Ještě dva roky zpátky pro mě bylo Bulharsko pouze zemí z příběhů mojí mamky. Jezdili sem autem! Na tři týdny na dovolenou, často několik rodin. Auto mělo přívěs, protože do škodovky se muselo nacpat pět lidí, stan, spacáky a matrace, jídlo na tři týdny a nějaký ten oděv. Já si to vždycky představovala jako takovou pohádkovou starobylou zemi :-D

Od loňska vím, že je to země moderní (jako má svý limity :-D), přívětivá, s dobrou kuchyní, prima mořem, snesitelné dvě hodiny letecky. A letos jsme si to opět potvrdili. Ano, Osičky to jely po bulharsku i tento rok. 

Po celý rok jsem na Bulharsko od vás dostávala řadu dotazů. Někoho překvapoval výběr destinace, někdo se ptal, zda bych doporučila. Takže ano, světe div se, i napodruhé se Bulharsko ukázalo jako skvělý výběr.

PŮL ROKU PŘED ODLETEM: Na nic nečekáme a chceme objednat zájezd v rámci first moment akce. Jsme hrubě dotčeni z toho, že naše loňské pokoje již nejsou volné. Jako někdo bude spát v našich postýlkách??? Ano, mohli bychom být spontánní a zkusit jiné pokoje, hotel to byl tenkrát velký, ale my máme hrdost...

Takže se rozhodneme jít do rizika a objednáváme jiný hotel než loni. Hotel neprověřený, takže takhle v lednu vůbec nevíme, kde se tam vydávají ručníky na pláž, jaká je nabídka džusů a od kolika je odpoledne k dostání pizza...

Dřív byla za přiměřené riziko v rámci dovolené považována situace, kdy vyjíždíte z Čech a nevíte, kde budete následující dny spát. S dětmi je adrenalin, když nevíte, jaká bude teplota vody v bazénu ve čtvrtek odpoledne.

Nový hotel ovšem sebou nenese jen tyhle stresy, je to totiž mnohem, mnohem složitější. Dva roky po sobě si můj táta z bulharské dovolené přivezl od místního hotelového portrétisty obraz hrdiny z kultovky Game of Thrones. Na chalupě si je věší do své osobní galerie. Rozhodnu se, že i přesto že nás hotel vyšplouchl, tahle tradice bude pokračovat. 

Každopádně víme už v únoru, kde  a s kým budeme trávit druhý týden v srpnu. V hotelu Sol Nessebar Resort, my čtyři a moji rodiče.

DVA MĚSÍCE PŘED ODLETEM začínám klasicky hubnout do plavek. Každé ráno plná elánu a odhodlání předstírám, že doma určitě máme ingredience na pohankové lívance nebo domácí jogurt, přes den skoro nejím a večer zpráskám, na co přijdu, a své selhání zapíjím vychlazeným bílým. No co, já mám prostě intenzivní finiše, na konci července si dám týden hladovky a bude figura!

Zařazováním folklorních prvků do svého šatníku prý dávám najevo respekt k manželovi z Moravy - já se spíš snažím odvést pozornost od špeků na břiše :-D Plavky vcelku stejně jako loni z F&F.

MĚSÍC PŘED ODLETEM tuším, že některé věci je třeba začít řešit a to intenzivně. Máme na chalupě volné místo na zdi? Ano! Potřebují Jon Snow a Daenerys parťáka? Ano, ano!

Píšu do loňského hotelu srdceryvný a totálně přeslazený email o tom, jak jsme toužili po dovolené u nich, ale osud tomu nechtěl a my nutně potřebujeme obraz pro tatínka, který jinak bude mít zkažený rok (to nechceš!). Do půl hodiny mám v mailu kontakty na malíře.

Píšu ihned malíři a mail je ještě mnohem víc sladký, uslzený a dojímavý. Používám fráze typu "My father loves your work.", "We have a gallery with your paintings.", "Our wall needs your Thyrion!" a samozřejmě dodávám "I will pay anything!!!". Přikládám několik rodinných fotek, aby si nás připomněl, a odesílám.

