Protože když vyjdou červencové svátky na čtvrtek a pátek, je hřích toho nevyužít a nenaplánovat si rodinnou dovolenou a výlety. My jsme plánovali intenzivně, různě to měnili a posouvali, až z toho vznikl takový rodinný road trip po republice. Věděli jsme, že část týdne strávíme v Malé Morávce a zakončujeme v Břeclavi u rodiny. Kde ale začít? 

Hlinsko? Vlastně proč ne :-D

Když se řekne Hlinsko, mně osobně se vybaví vzpomínka z dětství na mamku, tetu a babičku, které si odtud přivezly kožuchy a v kombinaci s trvalou vypadaly ... luxusně, jak jinak :-D 

A pak taky Eta Hlinsko, ale tím končím. 

Od té doby, co pracuju ve Slevomatu, tuším, že v okolí žijou čerti a dá se tudy dojít do pohádky - to už je při plánování dovolené s dětmi trochu nápomocnější :-D

Našli jsme tu hezký penzionek v Hlinsku a poprosila jsem kamarádku, hlinskou rodačku, o tipy co vidět a nepropást. Za chvíli jsme měla nachystaný třídenní itinerář, který neměl chybu :-D 

Co se týče balení na cesty, dělí se lidi do dvou skupin. Jedni balit umí a druzí ne. Já balit neumím. Balím několik dní v kuse a ve chvíli, kdy Honza chce odnášet úhledné kufříky, ideálně v počtu jeden na osobu, do auta, já začínám teprve vyndávat poslední várku prádla ze sušičky :-D A on začíná tančit vytočeného kozáčka. 

Tentokrát to byla výzva, balila jsem nás na dlouho a počasí se mělo různě měnit, ale ve finále jediná věc, která zůstala doma, byl Honzův kartáček na zuby :-D

Skanzen Veselý kopec

Vyjeli jsme v neděli a náš výlet začal na Veselém kopci. Skanzen máme kousek od chalupy, tak se k nám přidali i naši. Prošli jsme si celou historickou vesničku, Barunka s Honzou luštila šifry a snažila se vyplnit tajenku. Honzík si to procházel s babi a dědou a já se kochala.

Bylo pod mrakem, příjemně, ve skanzenu moc lidí nebylo. V chaloupkách sice nebyli "obyvatelé", kteří by nám k životu na vesnici v dávné době něco extra pověděli, ale cedulky u vstupu stačily. U pana klenotníka si pak Barunka vybrala prstýnek a Honzík malé kuřátko - naše štěstí dosáhlo maxima :-D

Oběd jsme měli rezervovaný v restauraci U Kováře Matěje (to doporučuji, protože bylo absolutně plno), naprali jsme si pupky a pak už jsme se vydali směr Hlinsko. 

Betlém Hlinsko

Co s načatým odpolednem? Jdeme omrknout, co je to ten Betlém. Nečekejte jesličky, Ježucha, tři krále a další vánoční motivy. Je to skanzen v centru Hlinska, kterému říkají Betlém čistě kvůli podobnosti. 

A my dáváme 10 bodů z 10. Tady jsme totiž měli prohlídku i s průvodkyní, která nás přenesla poutavým výkladem do 18.století, kdy se sem nastěhovali první hrnčíři, později pak tkalci, dráteníci a pilníkáři. 

Jako chápete, že v těch mini chaloupkách o jednom pokoji žili lidé ještě koncem 20.století???

Barunka bude asi trochu hujer :-D Stála vždy tělo na tělo milé průvodkyni, hltala každé slovo a chaloupku opouštěly skoro ruku v ruce. Baru se prostě líbí dlouhé vlasy a příjemný hlas :-D

Honzík nám při výkladu usnul v náručí, takže po prohlídce (tu fakt doporučuji) jsme se přesunuli o kousek dál do Cafe Mandala na božský dortík a kávu. Baru si přes most odběhla hrát na moc hezké hřiště, odkud nám mávala a na dálku nám hned představila svoji novou kamarádku :-D My seděli na zahrádce u Chrudimky, Honzík chrupal v plážovém lehátku, ale nakonec jsme ho vzbudili na mrkvový dort :-D 

Peklo Čertovina

Pondělí jsme strávili v pekle. A bylo to boží! Znáte Peklo Čertovina? To je unikát a světový.

