Je to pár dní, co jsem si s dětmi udělala sobotu ve čtvrtek. Občas se mi po našich dnech zasteskne, po výletech, po pomalých ránech a poobědové siestě. Dnech, kdy nic nemusíme a můžeme úplně cokoli. Takových těch dnech, kdy ráno máte ideály a těšíte se na den s andílky a večer jste orvané jak borůvky a odpočítáváte vteřiny, kdy smradi ulehnou :-D

Teď už to není tak snadné, máme všichni svoje povinnosti. Ale my nejeli jen tak na výlet, my jeli pracovat, tak jsem z toho neměla výčitky a rozhodla se, že si to prostě naplno všichni užijeme. 

Jeli jsme točit video do Fajnparku. Tenhle zábavní park u Chlumce nad Cidlinou známe (byli jsme dva roky zpátky)a jsem moc ráda, že jsme sem zase zavítali. 

Poznámka k fotce na videu - vznikla minutu před odjezdem, já nasadila blogerský postoj a chytla děti za ruku, aby nezdrhly - jejich postoje mě pak hodně pobavily :-D

Ráno jsme tedy rozhodně neměli pomalé, v klasickém stresu jsem nám patlala svačiny, zkoumala předpověď počasí a vymýšlela, co si kdo vezme na sebe. Den předtím lilo celé dopoledne, tak jsem mraky na nebi pozorovala hodně nepřívětivě. 

V 9 jsme sedli do auta a navigace mi zahlásila, že na místě budeme v 10.20 - nene, to jsi se spletla, potvůrko, máme tam být v 10! No nic, kameraman Marek na sobě nedal znát, že jsem nedochvilná matka a čekal na nás u vchodu. A hlásil, že od nádraží spolu s ním do Fajnparku mířilo hodně školních výletů :-D 

Barunka se nemohla dočkat trampošek, Honzík se těšil na všechno, protože naposledy byl mimino a nezažil nic :-D 

Pomalu jsme procházeli parkem a nemělo to chybu. Školní děti se rozprchly po parku a Osičky měly klid na všechny atrakce. Marek je natáčel, nijak je nerušil, ani nerežíroval, a já prostě šla. Bože můj, lidi dobrý, mně bylo! 

V Miniměstě děti zabydlovaly domky a práskaly mi dveřmi před nosem - na pubertu mají solidně natrénováno :-D Já nevím, čím to je, ale děti milují zahradní domečky, domácí teepee a jiné schovky…vlastně vím, čím to je. Ten pocit, že mají svoje soukromí a svoje doma. Hrát si na rodinu je u nás už roky ta nej hra. A i letos jsme tu strávili desítky minut. Prý můžu zajít na návštěvu, ale jedině s taškou jídla, a spát budu už u sebe doma...Někdy si říkám, že je nechám na zkoušku přespat v Hmyzákově u pana Pavouka :-D

Z domečků jsme se přesunuli k míčkovým dělům, kde se potvrdilo, že má Barunka citlivá ouška, takže nechala Honzíka střílet a šla na nás počkat na lavičku. Honzík při hudbě z filmu Terminátor pálil ostrejma jako řádný pistolník :-D

A pak už jsme vyhlíželi mluvícího stroma. Tak co nám povíš, chlapče? Minule jsi byl samé moudro :-D No letos mlčel, kluk jeden rozvětvenej, a děti dost rozhořčil :-D Honzík se dokonce ještě z lesa vrátil říct mu, co si o něm myslí!

Ale vynahradili si to na lanových centrech v Akátovém městě, která opička Barunka miluje a Honzík na ně zatím neměl názor. Tady se do toho pustil a já jen koukala, jak zatíná Core, špulí zadek, soustředí se a jde mu to :-D 

Co nám tedy rozhodně nešlo, bylo střílení z luku, ale zas umět všechno je nuda :-D

No a už jsme mířili směr Hmyzákov. To je pecka, děcka! "Mami, vidíš ho????? Pojď honem!!!'" - no co myslíte, že mi moje milovaná berunka chtěla ukázat? Pavouka velkýho jak dům, protože není nic směšnějšího než máma s lehinkou arachnofóbii tváří tvář tomuhle zrůďákovi :-D 

A jsou tam i komáři, klíšťata, kudlanka, včela, moucha...všechno! Všechen hmyz, reálnej a v nadlidských velikostech. Honzík valil oči a Barunka ukazovala Markovi, co má natočit. Ano, on je nerežíroval, ona jeho jo :-D 

Od hmyzu se přesouváme k dinosaurům, to jsme si pomohli :-D Tady je to jeden větší než druhej, řvou, hýbou tlamami a děti jim do nich strkají ruce :-D Ne, malé Osičky nemají z takových modelů strach. Baru si hned všimne reproduktoru a je jí jasné, že na ni umělák machruje, takže si je hladí a povídá si s nimi. 