DVA TÝDNY PŘED ODLETEM bych měla začít hladovět, ale teď už to nevytrhnu, tak napíšu trenérovi, jestli si na mě udělá čas, že potřebuju něco shodit do plavek. Jeho odpověď "Lepší se týden stydět na pláži než půl roku dřít ve fitku!" mi přijde vyloženě nevhodná  :-D

My jsme Crocsí family a nedáme na krokodýlí boty dopustit. Díky Urbanlux :-*

TÝDEN PŘED ODLETEM si říkám, jestli není čas trochu začít s balením ... Tudíž peru. Když je všechno prádlo vyprané, je balení vlastně z poloviny hotovo, protože jen stačí vše úhledně naskládat do kufříků. Aha, ne všichni kufr máme...

ČTYŘI DNY PŘED ODLETEM jedeme Honzíkovi koupit kufr. A je nádherná náhoda, že v prodejně mají i dokonalý elegantní kufr pro mě. 

Cestou domů s plným kufrem kufrů se mě Honza, ten mnohem důslednější z nás dvou, ptá, jestli se už ozval malíř. Zkroušeně přiznávám, že ne. "Tak mu okamžitě zavolej!" 

Je málo věcí, které nesnáším tak jako volat v jiném jazyce než českém...

"Hello, here is Katerina from Czech Republic. I wrote you an email about a painting for my father..." ... "And what dou you want??" - no, čekala jsem milejší reakci. Ale..."I didn´t read the email." Aha, to vysvětluje vše, neviděl naše fotografie, nečetl mé prosby a sliby oddané přízně...

Ivan slíbí, že si to přečte a uvidí. Do půl hodiny mám jeho odpověď v mailu. Ivan rád obraz namaluje, Thyrion nebude mít zvířecího parťáka, ale "his best friend is a glass of white wine..." - malíř je nejen skvělý umělec, ale v GOT se vyzná. Cítím, že z nás stávají přátelé.

Díky F&F, že nás oblékáte ♥

Opět jsem balení trochu podcenila a v závěrečné fázi zastrkávám desítky drobností typu "všechny moje boty" do zavazadel, ve kterých objevám skulinu. Ještě nikdy za celých společných deset let se mi nepodařilo dostat od mého muže pochvalu za balení. A asi už o to ani neusiluju. Vždyť bych přišla o naši tradiční diskusi:

"Se prostě nevejdeme! Proč je těch věcí tolik???"

"Tak si bal sám!"

"To nejde, to musí jeden, aby měl přehled, kde co je." - v tuhle chvíli se v duchu tlemím, protože já nemám páru, kde co je. 

"A proč ten přehled mám mít já????"

"Jak chceš, příště balím já, a to uvidíš, jak to jde jinak."

DVA DNY PŘED ODLETEM přivezl kurýr sluneční brýle pro Honzíka a vodní pistole. Hodinu před opuštěním bytu dorazily Barunčiny sandálky, takže za mě cajk, žádnej stres.

Beach boy: za brýle Kietla děkujeme Proděti.cz (Honzíkovi sedí perfektně velikostně 4-6 let), Mickey boty od Urbanlux, tričko a plavky F&F a čtení na pláž Tlapková patrola (příběhy, lepení samolepek) od Albatros

V DEN ODLETU musím všechny zavazadla, která jsem v mezičase vybalila na chalupě, sbalit do opravdu uspořádaných zavazadel, teď už jako vážně.

Pardubické letiště se za rok dost změnilo a už nevypadá jako z Doktorky Quinnové. Má všechno, co letiště mít má, a my tam neprožili při odletu vůbec nic vtipného. Honza si teda nalepil na botu žvejku, což jednoho rozlítí, ale desítky minut to drhnul, a bylo to trochu lepší. Let měl hodinu zpoždění, takže Honzík si čte, Baru se socializuje v dětském koutku a my ostatní hledáme něco na zub. Stánek s jídlem je dost předražený, ale to byl nebyl Honza, aby nenašel lepší variantu - automat s dobrotami. Hodí tam dvacku a nic...automat evidentně nemá svoji roli až tak zautomatizovanou, jak se tváří. Honza okamžitě volá na help desk, kde ho požádají, ať seženeme ceduli Mimo provoz a pošleme číslo účtu, dvacku že nám vrátí. Nezdá se mi jako náhoda, že prodavačka z předraženého stánku září štěstím.

Když před půlnocí v hotelové restauraci spolu se starými Bulhary ukusujeme suchý chleba s olivami a balkánem, jsme unavení a doufáme, že se nám tu bude líbit.

