Slavíme bavlněnou svatbu, tak kam s náma?

Bratislavu jsme s Honzou měli "na seznamu" míst, která chceme poznat a jsou poblíž, už dost dlouho. Hodinku od Břeclavi vlakem, což je pro nás ideální. Moravští prarodiče si rádi užijí děti bez nás a my jsme rádi, že máme chvíli čas jen pro nás dva.

Už skoro tři měsíce jsem máma, pracující máma, a i když mám superluxusně flexibilní pracovní dobu, tak úvazek 30 hodin týdně znamená, že pracuji skoro každý večer. A to býval čas na víno, povídání, seriály a usínání, sotva jsem se Honzovi natulila do náruče se slovy "jen si lehnu, nechce se mi spát".

Takže jsem logicky měla den v Bratislavě v diáři červenou propiskou a to znamenalo "nesahat, tohle prostě proběhne!!!".

A proběhlo. A krásně bolo. 

Moje Veru mi o Bratislavě vždy básnila a já jí věřila, jsme na jedné vlně. Našla jsem si článek od Lucky The Hubs, projela Instagram a dala do kupy pár tipů na kavárny a bistra, Honza zjistil vlak a v sobotu ráno jsme zamávali dětem (tuším, že Baru zvedla líně oči a Honzík, který je obvykle posedlý loučením, se ani neotočil :-D).

Honza jezdil do Blavy (pozn. Jsem tam strávila den, takže jsem v podstatě domorodec a ten by nikdy celý název města nepoužil :-D) pracovně a varoval mě, že nádraží je trochu výsměch. No je to taková Horní Dolní :-D 

Ještě kus cesty od vlaku si říkáte, jestli nejsou ty Bratislavy dvě a vy jste nevystoupili ve staré zapšklé sestře. Pak dojdete k prezidentskému paláci, kde už to vypadá jako civilizace, jsou tam fontánky, muškátky, no pěkňoučký.

Najdete ve správné uličce knihkupectví Martinus, jejich skvělou kavárnu Foxford (jako sorry, ale 9.3 na Foursquare, kdo to dnes má???) a víte, že jste tu dobře. Takže první kávička, k tomu chleba s rajčatovým pestem a cheesecakem do skla. Pak jsem si trochu zaslintala nad knížkama - jsem poslední dobou (jakože posledních pět let) úchyl na dětský knížky, pár jsem si jich vyhlídla a hned sondovala, zda jsou v češtině - JSOU!!!!!

Celý bratislavský den se nesl v duchu "dobrota - kousek popojít - dobrota - něco vidět - dobrota ..." - Bratislava není město plné historie, centrum je komorní, ale je tam co vidět, co poznat, co ochutnat a kde se mít dobře.

Takže co, kde a proč?

UFO - po snídani jsme přes centrum došli až k řece. UFO nepřehlédnete, UFO je všude. Když jsme v Blavě, jdeme tam. Zaplatili jsme si prohlídku, tedy vyhlídku (vtipný, jak nahoře mají vyobrazenou spoustu věží, všechny jsou vyšší :-D), mně se navalovalo jen lehce. O patro je bar, takže bylo jasno. První Prossecco padne přesně tady. Místo nápojáku dostaneme info, že se bar v půl 1 zavírá (je půl jedné, jinak bych vám to nepsala :-D). A to se držka Katy ozve - toho bohdá nebude, abych se musela na Bratislavu dívat z výšky 100 metrů a nedostala nejdražší skleničku bublin na světě. 

Five points - věděla jsem, že tu mají fotogenickou podlahu. To by mně osobně jako blogerce mohlo stačit, víš jak. Ale tady je tak strašně milá obsluha. A dobrý sendvič a víno. A pohoda na zahrádce, na kolonádě. Sledujeme hosty z kýčovitých svateb, plánujeme výlet za vínem a je to boží. 

Bratislavský hrad - takže tam se jde do kopce. Hrady tuhle blbou vlastnost mají. Jediná Kost je v údolí. Zbytek na kopci. Celou cestu brblám, že mě bude bolet koleno. Já ráda brblám :-D Vyjdeme nahoru a tam kromě hradu nic moc není :-D 

Urban bistro - Urban podniků je v Bratislavě víc. V Michalské ulici je Urban bistro. Je krásný, je tu milá obsluha - takovej detail - jak jsme dosedli, už jsme dostali skleničku vody. Jen teda prosím vás - to že máte rádi kafe a tonik, ještě nemusí nutně znamenat, že máte rádi kafe s tonikem. Já to zjistila právě tady a kdybych neexperimentovala a prostě si dala kafe, mohlo bejt o krapínek lepší. Ale měla jsem věnečko-větrník a ten vám znalecky (za svých 30 něco roků jsem snědla asi bambilion větrníků - od pohledu je jasné, že si v cukrárnách neobjednávám mrkev, že jo) zhodnotím jako "šmakuláda".

A co teď? Kam se vrtneme? Jdeme podél řeky. Dojdeme k Eurovee, nakoukneme, zasmějeme se tomu, že bychom šli do kina v angličtině se slovenskými titulky a podél řeky jdeme zpět. Není to Náplavka, ale prostě jdete podél Dunaje a to je cajk :-D Cestou sjíždím podniky, kde mají risotto, protože Honza chce právě to k večeři. Gatto Matto - zní vám to jak z Madagaskaru? Moto Moto, jméno pěkný dvakrát řekni? :-D

Gatto Matto - nemáme rezervaci, ale dvě místa se najdou a budu se opakovat, ale opět moc milá obsluha a my jedeme další rundu Prossecca, lososového tataráčka, oba rissottko, já pokračuju v tom Prosseccu a lepší tečka za bratislavskou sobotou nemohla být. 

Jak na nás Bratislava působila? Na jeden den akorát, pokud zajdete ještě za kulturou nebo si naplánujete výlet i mimo město, je to tu na víkend boží.

Ale upřímně? My jsme poslední týdny nebyli sami dva ... počkej si ... skoro vůbec. Takže nám by bylo dobře i v Tanvaldu (nic proti!!). Byli jsme prostě rádi, že máme čas jen jeden pro druhého, že děláme, co nás baví. 

A měla jsem slabou chvilku, to vám musím říct :-D

Na večeři jsem se zamyslela a ptám se Honzy: "Nevadí ti, že když můžeme být sami, zkoumáme města a nejedeme třeba do hor, na trek, na šílenou štreku na kole?" Jsem sice městská pipi, ale kvůli tomuhle fešákovi bych byla ochotná jít na rande i s krosnou.

Honzovi zaskočilo víno a ubezpečil mě, že jsme stále na té společné vlně, že nás pořád baví to stejné: "Do přírody můžeme s dětmi, to si ještě hodně užijeme, ale nemusíme zkoumat ve dvou. Na kole mě minule bolel zadek už po cestě do sámošky. Nene, já s tebou mám rád ty města a chci poznat další."

Oslavili jsme bavlněnou svatbu po našem, tak jak to máme oba rádi.