"Do what you love and you'll never have a problem with Monday."

To jsem si nedávno přečetla na Instagramu a totálně mi to zarezonovalo. Ano, to je přesně ono! To naprosto vystihuje, jak se posledních pět let cítím. Těch pět let, co jsem doma, na dovolené.

Pět let se mi v neděli večer nesvírá žaludek.  Jak to máte s pondělím vy?

Nedávno přišel Honza z fotbalu, vyřídil mi pozdrav od bývalých kolegů a že prý se na mě ptali, jak se mám. Co jim můj milovaný a podporující manžel odpověděl? "Má se dobře, tu už v životě do práce nedostanu!" Díky, náčelníku, že ses mě zastal :-D

Nene, já nejsem vydržovaná panička, číča ve zlaté kleci, zelená vdova, která si doma dělá nehty a čeká, jestli tenhle měsíc manža přijde domů nebo zase jen pošle prašousty na účet. :-D 

Naopak jsem na mateřské pracovala, pracuju a pracovat budu. Neležím doma a nenechávám se ovívat dětskými otroky. Pracovně nestrádám, ale to "doma" s dětmi si užívám celých pět let. 

V průběhu mé rodičovské dovolené Honza opakovaně projevil přání, že bychom si to mohli vyměnit. 

Slyšíte správně, chtěl by dobrovolně být celý den s dětmi. Myslí to vážně. A já vím, že by byl skvělý. Jenže on po tom prahne, protože z pozorování mě jako matky na mateřské získal pocit, že můj den jsou snídaně venku, nákupy, tupírování drdolu a spánek po obědě. 

Pozn. pana Osičky: Jak získal pocit? Ty to tak máš!! Ty máš prostě celoroční all inclusive :-D

A ono se těžko vysvětluje, že to může být pěkný hardcore, že někdy brečíme já i děti už v půl deváté ráno.

Většinou tuhle diskusi utnu hned v začátku, abychom si neřekli věci, které se těžko berou zpět, třebaže nebyly myšleny úplně vážně. "Ty se doma válíš a utrácíš a já pracuju a vydělávám!" je jedna z nich :-D

Prostě tahle dovolená je moje, hošánku! Tu nedám! 

Mně práce nechybí i proto, že na mateřské jsem dělala na několika super zajímavých projektech a pak se vracela pracovně ukojená domů a těšila se na obyčejno a pohodovo.

Spoluvytvářela jsem historicky první Fashion bibli stylu časopisu 4Men. S návrhářem Vladimírem Staňkem jsem mluvila u něj doma na gauči, klepala jsem kosu v pánské zašívárně majitele tattoo studia Tribo. Osahala jsem si džíny za desítku v Denim Heads a světácky přikyvovala, že mi to taky přijde jako adekvátní cena. Snažila jsem se zachovat profi dekorum a nechichotat se v přítomnosti mužného obuvníka Lawarta :-D A pak jsem nasedla na metro a doma stihla ještě uložit malou Baru a hladit Fergusona v bříšku :-D

Komentovala jsem pro Otázky Václava Moravce politický výzkum, musela jsem kvůli tomu nastudovat levici a pravici (tam mi dost pomohly ruce), Honza mi vysvětlil, co je volební model a že to nemá se stylingem nic společnýho. A po natáčení jsme si s Václavem přeměřovali břicha, v mém byl mimipán v sedmém měsíci, on přiznal, že má rád jídlo :-D 

Ale to není to samé jako chodit pět dní v týdnu na osm a více hodin do kanclu, mít šéfa a asertivně jednat s různými klienty. I když jsem tu práci milovala.

Během dvou a vícehodinových skupinových diskusí jsem byla ve svém živlu, házela fórky a pitvala témata na molekuly. Celodenní workshopy byly moje parketa, jen si na to vzpomenu, tak bych si nějaký střihla a něco vymyslela. Ale domů jsem se vracela za tmy, v noci, unavená a vypovídaná na týdny dopředu (což Osička kvitoval s povděkem). Nebyla jsem pánem svého času, jezdila za prací klidně až na Slovensko, čautě bratia!

Pondělí je pořád stejné. Den po neděli, znáte to. Jak to ale, že od sobotního odpoledne neprudím, že nechci, aby víkend končil?

Miluju to, co dělám, jak žijeme. Možná mi zbývá poslední rok na téhle dovolené a já budu za těch šest dokonalých let vždycky vděčná. Že jsem nespěchala do práce, protože neumím sedět na dvou a více židlích. Že jsem byla u všech dětských pokroků, bolestí i radostí. Že jsem měla dost času na to, abych psala, učila se nový věci. 