DEN PRVNÍ: Zaspíme. To je to nejlepší, co se rodičům malých dětí může stát. Na pokoji je krásná spací tma, postele jsou pohodlné a všude je klid.

Zjišťujeme, že babi ztratila na pardubickém letišti dvě zbrusu nové bábovkové sady, které vzala, abychom nemuseli kupovat na místě. Všichni vymyslíme pět teorií, jak se to mohlo stát, a pak se dětem koupí dvě nové sady. 

U snídaně zapomínáme údivem zavírat pusu. Kromě toho, že je v nabídce absolutně všechno, si můžete na chleba nakapat i čerstvý med z plástu, dát si langoš nebo francouzský toast. 

Měli jsme info, že na pláži jsou lehátka a slunečník za poplatek. Není to ale tak úplně pravda. Než se dojde na malou (placenou a nic moc) pláž, je pod hotelem nádherný háj s dětskými hřišti, stánky s dobrotami a stovkou lehátek a slunečníků. Za dva dny vysledujeme, kde je stín nejlepší a zároveň tam není zima, a Honza zaslouží mega metál, protože si každý den dá budíka a v půl osmé jde lehátka zabrat. 

Ahoj moře! Jsme nadšení. Baru odvařená z vln, ale to bylo jasné. Plave, potápí se, jásá a je šťastná. "Vodomilkáááááá!"

Honzík je opatrný. Do vody kráčí se slovy "Já do vody ne.", ale pak uvidí na pláži nafukovacího Bleska McQueena a já cítím, že ho moc chce a že to je šance.

"Honzíku, autíčko je jen do vody. Koupíme, ale budeš se koupat." - jako neskočil tam přímo šipku, ale nechal se ošplouchnout a ve vodě je to spoko kido. Moje mamka mi vyděšeně šeptá, co budeme dělat, když v obchůdku tahle nafukovačka nebude, ale to budeme řešit, až se to stane.

V obchůdku mají naštěstí jak Bleska, tak další nafukovací příšernosti, Baru si vybírá donut a zdá se, že dovolená bude na duhové vlně.

Oběd, večeře i všechny snacky se nesou v tom nejlepším stylu. Kromě hlavní restaurace se v hotelu a okolí podávají hamburgery, panini, sushi, paella, zmrzka a další dobroty.

DEN DRUHÝ: Objevili jsme Biergarten s německým pivem a skvělými preclíky. Tahle dovolená jede bomby. 

Objevujeme i hřiště, kde Barunka ručkuje, jsme chvíli na dětské diskotéce, kde Honzík trsá, a tobogány, které Baru odmítne: "Baru, ten prostřední je dlouhej, ale podle mě bude zábavnej, není prudkej." "Mami, ty víš, že já mám legraci ráda, ale tolik zas teda ne."

DEN TŘETÍ: Všichni naši plážoví sousedi už dostali přezdívky a nutno říct, že ne moc lichotivé. Staroch a zlatokopka, Kojná, Divná a milá rodina, kde není jasné, které děti jsou jejich, Pohlreichovi, Zlodějka (jasně jsme viděli, jak šlohla cizí ručník :-D).

Barunka trávila hodiny plněním úkolu s letní Raketou, která je souhrnem toho nej z posledních 15 čísel a je skvělá!

Píšu Ivanovi, jak to s obrazem vidí. A on mi posílá fotku. Obraz je hotový a boží. Autor souhlasí, že nám ho přiveze. 

Dostala jsem zodpovědný úkol - jdu na recepci vedlejšího hotelu objednat večeři pro mě a Honzu v italské restauraci a la carte. Recepční je dvacetiletá holka, co ví prd o životě, ale mnohem lépe než já ví, ve kterém hotelu bydlím (ukazuju na náš hotel a říkám Mare...ona se usměje a řekne Bay - jsme v komplexu tří hotelů, je evidentně spíš náhoda, že jsem ještě nezabloudila).

Typ šatů, na které sbíráte odvahu celou dovolenou, a čekáte, že do nich zhubnete, opálíte se a ... nakonec byste je nejradši nesundali, protože jsou příjemný, volný a vy jste se v nich nepokecali první večeří, což se počítá. F&F umí!

