Mama-live
#RODICEONLY: 7 DŮVODŮ, PROČ STRÁVIT PRODLOUŽENÝ VÍKEND V PORTU

Do Porta se chystáme teoreticky pět let. Jednou jsem já dala Honzovi kufr a průvodce se slovy: "Sbal si kufr a ... vezmi nás do Portugalska!" Podruhé dal on mně letenky do Porta. Tedy návrh letenek. V reálné jsme se je neproměnili...tenkrát :-D

 

 

Mezitím jsme byli v Berlíně, ve Vídni, v Krakově, v Olomouci :-D

Ale někdy to holt do Porta nejde hned, někdy si člověk na to hezký musí počkat. A že tady nám teda hezky bylo. My tu byli tak šťastný a spokojený, že by mě asi holub mohl bobanem z výšky pozdravit, a já bych se usmívala. 

 

 

Proč sem musíte? Tu máte 7 důvodů, každý sám o sobě tak silný, že stačí k namotivování :-D

 

 

1. Mají tu skvělé víno - portské i to normální, stolní... A vinné sklepy. Jeden z důvodů, proč jsme sem jeli, nebudu lhát. My jsme gurmáni a vinaři.

 

 

Co se týče sklepů, to není jen tak. To totiž jsou Sklepy! Velké domy plné sudů s tím nejlepším portským, kde degustujete, kde se dozvíte o historii, kde nakoupíte. Když jsme se zeptali, do kterého máme jít, dostali jsme odpověď, že je to jedno. Tak to miluju tyhle konkrétní odpovědi.

 

 

My si samozřejmě udělali průzkum - googlili jsme :-D Nakonec jsme šli k Tejrolovic (Taylor´s). Proč? Byli jsme na hradu a Honza prostě řekl, že je to kousek. Nebyl to kousek. Nikdy nic není kousek. Jako takhle - kousek je to z nábřeží, ale my šli fikaně z druhé strany :-D Ale bylo to skvělý.

Prohlídka s výkladem do ouška (takový to utržený sluchátko) a ochutnávka. Jedno víno jsme si koupili. Stálo 10 eur :-D A protože nám bylo dobře, chtěli jsme ten magický moment uchovat. Chtěli jsme pořídit vína z roků, kdy se narodily malé Osičky. Jedna láhev z roku 2012 stála 40 eur, láhev z roku 2015 ještě o deset víc. Zas tak speciální ty roky nebyly :-D 

Jo a skvělé bylo i víno, co jsme si na piknik koupili v minimarketu a které jsme vybrali, protože jediné nebylo na korek :-D

 

 

2. Všichni jsou tu strašně milí, příjemní a na pohodu. Neřeší, konverzují, ví hodně o vínu. Nenajdete prudila. Co je to za národ, že tu nikdo není otrávenej? Možná to souvisí s jedničkou :-D

3. Jako na mama blogu je to asi trochu nepatřičná motivace k návštěvě čehokoli, ale #rodiceonly ... Nejsou tu skoro žádné děti. A když jsou, tak spí v kočárku. Pro chodící a větší děti to tu za mě opravdu není. Víno, památky... My obecně máme s Honzou jasno v tom, že eurotripy si děti neužijí a my díky tomu taky ne. Eurotripy jsou u nás zatím doména rodičů. Tady jsme potkali asi tři děti a Porto jim bylo u plíny :-D

 

 

4. Navštívíte vlastně dvě města - staré Porto, takové vybydlené, malinko ušmudlané (milovníci skandinávské sterility si tady na své opravdu nepřijdou :-D), ale s atmosférou, vinnými sklepy a schody :-DProsím vás, tady jdete do schodů, i když jdete z věže. Aby nám to nechybělo, měl náš jednopokojový pronajatý byt postel v patýrku a i na spaní jsme lezli schody :-D

A nové Porto - na to si půjčte kolo, jeďte podél řeky až k oceánu, podél skalisek a pláží, tam jsou muzea, krásný velký park, surfaři. 

 

 

5. Nejlepší ústřice na světě - našli jsme ráj! Tržnici najdete u vinných sklepů = u ruského kola = u lanovky. Je tu asi 20 stánků s dobrotami. Sladké, slané, víno i pivo a hlavně ústřice! Nejlepší na světě.

