mariottu. Mají tam koutek, třeba se najíme v klidu, třeba se aspoň na chvíli zabaví..."

No, nebudeme si nic nalhávat, jít na tříhodinový brunch s dětmi do pěkného hotelu chce odvahu a leckdo by si myslel, že jsme naivové, když doufáme v klid při jídle. 

Jak pojedeme, ať si oba můžeme dát skleničku? Co vlakem. ... Děti řvou nadšením :-D Kamarádka se smála, ale ono to bylo nejpohodlnější řešení. Jedeme na brunch a děti ve vlaku vyžadují svačinu, to jsem podcenila. Nakonec jsem našla jednu ovocnou kapsičku a starý rohlík. Rozdělily se :-D 

Za chvíli jsme v centru a pomalou procházkou se přesouváme k hotelu, kde jsme jako natěšení Hujeři už před 12 (ano, je to matoucí, brunch začínající v poledne...), ale sorry jako, hlad se neptá!

Máme skvělý stůl pro osm osob hned u koutku, brunch navrhla moje kamarádka Vendy a taky se k nám hned připojují i se spícím ročním drobkem v kočárku a Emilkou, hmyzomilkou, která má v hlavě obr pavouka :-D Koutek jdou bdící děti okamžitě prozkoumat a brzy se jich ujme milá Veronika, která se jim tři hodiny plánuje věnovat. 

Jdeme prozkoumat terén, tedy omrknout jídlo. Snažím se nebýt moc buran, ale padá mi brada... Ústřice, krevety, milion dezertů, nejrůznější masa a omáčky, wafle, sushi, saláty, zapečené portobello, kaše a kuřecí řízečky pro děti, zmrzka a milion drobení a zdobení, risotto... Panejo, jdeme na to. A Katy láduje první dvě ústřice. 

Barunka s Honzíkem a Emilkou si dají řízeček s kaší, nehnou se z koutku, češou panenky, hází šipky, tvoří s Verunkou a hrají si s obr plameňákem. Beník stále spinká. 

My velcí si připijeme proseccem a ... povídáme si! Po celou dobu jsme si povídali! Prosecco jsme pak vyměnili za červené víno, děti pily dětské šampíčko, ochutnaly zmrzku, sushi a dál si hrají a ... přišel klaun! Každé robátko má nakonec balonkovou čepici a řehtají se jak koníci, šťastní a veselí. Já dávám další dvě ústřice. "Je to afrodiziakum, Osičko!"

Ochutnáváme lanýžové noky, totálně se dojímáme nad lanýžovou omáčkou k masu, kterou si chce Honza odlít do lahvičky od Jupíka a vzít si na cestu. Ježíšku, piš si, litr lanýžového oleje pro mého drahého, možná rovnou dva! A já slupnu další dvě ústřice. "Země se dnes v noci zachvěje!" 

Barunka přinese druhý výtvor z koutku a Honzík si jde odpočinout do kočárku. 

Stále si povídáme, víno chutná a nálada je v Dur! Přemýšlím, jestli mi někdo ústřice počítá a raději se přesunu k dezertům a dám si jedno dvě nebe v hubě :-D 

Kolem třetí je čas končit, jsme tam skoro poslední, necháme si tedy dolít ještě víno, holky se láskyplně fackují za závěsem, Beníka raději vystrčily, protože je na fackování ještě malý, smějou se jak trdla a nechtějí domů. 

Tatínkové se odebírají na bar. Prý tam nějaká slečna krásně hraje na klavír... A taky tam mají vodku, Grey goose, piš si Ježíšku! Než tam s dětmi a taškami dojdeme já a Vendy, už objednávají druhou. Honzovi září oči, ptá se, jestli neva a objednává mi Aperol :-D

V lobby se turisti tiše snaží chytit wi-fi, my pijeme na radost a holky cupují gauč. Obvykle bývám pohotovější, teď mě předběhl místní barman štramák a holky poprosil, ať tomu gauči tolik neubližují. Baru bulí. Nezvládat byť jen mírnou kritiku máme v rodině. Bere si to osobně a tulí se ke mně. Nemůžu pít, pomoc! Barman okamžitě reaguje, nabízí sušené jahůdky a bezelstně se ptá, jestli si holky nechtějí umíchat vlastní koktejl. Slzy uschly rychlostí blesku, my se pohodlně usazujeme a sledujeme naše barmanky, jak šejkrují. Barman na nás mrká "Není zač, dejte si ještě panáka!" :-D 

Panáků bylo nakonec tolik, že když holky navrhují, že by šly do Hamley´s, nemá nikdo z nás dospělých rozumný argument, proč je to blbost :-D Uznávám, že to bylo lepší než můj nápad jít omrknout vánoční trhy :-D

Asi ještě nezačalo vánoční honění se za dárky nebo turisti mají dovolenou, ale tam v neděli v podvečer nikdo nebyl. Jako takhle "nikdo v Hamleys" znamená, že se tam dalo chodit :-D 

Barunka mi ukazuje, jaké miminko se jí líbí, oba nametení tatínci si jednou s holkami sjedou tobogán a platí dohoda, že dnes se jen ukazuje a nakupuje se jindy. Nečekaně to nikdo neporušil. 

Když se velcí kluci rozhodnou s holkami střílet pěnové náboje do tunelu a nevšimnou si lezoucího Beníka, dostane ten malý šikula zásah přímo do plenečky a je čas jít domů :-D 

Z brunche jsme přišli v sedm večer a děti plakaly hlady už od metra - rodičům nedošlo, že neměly každý ten litr vína a jedly naposledy v jednu odpoledne :-D Takže rychlé těstovinky a na kutě. Honza usíná dřív než děti. Na mě nemají ústřice žádný afro-efekt a jdu spát taky :-D 

Myslím, že takhle veselý brunch jsme nezažili jako bezdětní nikdy. Člověk si toho nějak víc váží, když nemusí mezi sousty honit děti po restauraci, bát se, kam zdrhnou nebo zda něco neshodí. 

Ano, cena je vyšší, ale tolik laskomin pohromadě a ve stylu all you can eat jsem hodně dlouho nezažila, děti nikdy nebyly v žádném dětském koutku tak fascinované (a to tam bylo jen minimum hraček, "pouze" super Verunka) a my jsme si vlastně odpočinuli. Ne, nemyslím si, že to tak bude na každém brunchi, zas tolik vína jsem nevypila :-D