Mama-live
PŘEČTENO: ŽENA V OKNĚ, HORA MEZI NÁMI, LOSOS V KALUŽI, ÚTERNÍ ŽENY, TŘI HODINY V ZOO

Když se mě před dětmi někdo zeptal, co ráda dělám ve volném čase (třeba na skupinových sezeních AA nebo na prvním rande :-D), pyšně jsem odpovídala, že hodně čtu. Znělo mi to intelektuálně, jakože jsem holka vzdělaná a oduševnělá. Pravda je, že jsem vždycky četla hodně, ale u maturity bych většinu těch přečtených knih nepřiznala. Remarquů, Tolstých a Čapků je tam spíše méně :-D 

V současné době opravdu nečtu hodně. Dokonce ještě před nedávnem vesele jeden za druhým plynuly měsíce, kdy se počet přečtených stránek blížil limitně nule (nikdy jsem tu limitní nulu nechápala, ale vždycky jsem to chtěla použít, věřím, že jsem to nepopletla :-D).

Lepším se. Už nemám pocit, že číst znamená lelkovat a mrhat drahocenným časem. Zase čtu. Stále se mi na nočním stolku hromadí knížky, ale už z té kupičky ukrajuju a mám tu pro vás hnedle pět (a půl) tipů na knížky. Zodpovědně přečteno a s nejlepším vědomím a svědomím ohodnoceno.

 

 

Žena v okně - hodně hodně hodně to připomíná Ženu ve vlaku. Anna trpí agorafóbií, tedy panickou hrůzou z pobytu v otevřených prostorech, je bývalá dětská psycholožka, která se potuluje svým velkým domem, pije kvalitní červené, sleduje sousedy přes hledáček foťáku a nevychází ven. Proč? Proč se zavřela doma, proč už s ní nežijí manžel a dcera, proč už nepomáhá dětem? Proč pije jak duha, léky neléky? Proč stojí u okna a šmíruje obyvatele okolních domů? A co nakonec z okna vidí? Proč když pomoc u policie, ji strážci zákona považují za totálního blázna? Viděla vraždu? Kdo koho zabil? A co udělá vrah s tím, že Anna ví... Má to v hlavě pomatené díky koktejlu z Merlotu a léků na předpis, není si jistá, co je realita a co její bludy. Bojuje se svým strachem i nedůvěrou okolí, ale nechce to vzdát. A vrah taky ne.

Je to napínavý. Je to skvěle napsaný. Leknete se, minimálně jednou, ale pořádně - ta pasáž na mě bez jakékoholi upozornění nebo náznaku vyskočila o půlnoci, kdy Honza vedle mě už spal, a až si to přečtete, tak jistě pochopíte, proč jsem ho vzbudila!

Těším se dost na film.

 

Hora mezi námi - úplně jiné téma, jiná zápletka a přece velká podobnost s Ženou v okně. To mě překvapilo hodně. Mladý ortoped Ben a úspěšná autorka časopiseckých sloupků Ashley by se normálně asi neměli šanci potkat a víc poznat. Ale co čert nechtěl, sněhová bouře se neptá, nelítají letadla a oni potřebují odletět. Každý z jiného důvodu se ze Salt Lake City prostě potřebují dostat...

A podaří se jim to. Jenže... No jasně, letadlo spadne a oni bojují o přežití. Nikdo o nich neví.

Asi takhle... Knížka by měla pár stránek, kdyby hlavní hrdina byl třeba pekař. Ale není. Je to skvělý lékař, chirurg, který má  kondičku z běhání, leze rád po skalách a má batoh plný užitečné výbavy. Protože proč? Protože si z lékařské konference odskočil zahorolezit, to dá rozum! Jestli bych měla někdy spadnout s letadlem, budu ráda, když tam tenhle fešák bude taky :-D 

Hlavní hrdinové se během zotavování a vymýšlení plánu na záchranu poznávají, povídají si o svých vztazích, sbližují se a ... ona má před svatbou a on v hlasové schránce zprávu od ženy, ať se vrátí domů, že všechno společně zvládnou. Že všechno bude dobrý. Bude? 

Film už existuje a já ho chci vidět. Nejen proto, že Idris Elba je kocour největší a Kate Winslet mám prostě ráda. Ale protože ta knížka je silná. Budu brečet, to je tutovka. 

Víte, kdy jsem knížku o pádu letadla otevřela? Když jsem nastoupila do letadla směr Londýn :-D A kdy jsem ji dočetla? Při cestě zpět. Ideální téma, řekla bych.