A protože chceme splnit přání nejen tátovi, ale i mojí mamce, jdu ji objednat i na masáž. Už roky touží na dovolené po masáži. Miluju překvapení, Baru taky, ale je v koncích z toho, že je nesmí prozradit - tvrdí, že ji z toho lechtá v hlavě.

Matchy matchy - Drew Barrymore pro Crocs navrhla kolekci pro mámy a dcery a já jsem překvapená, jak fajn barva je oranžová :-D

DEN ČTVRTÝ: Pojedeme na výlet do historického městečka Nessebar. A protože u naší pláže kotví sea taxi, přijde nám super dobrodružné jet tam loďkou. Vyšňoříme se, nalodíme, kapitán se usměje, ukáže nám svůj jediný zub a můžeme jet. Honza těsně před odjezdem do tašky přihodil křidýlka pro Jeníka a já se tomu smála...Blbá!

Baru s Honzíkem jásají, Honzíka zajímají vesty a kruh. Chytrej! 

Po pár minutách jsme na moři a začínají vlnky. A mně tuhne úsměv. Uvědomuju si, jak jsme zranitelní, a vytáčí mě, že táta s Honzou řeší ty svý vědeckosti a neberou celou situaci dost vážně. Barunka se začíná bát taky. Takže se až bolestivě tulíme, já se potím a lepím k lavici, až si z toho zamodřím sukni. K mámě se Jeník tulit nechce, jemu to pořád přijde vtipné a stále ho zajímá ten záchranný kruh. To mě stresuje! 

Honza říkal, že kapitán nehnul za celou cestu brvou a při "nejhorší" vlně pil kávu z hrnečku a nedržel kormidlo. 

My si s Baru slíbily, že do hotelu jdeme zpátky klidně pěšky. Každopádně jsme v Nessebaru. Jak jsme pár dní vůbec nemuseli děti hlídat, protože u hotelu je bezpečno, tady se najednou cítím jak vidlák ve velkoměstě a děsí mě každý i stojící taxík.

Basic tričko, které mám ve 4 barvách a sukně/F&F, pantofle/Crocs by Urbanlux

Outfity malých Osiček/letní kolekce F&F, Baru sandálky/Crocs by Urbanlux

Barunka se okamžitě ptá, co jí koupíme. Během hodiny, co tu strávíme, osahá 586 dřevěných penisů, barbín, skládaček a všechno to chce.

Zde otvíráky na pivo, ale v nabídce bylo falusů vícero. Musím si vyhledat legendu o Falusu z Nessebaru :-D

Táta s Honzou jdou napřed, protože přijeli za historií, my ženy a děti za nimi funíme, abychom se neztratily/protože nemáme peníze/a protože je chceme seřvat, ať nám sakra furt nemizí.

V přístavu se odmítám kochat loděmi, dost jsem na ně zanevřela. A zpátky jedeme nakonec taxíkem po silnici, což je levnější než ta podělaná loď, a jsme v hotelu za pět minut. 

Prima výlet, jen už nevím, co tam vlastně je historické, dost mi v hlavě straší ty mega falusy.

DEN PÁTÝ: Vyprovázíme babi na masáž a Baru se pořád ptá, kdy už to může říct dědovi.

Začínají vlny, což je klasika. Prostě vždycky dva dny před odletem začínají vlny. Děti hopsají spíš u břehu a občas jim to trochu podemele nožičky :-D

My máme večer rande. Naložíme si italské dobroty a já na sebe hned na úvod kydnu olivové pesto, Honza utrousí něco v tom smyslu, jaké jsem dřevo, já mu řeknu, co je zas on, a prostě si rande užíváme. Honzík usnul při večeři babičce na klíně, což je extrémně roztomilé, a Barunka hned tvrdí, že ona rozhodně unavená není, takže paříme.

DEN ŠESTÝ: Odpoledne jdou děti s babi a dědou do bazénu a pak pro hambáč. Baru je zpátky nezvykle brzy a bez hamburgeru. A taky bez zubu :-D Táta hlásí, že Honzíka vede celého.

Posílám Ivanovi přesnou adresu, dle jeho instrukcí si stahuju Viber a domlouváme podrobnosti na večer. Začínáme být BFF, s nikým jiným si na Viberu nepíšu.

Děti mají dilema, co si mají pořídit na památku. Doporučím tetování a stávám se matkou roku.