A na co jsem se skoro nejvíc těšila? Na Bosov! Minule jsme bosostezku neprošli, protože jsme nechtěli propást nedělní divadélko a není vhodná pro kočárky. Celý Fajnpark je s kočárkem v pohodě, jen tady je hned na začátku upozornění, že jsou tam úzká místa a ne vždy ideální povrch. Tak jsem si vzala důležité věci do kabelky a nechala kočárek spolu s Barčinýma botama u vchodu. 

Ano, Barunka jediná z naší tlupy šla opravdu bosky a já jsem na ni pyšná. Marek natáčel, tak je jasné, že jde obut. Já jsem fotila...kecy prdy, prostě pipinka :-D A Honzík? Ten se zul, udělal tři kroky, oznámil, že to nemá zapotřebí, a nechal se obout. Jeden má citlivé uši, druhý citlivé nohy :-D

A pro mě byl Bosov balzám! V tomto je Fajnpark opravdu jedinečný. Šli jsme po louce, nikde nikdo, děti absolutně šťastné a já se kochala. Kdybych byla víc duchovně založená, složím tam snad báseň :-D Moc oceňuji, že celá plocha parku není založená na zábavě, ale že je tu i spousta přírody a výhledů. Já se tam fakt rozkládala na molekuly a byla moc ráda, že jsme tam, kde jsme.

Od bosostezky jsme přešli ke kozám, Honzík se usadil na lavičku a konverzoval s Markem, kontakt s kozami mu byl tak nějak jedno a navíc si jedním rychlým pohledem odvodil, že co se týče rozměrů, byl by to nerovný střet a on nepůjde proti rohaté, které je po vemeno :-D

Barunka kontaktní ZOO miluje, tak jsme za desetikačku koupily krmení a vešly do předohrádky, kde byla na hanbě největší koza "Nebojte, ona je jen velká, není zlá!" - tak nám takhle obryně Róza jedním blízem vymetla dlaně a pro její menší, hodnější sestry nám zbylo tak možná dobré slovo :-D

A my už to pak pomalu stáčeli k východu. Ještě jsme chtěli vyzkoušet safari autíčka, ale tam se klikatila mega fronta teenagerů. Požádala jsem milého kluka, který autíčkům šéfoval, zda bychom nemohli jen rychle děti do autíčka posadit, udělat záběr a jít pryč. On se zasmál a hned první auto bylo naše se slovy "Teď pojedou děti, vy jste všichni už jeli pětkrát!" :-D Já tomu rozumím, pro patnáctileté toho ve Fajnparku už vážně moc zajímavého není :-D

No a to jsem si dala. Půl cesty jsem se prala s dětmi o volant a marně zkoušela přijít nato, jestli sedíme v autíčku na dálkové ovládaní nebo jsem pánem auta já a pak tedy netuším, co je který pedál zač, protože reagují jinak, než bych čekala :-D Kroužili jsme po místním safari, mávali hrochům a žirafám a Markovi do kamery a já doufala, že kromě nás tří dovezu zpátky do cíle i kompletní chrup.

Chlapec od autíček mi v závěru řekl "Mladá paní sundejte tu nohu z plynu!" a já na to "Ale já ji tam vůbec nemám!" a on že "Ale jsem vás viděl, celou cestu jste ji tam měla." - moc mi neporadil, já zkoušela oba pedály a často byly sešlápnuté oba až na dno :-D

Nakonec už jen malinovka za odměnu, Barunčina trampo-spanilá jízda a Honzíkova stezka odvahy, kdy se vrhnul do skákacího hradu mezi pubescenty velikosti dinosaurů a rozhodl se, že o tuhle zábavu nepřijde :-D Ehm pro něj to byl adrenalin, bobříka odvahy jsem si tam pohledem plnila já :-D 

Shrnuto podtrženo, odjížděli jsme domů unavení a plní energie. Divné? Po čtyřech hodinách ve Fajnparku jsme toho měli plné kecky a děti usnuly snad ještě na parkovišti. Ale bylo nám tam hezky a ten pocit se nás držel ještě dlouho. 

V čem je to tu jiné, možná i lepší než jinde? Atrakce jsou super, ale to jsou i jinde. Ale tady máte pocit, že jste v přírodě a jen tak mimochodem si sem tam odskočíte za zábavou. 

PS: Jako bacha, u nás to byla idylka i díky všednímu dni. O víkendu to umí být mazec. Pořád je to oblíbený zábavní park a ne jogínský resort :-D

PS2: Na Slevomatu běží akce a vouchery rychle mizí.