 

 

Losos v kaluži - prvotina zrzky Markéty Lukáškové alias @pandikralovna, která se nebojí říkat, co si myslí a o kom si to myslí. O čem Losos v kaluži je? O jedné drzé holce Báře, která mě vyváženě vytáčí a baví, dokonce mě několikrát rozesmála. Tahle holka to má díky svému cynismu a neschopnosti lásenkovat nebo předstírat zájem o lidi trochu těžší. A pak jí umře spřízněná duše a ona se s tím musí vyrovnat. A její babička se musí vyrovnat s tím, že Bárku už nemůže chránit, jen na ni z nebe může dohlížet.
Líbí se mi nápad a pointa, líbí se mi styl, jakým je knížka napsaná, nadhled, vtip a zároveň hloubka. Knížka je poměrně útlá, ale je psaná hrozně dobře. Neplýtvá se slovy a stejně přesně víte, jak se hlavní hrdinky cítí. Bárka a její babička.

Příběh čteme z pohledu skorotřicítky Báry, která je sice nezávislá, jiná a hubatá, ale zároveň zranitelná a toužící po tom stejném co všichni. Po pořádném objetí.

A z pohledu babičky. Která Bárku vychovala. A které moc chybí její zesnulý muž Jiří. Muž, který odešel příliš brzy. Muž, kterého by moc přála i Bárce. Opravdový muž.

Dokáže jí ho z nebe najít a donutit Bárku, aby pochopila, kdo je ten pravý? 

 

 

Úterní ženy - právnička, designerka, žena v domácnosti, čerstvá vdova a luxusní dobře provdaná žena. Nikdy by se asi v normálním životě nepotkaly, ale před 15 lety se sešly na kurzu francouzštiny, daly jednu na večeři a zrodilo se přátelství, které trvá dodnes. Každý měsíc pravidelně v úterý mají připravený stůl ve stejné restauraci, řeší spolu svoje rodiny, práce, plánují společný výlet. A pak zemře muž jedné z nich a ona se rozhodne dokončit jeho pouť, do Lurd. A ony ji v tom nenechají. Úterní ženy drží spolu.

Budou to náročné dny, které prověří sílu přátelství, odhalí, co mělo zůstat skryté. Na svatojakubské pouti se totiž dozvíte pravdu, ať chcete nebo ne, o sobě i ostatních. Sáhnete si na dno a možná až pod dno svých sil. Uvidíte sebe a svůj život naprosto bez příkras. Ustojí to tahle pětice? Dokončí pouť a budou se i dál scházet na úterní večeři? 

Dobře napsaná knížka, kterou si s chutí přečtete, i když jsou ženské charaktery dost stereotypní, je to prostě pět typických žen. Ale to musí být, aby se mohly vzájemně lišit, vzájemně provokovat, inspirovat. Je vzájemný respekt a dlouholeté přátelství dostatečně silné, připravené na ty nejtěžší zkoušky? Jak si může rozumět ambiciózní právnička s dokonalým smyslem pro plánování, která tak trochu zapomněla naplánovat a pracovat na svém manželství, s mladou neusazenou designerkou, která střídá muže jak fusekle, v práci jí šlape na krk kdejaký stážista a ona už má přitom věk na to, aby našla toho pravého nebo něco fakt už dokázala. A co čtyřnásobná mamina, která všechny ambice odevzdala spolu s placentou při prvním porodu a totálně a absolutně se obětovala rodině a milovanému muži. Kde jsou její přání a sny? A pak drama queen Judith, které zemřel milovaný muž a která se umí pěkně prožívat a myslet na sebe. 

Pětici uzavírá moje nejoblíbenější Estella, paní lékárníková. Ona ví přesně, co chce. Chce se mít dobře. A má se. Nebojí se přiznat, že žít v luxusu je pohodlné. Ona jediná cestou nepoznává sama sebe, ona se zná a umí si přiznat, že je drbna, ale má dobré srdce. A podělaný nepraktický kufr. Ano, její stylista ji na svatojakubskou pouť zabalil věci do kufru na kolečkách. Do prdele, proč musí člověk při pouti ignorovat michelinské hvězdy a jíst s výhledem na prasata? Talíř lanýžů ještě nikomu v sebepoznání nezabránil.

 

Mám taky svoje úterní ženy. Miluju je. Jsme každá jiná. A já jsem ráda za ten vzájemný respekt. Nechtěla bych se s úterními ženami dohadovat, přesvědčovat se o vzájemné pravdě. Možná je dobře, že na naše večeře jezdíme autem a nemůžeme pít :-D  Sorry holky moje, ale na pouť zapomeňte. Já taky šla kdysi na fesťák s kufrem :-D

Já se nechci dozvědět pravdu ani o sobě a nehodlám riskovat ani naše kamarádství tím, že se budeme plahočit na horkém slunci, spát po hostelech a pít pak unavené to nejlevnější víno :-D 

Ale druhý díl Úterních žen si přečtu ráda.