Jak mít ráda pondělky? 

Někdo by mohl navrhnout zpít se v neděli do němoty a pondělí přežít v mrákotách. Je to cesta, ale není praktikovatelná dlouhodobě... Jak to dělám já? 

1. Hlavně jsem si to rovnou v hlavě nastavila tak, že je tenhle čas vzácný. Že není samozřejmost mít možnost být s dětmi dlouho doma. Západoevropský a americký systém odevzdání tříměsíčního kojence do jesliček a matko upaluj zarobit nějaké love! Je to čas, kdy můžu ty malé otrapy pozorovat, rozvíjet, muchlat, neustále se s nimi dohadovat, jsou v mojí moci a můžu si s nima dělat, co chci :-D

2. Jsem těšivý typ. Mám týdny naplánované dopředu. Vím, co budeme dělat s Honzíkem dopoledne a cíleně tam plánuji i nicnedělání. Míváme s dětmi plány na odpoledne, Barunku vyzvedáváme, jak je to jen možné, a užíváme si to. Mám tam vždy nějaký ten sedánek s kamarádkami, snídani, blogerskou akci, randíčko s Honzou, něco nedětského :-D 

Nenudím se. Tak prostě nastavená nejsem. 

3. Jako upřímně, kolikrát se na pondělí těším i proto, že si ta smráďátka "srovnám" a zase najedeme na režim, na uspořádání "máma má pravdu, klidně si omotej špagetu kolem krku!". 

4. Zní to jako blbost, ale často si to v neděli nachystám předem. Promyslím, co budu vařit - jestli jako hodlám být vykrmené a spokojené selátko nebo pojede instagramovou dokonalost mladé moderní rodiny 21.století.

Ano, stejně jako většina normálních zdravých žen od pondělí hubnu, takže mi v hlavě jede pohanka, bulgur, dušené krůtí, brokolice a tofu :-D

V neděli večer nenechám v kuchyni bordel, aby pondělí nezačalo tím, že budu hodinu kmitat s hadrem, sbírat špinavé oblečení po celém bytě a nasírat se s každou fuseklí.

5. Na pondělní dopoledne jsme si s Honzíkem dali jeho fitko. Do tělocvičny pro malé hrdiny se oba těšíme a nestane se, že bychom hned první den nového týdne vykysli a nudili se doma. Nuda totiž dělá nudu :-D 

6. O víkendu se snažím moc na blogu nepsat, ale v neděli si připravím seznam všechno, co chci napsat, nafotit a nachystat. Stejně tak si napíšu, co mám zařídit, kam zavolat, jaké máme schůzky. Šetří to čas, pak jen jedu podle seznamu :-D 

Ha, původně jsem začala tenhle článek psát s tím, že vám chci ukázat tyhle fotky :-D A víte, co mají společné s těšením se na všední dny?

Vím, jak to udělat, aby to bavilo všechny. Vím, kde to děti baví, kolik aktivit na týden je tak akorát. Trvám na pravidelné "po O" siestě a nikdy nejedu na dřeň, nelámu to přes koleno. 

Chtěla jsem fotky podzimních Osiček. Kam ale s nima? Aby to tam bylo fotogenický a děti nemusely sedět v cukrkandlu. Kde jsou sví a přirození? No chca nechca jsem si musela přiznat, že je to na...hřišti. A bylo z toho naprosto pohodové focení v Malešickém parku. 

Zítra je pondělí. Bude to trochu jiný týden. Budeme zavření doma. Já, Baru neštovička a Honzík každouchvíliseosyputaky. Venku řádí orkánisko. 

To skoro vypadá, že nás čekají blbé dny a já budu dovolenou dávat do uvozovek. Ale prd, velebnosti. My si upečeme linecké a vanilkové rohlíčky, nakoupila jsem puzzle, mám tu milion věcí, které chci s dětmi nafotit, a ony mi budou dělat flatlayovské aranže. 

Takže #delamesitohezky pokračuje, nás nezastaví ani neštovice!

A protože se rok s rokem sešel, tak je tu zase Blogerka roku. Nebudu chodit kolem horké kaše a řeknu rovnou, že mi váš hlas udělá radost ♥

Hlasovat pro mě můžete zde (a nezapomeňte potvrdit v mailu): HLAS PRO KATY

Foto by Lukáš Baxa.