První ústřice jsme si s Honzou dali na naše výročí (2,5 roku spolu, takový milník), kdy mě "měl" požádat o ruku. Nepožádal. Teda jo, ten večer to nakonec udělal, ale ne na té úžasné večeři... přece to neudělá, když se to čeká, že jo? :-D 

 

 

Tenkrát to bylo v Paříži. Od té doby jsme párkrát ústřice měli. Vždycky si pochutnáme. Někdy víc, někdy míň. Někdy si je dáme s citrónem, jindy s cibulkou, pak zase s chlebem s máslem. Jasně, vypadá to jako sliz nebo hlen, ale když to miluješ...

Ty ústřice v Portu v tržnici? To byl gastro-orgasmus. Dali jsme si každý jednu. A vyvalili oči. Jako panebože! Takže ještě jednu... A druhý den jsme si jich dali šest. A poslední večer taky šest :-D

6. Oceán. Miluju moře. Nedám na moře dopustit. Ale oceán? To je masa, to je živel. Půjčili jsme si kola, dojeli k majáku a tam v úžasu čuměli. Vítr nám do obličeje chlejstal studenou slanou vodu a my prostě zírali. Jak se ta voda tříští o skaliska, jak to tam víří. Nádhera!!! Moře je takovej písák :-D

 

 

Koupili jsme si v obchodě chleba, šunku, sýry, olivy a víno a dělali si piknik na pláži. Já teda byla na pláži často sama. Já a místní úchylný rybář, co šplhal po skaliskách, aby lépe viděl na nahatou ženštinu za šutrem :-D

Proč sama? Honzu oceán fascinoval, sbíral mušle (prej dárek pro děti :-D), pozoroval vlny a zkoumal příliv. Já pila víno. Spoko Osičky :-D #delamesitohezky každý po svém :-D

7. Uličky, schody, zákoutí - počkejte si na západ slunce. Jako ano, trochu nás šokovalo, že to tu teda není zrovna upravené, třeba střecha rozhodně není považovaná za základní vybavení portského domu. Ale tak jsou města jako Brusel a jsou města jako Porto. 

 

 

Doteď jsem měla jako top cestovatelský zážitek Stockholm za východu slunce. Je to skoro 11 let, co jsem se zamilovala. Vystoupila jsem ráno z trajektu ve Stockholmu a viděla ty baráčky podél moře. V tom měkkém ranním světle, unavená z noci na trajektu a po měsíci s šílenou spolubydlící na Erasmu. Nebyla jsem úplně v pohodě a ten pohled mi vrátil klid a mír do duše. Měla jsem pocit, že je to nejkrásnější pohled na světě. S Osičkou jsme tehdy byli kamarádi.

Teď jsme seděli spolu na portské promenádě, v ruce víno, doma dvě krásný děti a zapadlo slunce. A já se zamilovala podruhé. Porto v západu slunce nemá konkurenci.

 

 

Z našich euro-cest byla tahle portská nejkouzelnější. Měli jsme na všechno dost času, teplo tu bylo jak v létě, víno jsme pili nejpozději k obědu. 

 

A co byste taky měli vědět, co není úplně do průvodce jako důvod k návštěvě? 

1. Kromě mořských plodů je tu i portská gastro specialita "francesinha" - tady by se Zdenda Pohlreichovic zjevil. Tahle dobrota je nejsytější věc na světě: opečený toust plněný masem a uzeninou, pokrytý vejcem, plátkem sýra, plavající v pikantní omáčce připravené mimo jiné z rajčat, piva a portského vína. Obecně Porťani milujou zapejkání v sýru a zasypávání hranclema :-D

 

 

2. Poprvé jsme nebydleli v hotelu, ale "árbíenbí". Bylo to na přespání, takže to stačilo. Nepořádali jsme tu party a nedělali si snídaně do postele. Ale klobouk dolů před fotografem - podařilo se mu ten rozpadlý domek vyfotit tak, že vypadal luxusně. Hihi :-D Honza prohlásil: "... za tu cenu." :-D Už vím, jak zní červotoč, hlavou o trám jsem se práskla jen třikrát a i když barák vedle se utrhnul, ten náš měl všechny zdi :-D

 

 

3. Mají tu opravdu hustý systém nákupu lístků na MHD - a to u každého automatu stojí nápomocný fešák. Pár před námi, my i lidi za námi ...všichni jsme dopadli stejně. Místo dvou lístků jsme si koupili čtyři :-D Ale neva, využili jsme. 

 

 

Z Prahy jsme odjížděli a bylo pocitových “kosa jako na Sibiři”. A tady? Léto. A já ráda vynesla nové kousky od F&F - šaty, které ještě rozhodně neřekly své poslední “Š”, lahvově zelený top, který nosím furt, a španělskou vyšívanou halenku, protože Španělsko je blízko :)