 

 

Tři hodiny v ZOO - Asi se nebudete divit, že jsem začala číst tuhle knížku v pátek minulý týden, přičemž jsme samozřejmě na sobotu měli naplánovanou návštěvu pražské ZOO a já tam celou dobu rekognoskovala terén, hledala prázdné výběhy, možné schovky a málem legitimovala podezřelá individua. #timingmamvmaliku

Napínavá knížka o tom, že zůstávat v ZOO až skoro do zavíračky se nevyplácí.

Ale spíš než o tom, co děláte, když se v ZOO začne střílet, kam se schováte, jak odlákáte pozornost a jestli je lepší útěk nebo útok, je knížka o tom, jak můžete mít kondici jak maratonec a sílu jak gladiátor a když ohrozíte mámě dítě, rozcupuje vás na kousky. 

Joan je máma čtyřletého Lincolna, který mi tak připomínal malé Osičky, až mě mrazilo. Malý rozumbrada, který díkybohu miluje pravidla a není žádné torpédo. A Joan se rozhodně nehodlá nechat v ZOO zastřelit nějakým kreténem. A jestli zkřiví vlásek jejímu kudrnáčkovi, tak pozná, co to je mít co do činění s rozzuřenou mámou! To řekla svému synovi rovnou a na rovinu a myslí to vážně. 

Celou dobu mi jelo v hlavě, kde bych se v Tróji schovala já, co bych dělala já a jak by se chovala Barunka nebo Honzík. 

Je to napínavé a takové obyčejně neobyčejné. Četlo se to dobře, ale přistihla jsem se, že občas delší myšlenkové pochody přeskakuju, jak už chci vědět, jak to dopadne a taky proto, že přesně vím, jak se musela Joan bát a jak musela zároveň být strašně, ale strašně naštvaná, že někdo chce ublížit jejímu dítěti. Mně to Joan nemusíš vysvětlovat, mámy ví! 

V detektivkách a thrillerech se autoři hodně zaměřují na psychologický profil vraha a útočníka, často jsou psané z pohledu vyšetřovatele, týpka, co všechny zachrání. A vy tak nějak máte jistotu, že se někdo snaží těm obětem a lidem v nebezpečí pomoct. Tady vidíte příběh z pohledu Joan, pak mladé holky, která nahlas mluví a máma jí zrovna dneska dala zákaz mobilu, a důchodkyně s bolavýma nohama, která dřív učila a často se jí stává, že své bývalé žáky potká... A vlastně moc nevíte, jestli jim jde někdo na pomoc. Každopádně jim je pořád v patách někdo, koho střílení baví.

 

Podle mě vás z těch mých pěti knížek bude bavit každá. Jsou čtivé, napínavý nebo zábavný, rozhodně nejsou nudné. Podle mě, jo?! 

Přečetli jste vy některou z nich? Nebo úplně jinou a mně se by se mohla líbit? 

 

#vicecasunacteni #kdevzittencas #vypniinstagramtrubko #timmyslimsebe #nebudtevztahovacny

 

A co ta půlka, psala jsem pět a půl tipu na knížky. Frederick Beckman - Co by měl můj syn vědět o světě

Od Ježíška dostal knížku Honza, já ji už dřív prolistovala v knihkupectví, pak jsem viděla, že ji do svého LISTování zařadil Lukáš Hejlík a nakonec jsem si ji přečetla po Honzovi. 

Honza ji přečetl celou. Pro něj je to osobnější, citlivější téma. Je táta, má syna, miluje fotbal. Když mi říkal, jak ho některé pasáže dojímaly, dojímal se zase. A jak se u některých scének smál... Ano, je to opravdu hodně vtipně napsané. 

Ale já jsem máma. A mám ráda muže, kteří jsou štíhlí, praktičtí, rozumí plánkům z IKEA, posekají dřevo a nesmaží si k večeři snickersky. Na mě je to trochu moc jeden velký stereotyp ala táta trdlo. 

Ale vtipné to je a podle mě to tátové synů mají mít v knihovně. 

 

A na co se chystám? Zase trochu jiný žánr, sci-fi maličko. Čtenářka. Hit letošního roku. "Představte si svět, kde je čtení chápáno jako výsada a je povoleno jen hrstce nejmocnějších… " - mně tyhle "představy" nedělají dobře. Třeba ze seriálu Příběh služebnice je mi hnusně po těle i duši. Takže jsem hodně zvědavá, jaká knížka bude.