Letošní prázdniny jsou jiné než ty předešlé. Pracuje nejen táta, ale i máma, a tak mimo společné dovolené tráví děti hodně času u prarodičů (kterým jsem tak vděčná, že to v životě nedokážu splatit ♥). Všichni jsme spokojení. 

Ale mně ten společný čas s malými Osičkami, na který jsem byla zvyklá, chybí. A když se tedy před odjezdem na moravskou dovolenou objevily dva dny, kdy jsme děti neměly "udané", zcela dobrovolně (vlastně dost nadšeně) jsem se rozhodla, že si s dětmi uděláme hezké dny a já budu pak pracovat v noci. 

A než jsem nám něco stihla naplánovat, ozvala se mi kolegyně Pája, jestli nechceme jet s dětmi natočit video do Zeměráje, který má Slevomat v nabídce. Recenzi pro nás už na jaře dělala Lucka The Hubs a já se pro tento park absolutně nadchla, takže nebylo o čem. 

V úterý ráno jsem nabalila svačinky a děti a v půl 11 jsme se před vchodem do Zeměráje sešli s kameramanem Markem. Jsme už sehraný tým a děti ho mají rády, ale v autě jsem Barunce pro jistotu vysvětlila, že by mu možná neměla říkat strejdo, že mu to nemusí být příjemné - odvětila, že mu to nevadí :-D Moji žádost ale respektovala a aby to zas nebylo až tak zdravuškovské, zeptala se ho na závěr, jestli má děti a proč je jako nemá :-D 

Do Zeměráje je cesta pohodlná, z Prahy se jede na Strakonice (my ze Kbel jsme to jeli asi hodinu a půl) a park najdete na Písecku u vesnice Kovářov - poslední část cesty je po polňačce, ale není to žádné ralley, nebojte :-D 

Zaparkovali jsme, nahlásili se na pokladně a koupili si prvních deset "smíšků" (1 smíšek = 10 korun) - mincí, kterými se v parku platí za některé tvoření a kterými se platí v místní hospůdce. Procházku po Zeměráji si můžete zpestřit hrou o poklad, my se rozhodli, že to necháme na příště, protože na tohle je u nás tatínek.

A šlo se na věc. Mapu třímala v ruce Baru a tu Markovu mu po chvíli šlohla taky, když ji soustředěně natáčel :-D Ale nezabloudili jsme :-D

Podél stezky, kde na dřevěných tabulích poznáváte podle nápovědy zvířátka, jsme došli k Hrejkovu a tam děti zabydlely každou chaloupku, uvařily Markovi těstoviny (Baru je trochu po tatínkovi a nechápala, na co pan kameraman tak spěchá, těstoviny se vaří 10 minut a on je pěkně netrpělivý :-D). 

Hned naproti chaloupkám je Myškové bludiště, kde v jeho středu najdete mámu myšku a vaším úkolem je cestou nezabloudit, najít všechny malé myšky a navést je k mamince :-D

Tam mě teda hodně pobavila nervózní babička, která chtěla vyfotit vnoučky u vstupu a ti její pokus o umění sabotovali. "Ne, rozhodně ti do očí slunce nesvítí, koukej se na mě a neksichti se :-D" - trochu jsem se v ní poznávala a rozhodla se, že dětem nechám víc prostoru :-D

Další zábavou bylo "skákání přes kameny" ve směru šipek, což Baru hrozně bavilo.

Ale Honzík věděl, že jsme už jen kousek od dinosaurů a spěchal k paleontologickému nalezišti. Tam si buď můžete zaplatit a hledat věci, které do raného středověku nepatří, jako archeologové, nebo hledat kosti a zkameněliny. Honzík zavelel "gogo" a šli se hledat dinosauři :-D

Děti se zuly a ... pak se asi dvě hodiny neobuly! Zejména Honzík mě tím hodně překvapil. Osičky hledaly, nacházely, jásaly a klidně by tam byly dodnes - je to dobrodružný úkol :-D

Ale na nás čekalo tolik "atrakcí" - u tohoto parku je atrakce absolutně nevhodný výraz, ale vy mi rozumíte. Prostě tu toho bylo ještě tolik co vidět, vyzkoušet, poznat, ochutnat...