Ivan píše, že obraz přiveze jeho kamarád, kterého nemůžeme přehlédnout, protože je to obr s holou hlavou a bradkou, který vypadá tématicky jako z Game of Thrones - zprávu zakončuje I am not joking. Honza koupí obrovi pivo a skoro ho rozbrečí :-D

Obraz je dokonalý, děda má radost a já taky, že jsme to dotáhli do konce. Ivan píše, že dělá lidem radost rád a co se bude malovat příště. Řešíme to v Biergarten u dvojky Becka v kelímku.

DEN POSLEDNÍ: Po obědě jedeme na letiště. Úplně jsem zapomněla, jak pitomé je letiště v Burgasu. Neuděláte dva kroky, aniž byste neukazovali pas, což Honzu vytáčí do vrtule a začíná být vulgární. Já držím nerv a dělám světačku.

Šikovná letištní kontrolorka vybere Honzíka na drogovou kontrolu. Takže otestuje mě a obě jsme šťastné, že je to negativní. V každém dětském batůžku jsem zapomněla jeden opalovací krém, který si další drsná a důležitá rampepurda hned nechá ukázat a pak mě s neskrývaným odporem odkáže ke koši. Honza už je na dně, tváří se, že zejména ten z Rossmannu s rozprašovačem byl jeho oblíbený. Koupím mu nový krém, to přísahám.

Ukážeme pasy a boarding pasy po šestnácté a jsme v ráji, tedy u gatů. Kupujeme bonbošky jako dárek domů a Honza se propadá pod dno, vychytal frontu s indickým vědcem, který nakoupil v duty free dvě tašky věcí a nemá dost peněz. Tak vysypává kapsy, zkouší všechny svoje karty a volá synka, ať rozbije prasátko, nebo do jakého zvířete to šetří indické děti. Tohle už si ten můj Osička nezasloužil, má jen jedny nervy a vydatně mu je zkouším já!

A jsme v letadle. Honzík se jako vždy začte do instrukcí a udělá dírku do dna všech blicích sáčků. Jeho smysl pro humor je pověstný.

Nakonec si přesedne k Barunce a babi a já usnu. Mamka pak říká, že lituje řadu před nima. Ale přece jsem nespala tak tvrdě, to bych slyšela, kdyby zlobili. Možná trochu častěji oddělal a zase prudce zadělal pultík a možná pár minut rozjuchaně volal "jedemééééé", ale to mi v letadle, kde byly samé rodiny s dětmi, přišlo pořád ještě cajk :-D

Mně spíš přijde, že pilot nemá úplně jisté ruce, dost s náma třese a nemůže se divit, že závěrečný potlesk je tak trochu z povinnosti. Aplaus byl spíš za to, že se na rozdíl od Američana minulý týden, trefil na přistávací dráhu.

Jo a jak jsme se těšili, že si babi nechá na letišti svolat celou nedělní směnu a požádá je o vrácení dvou úplně nových sad bábovek na pláž, tak jsme se těšili zbytečně. Barunka vlezla babičce při balení v hotelu do skříně a na dně je objevila. Se stane!  

Ano, pořád si myslím, že nejprůzračnější moře má Řecko, ale Bulharsko nám už druhým rokem ukázalo, že opravdu umí a s dětmi je na dovolenou v létě ideální. Byli jsme v hotelu Sol Nessebar Bay a zájemcům ráda zodpovím konkrétní dotazy.

Děkuji F&F za to, že jsme mohli vynést letní kolekci, která je rok od roku lepší. A už jsem viděla i ukázku té podzimní a jupíííí!

Díky Urbanlux za matchy matchy letní botky pro mě a Baru a Mickey botky pro Honzíka - říkal o nich všem na potkání.

Albatros nám dodal čtení, já četla Proč máma pije (a dětem jsem řekla, že já nepijiu kvůli nim, ale protože mi to chutná :-D), Honza recenzoval thriller, aby řekl, zda by měl vyjít, a Honzík měl svoji Tlapkovou patrolu.

Barunka se zamilovala do Rakety neboli Časopis pro děti chytrých rodičů a na to lze říct jen "Chytrá holka" :-D.

Díky Proděti měl Honzík včas své brýle Ki ET La (konečně ve své velikosti) a mohl nás nemilosrdně trestat vodní pistolí :-D