Všechno ze dřeva a kovu, peklo v hloubce 12 metrů, stovky chodeb, jeskyní, ženou to i do patra, celým peklem se dme starý dub.

A do posledního detailu je to tu promyšlené, vymakané. Stále se buduje, vyrábí a přistavuje. A protože jsme se tu sešli s kamarádkou a malým Matýskem, jehož děda tu má většinu věcí ze dřeva na svědomí, měli jsme to i s nejpovolanějším výkladem.

My si prošli Luciferovo apartmá a po dokonalém obědě jsme šli na prohlídku pekla. Čerti jsou pěkně hrr, ale soustředí se spíš na vtipálky kolem třicítky a těm dají pořádnýho čouda :-D Mě nazvali fenečkou a Honza dostal koštětem po hlavě :-D 

Barunka si opět stoupla do první brázdy a jak je jejím zvykem, když se soustředí, pootevřela tlamičku :-D

"Dítě, zavři tu hubu, nebo ti do ní vletí netopýr!" - čekala jsem na reakci naší kudrlinky. Baru zamkla pusu, mrkla na mě ... oči jí svítily a má příhodu na celé léto :-D

A jestli se Honzík bál? Je to pohodář a salámista, takže to neřešil a pak si při odchodu s čertem dal high five :-D

Mně jeden čert řekl, ať dávám v nízké chodbě bacha, že jsem moc hezká maminka a byla by mě škoda - za mě to jsou chytří kluci s rohama :-D

Mají tu i školu, kde se nejvíc hlásila Barunka. Při prohlídce si projdete i jeskyně, které slouží jako vězení pro hříšníky, kuchyni, kde pečou plesnivé koláče. A těm, kteří se čertům nezdají, dají prostě vejprask :-D

Takový "styl Dětenice", ale mnohem zábavnější. 

Záchranná stanice Ekocentrum Pasíčka

Hurá za zvířátky! Za zvířátky zachráněnými z volné přírody Pardubicka. Kromě lišek, luňáků, pštrosa a divokého prasete tu můžete najít i zvířata pravěká! Já osobně se tedy nejvíc těším, až si paní pštrosice s kamarádem divočákem, které potkáte kousek od parkoviště, uplete bejby, to přijedu na křtiny!!

Geopark je úžasný! Sopka a tlama dinosaura ze dřeva, pak pískoviště, ve kterém si šikovné děti vyhrabou kostru dinosaura. Ano, hádáte správně, děti byly absolutně nadšené. 

Naučnou stezku Pasíčka už jsme si neprošli, trochu jsme se báli klíšťat, a taky tu určitě nejsme naposledy.

Zámek Nové hrady

Jeden z nejkrásnějších zámků, co jsme viděli (zvenku), který navíc nabízí spoustu atrakcí ve svém přímém okolí, Strávíte tu několik hodin a ani nemusíte s dětmi na prohlídku. Je opravdu znát, že rodina Kučerových, majitelé zámku, se věnuje rekonstrukci a zvelebování zámku - označení České Versailles si jejich zámek zaslouží!

Přijeli jsme před obědem, takže zasytit pupíky nás všech byla priorita. Restaurace je samoobslužná a všichni jsme si dost pochutnali na sekané, moravském vrabci a dalších klasikách. 

Pak jsme už šli prozkoumávat okolí. Labyrint, v jehož centru najdete Stalina. Muzeum cyklistiky. Galerie klobouků. Ohrady, kde máte vidět jeleny, kteří tam ale nejsou tam, a vy doufáte, že to nesouvisí s jelením gulášem v nabídce restaurace :-D

Pak jsme prošli zeleninovou zahrádku, dali si kávu a zmrzku v cukrárně a šli do francouzských zahrad. Tam už děti začaly únavou lehce vypruzovat, takže byl čas jet :-D

No, a my se vydali vstříc druhé štaci našeho tripu, na Malou Morávku za parťáky. Obvykle tam trávíme týden v zimě, o to víc jsme se těšili, že si tenhle krásný kraj zase užijeme bez sněhu a mrazu.