Když se řekne "šťastný" nebo "harmonický" vztah, kdo se vám vybaví? Vy a váš partner? Nejlepší kamarádi, rodiče? Jak takový pár vypadá? Nehádají se? Umí si jeden z druhého udělat legraci? Zahrnují se dárky a pozorností? Vychovali skvělé děti?

Ale když se harmonického páru zeptáte, jak to dělá, co odpoví? Klape jim to, protože... Zeptala jsem se během rozhovoru jedné slavné dámy, která letos s manželem oslaví 25 let od svatby. Danu Morávkovou a Petra Maláska považuji za jeden z nejšťastnějších párů českého showbyznysu a asi nebudu jediná. A víte, co mi odpověděla, když jsem se ptala na jejich recept? "A vy jste vdaná? Pak asi víte, že jste prostě na sebe měli štěstí. Je vám spolu dobře. Vy byste s jiným pánem nevydržela a váš muž s jinou ženou. I my jsme na sebe měli štěstí."

A když vidím mé rodiče, kteří nedávno oslavili nádherných 40 let od svatby, musím říct, že na tom něco bude. Prostě najdete člověka, kterého milujete tak moc, že s ním vydržíte cokoli. Takhle jednoduché to je. My letos s Honzou slavíme 10 let od svatby. A když jsem se mého drahého ptala, jestli si myslí, že dáme těch 40 let jako naši, neměl nejmenší pochybnosti: "No jasně, to nejhorší máme už za sebou." :-D

Asi se ale shodneme, že poslední rok byl náročný pro všechny a v mnoha oblastech. A budování vztahu patřilo mezi ně. Partnerské romantice moc nenahrával. My jsme spolu téměř nepřetržitě. Pracujeme hodně z domu, já v ložnici, on v obýváku. On nechodil na fotbal a na pivo, já na outdoor tréninky a na víno. Nebyla možnost dělat věci, které náš vztah posilňují a posouvají, které máme rádi. Ale našli jsme si alternativu.

Na večeři? Na gauč

Někdo rád používá slovo gurmán, já myslím, že my jsme požitkáři :-D Máme prostě a jednoduše rádi dobré jídlo. Součástí našich randíček jsou vždy večeře v restauraci, součástí našich společných cest za hranice ochutnávání místních specialit a dobrých vín.

A tak si to teď dopřáváme doma, nedá se nic dělat. Ale rozhodně se o dobroty neochudíme. Když jsme dostali možnost ochutnat dobrůtky z eshopu eDelikatesy.cz, zajásali jsme. Pro Honzu to byla srovnatelně skvělá spolupráce jako půjčení auta na týden :-D Zodpovědně jsme si nabídku prostudovali, naplnili během chvilky košík, až přetékal. A nemohli se dočkat.

Milujeme klobásky, sýry, sušené šunky. Milujeme dobré víno. A když jsme se do toho včera pustili, za všechny to vystihla Barunka (ano, "výhodou" domácích randet jsou děti :-D): "Ty vogo, mami, tohle by mě mrzelo, kdybyste snědli bez nás!" Španělskou šunku jamon jsme měli asi poprvé v životě a trochu jsme se o ni prali. Fuetu jsem ukořistila pár kousků, protože Barunka nedala šanci. A ovčí sýr měl přesně tu lahodně štipkavou chuť, která pasuje ke španělskému vínu José Pariente. To jsme měli naštěstí fakt pro sebe a musím říct, že jsem měla sto chutí rovnou objednat krabici nebo letenky k rodině Pariente do Španělska.

Být si vzácní? Ale jo!

Chybět si a těšit se na sebe bývá kořením vztahu. Teď teda koření došlo a my se máme až moc :-D Jsme spolu vážně hodně, vlastně skoro pořád. Dobré je, že si nelezeme na nervy. Ale vzácní si vskutku nejsme. Ale naučili jsme se, že nemusíme dělat všechno společně. Honza si čte svoje Echo, já v ložnici detektivku. Já si v ložnici zacvičím, Honza si jde zaběhat. Vezmu děti ven za kamarády, Honza jindy na kolo. Aby měl každý z nás možnost být občas sám. Podle mě je to strašně důležité a osvěžující. Samota a ticho se staly nedostatkovým zbožím, cíleně je vyhledáváme.

Společné plány?

Jestli jsme něco fakt milovali, tak plánovat společné zážitky. Pro celou rodinu i jen pro nás dva. Často jsme po cestě zpět z dovolené už plánovali, co podnikneme dál. A teď tedy nebyla atmosféra na velké snění. Pro nás jsou dovolené synonymem pro pohodu a bezstarostnost. A přiznávám, že nechci řešit testy před, po, uprostřed a ještě jeden pro jistotu. Riskovat karanténu v hotelu u letiště. Chci si to fakt užít. Takže plány na dovolené jsme odsunuli.

Ale společným projektem se stala chalupa. Honza se našel v řešení rekonstrukce a vybavení. Já už plánuji, co tam všechno podnikneme. A nejdůležitější je, že se máme na co těšit. Na něco společného. A to je velká věc.

Do kina nebo na koncert?

Jak nechybělo na našich randevú jídlo, nechyběly tam ani návštěvy kina, divadla nebo koncertů. Není to nic, bez čeho nemůžeme žít, ale dělá nám to velkou radost. A některé filmy prostě v kině vypadají lépe. Kromě Bonda jsou to třeba Avengers :-D Letní scény divadla snad ještě stihneme a moc doufám, že i nějaký ten festival. Ale toužila jsem po Jelenech naživo, neklaplo to. Honzovi jsme chtěla udělat radost s Aerosmith... Nevadí, ono to půjde zase.

A my si umíme udělat kulturní i večer doma. S dětmi jsme zapařili na Staré pecky Leoše Mareše, spolu teď žijeme seriálem Mare z Easttownu.

A moc doufám, že to výročí za pár dní oslavíme, jak se sluší a patří. Nebudu se zlobit, když utečeme na chvíli stereotypu. A dáme si někde ve vířivce dobré víno. Nebo pojedeme na chalupu skládat nábytek :-D