Třeba si vyrobit amulet z hlíny, který pak zavěsíte na strom přání. Barunka se nechala přemluvit a rozhodla se vyrobit si docela jednoduché srdíčko. Honzík se přemluvit nenechal a chtěl, abych mu z té malé hliněné kuličky vyrobila dinosaura :-D Neklade si malé cíle :-D

Amulety jsme nechali vyschnout a pak už na nás čekala raně středověká vesnice Hruškov, kde jsme hned u vchodu potkali "ženu z lidu" a ta tak hezky povídala. Ježíš, to bylo hezké. Povídala o tom, proč sbírá třezalku a proč jsou ty ornamenty na zdech domů (aby odháněly zlé duchy), jak se dělá len, kdo ve vesnici oře a kdo mele mouku a v které chaloupce najdeme špek a do které se zatoulaly věci "z našeho světa". 

A pak přišel pro Barunku vrcholný zážitek. U další vesnické ženy usedla k hrnčířskému kruhu a společně z hlíny vytvořily mističku. To by nebylo až tak speciální, ale paní Barunce nasadila věneček a ozdobila si ji máznutím hlíny na nosík. Já měla pocit, že se zastavil čas, to byla tak nádherná chvíle. 

Honzík na tu poetičnost tedy moc není a šel vyzkoušet sekyru, tak jsem se taky brzy z rozjímání probrala a šla ho jistit :-D

Prošli jsme si chaloupky, u kterých viselo čerstvě vyprané prádlo a o které byly opřené původní středověké nástroje. A protože děti jsou jako já a já moc dobře nefunguju hladová, vydali jsme se po vůni k hospůdce Pod hrází. Ochutnali jsme svíčkovou a vývar a olizovali se až za ušima. V nabídce je i pečené maso, noky se zelím a uzeným masem, palačinky, kaše a nejrůznější dobroty a jíst můžete dřevěným příborem. Tady si můžete koupit i pití.

V místním "íčku" jsem pak zapůjčila míč na fotbalgolf a po obídku jsme šli za trochou pohybu. Projít bosostezku a zahrát si s merunou. Do cesty se nám ještě "připletla" skvělá vnitřní herna s houpacím prknem a různými hrami a hlavolamy ze dřeva, tomu nešlo odolat. 

Na fotbalgolf se Jeník těšil ze všeho nejvíc, ale cestou stoupnul na vosu a bylo po legraci. Byl tak statečný ♥ Zatímco si Barunka zahrála s Markem, my s Honzíkem zašli do chaloupky s informacemi pro fenistilovou mastičku a brzy si už pletl, do kterého chodidýlka ho ta saň hryzla. A Barunka? Byla jí dokonce svěřena kamera a ona se od té chvíle sama nazývala "natáčkou" :-D

Bosostezku jsem si pak prošla jen s Barunkou a Honzík nás pozoroval z kočárku (jak jsem byla ráda, že ten kočár mám sebou!!). Bosostezka má přes kilometr a když není sucho, vede i přes potok. Tohle je vždycky zážitek! A v lese si můžete zahrát na hovnivála :-D

Na závěr jsme vyzvedli mističku a amulet, Barunka jej navěsila na strom přání a zjistili jsme, že jsme tu strávili 4 hodiny a klidně bychom tu ještě byli. 

Klid, pohoda, klidná příroda, návraty do minulosti, kdy lidi nikam nespěchali...bylo nám tu moc hezky. A i když jsme tu rozhodně nebyli sami, tady se všichni tak nějak uklidní a nikdo nelítá, neječí, všichni si to tu užívají.

Po cestě domů se děti totálně ukoptěné a zaprášené zavrtaly do autosedaček a snily o tom, že jim strom přání splní. 

Nečekejte, "až budete mít cestu na jih" a udělejte si výlet do Zeměráje hned. Babí léto tam bude nádherné, to vám garantuji.