Vy, kdo mě čtete už nějaký pátek, víte, že na hygge mě neužije. Maximálně na vtípky o hygge. protože jsem měla za to, že se primárně jedná o zasněné pozorování kapek deště na okně, nutné je být obalená v dece a v dlaních třímat hrnek horkého nápoje. A to teda fakt nejsem já :-D Jenže ono to dánské hygge má mnohem hlubší a širší význam a nejde jen o marshmallows v kakau :-D

Je to o pohodě a naučení se najít si něco hezkého na každém okamžiku. A to se mi zdá v dnešní době fakt dost zásadní. Samozřejmě, že pořád žiju v poklusu, ale učím se zpomalit.

A hodně mi v tom pomáhá chalupa. Přijedeme tam a dýchne na mě klid. A pořád se ptám ostatních, jestli je jim taky tak dobře :-D A tak jak jsem se těšila na pohled do zeleně a do lesa v létě, výlety po okolí a grilovačky na terase, těšila jsem se snad ještě víc na zasněženou krásu.

Vlakem na chalupu? Romantika pro otrlé

A teď to přišlo! I když jsme si to museli nejdřív trochu zasloužit. A pravda je, že cesta nebyla zrovna cílem...

Stalo se totiž tradicí, že můj muž před odjezdem na chalupu narve auto po střechu a s omluvným výrazem ve tváří mně a dětem oznámí, že nás hodí na vlak... Jako ano, přímý motorák jede z vedlejší obce až skoro na zápraží chalupy, ale málokdy je to bez komplikací. Poprvé děti hučely, že tam není signál. Podruhé byl vlak narvaný k prasknutí, děti seděly vedle asijských turistů, kteří jeli do hor kufry na kolečkách (nesoudím, taky to dělám), a já vedle trampů, co si mezi balíky salámu a lahváče rozložili karty. Ale nehráli mariáš, nýbrž kouzlili.

A teď? Přijeli jsme dvě minuty před odjezdem vlaku, což už samo o sobě zavání stresem. Baru malinko šílela, Honzík si udržel svoje hygge tempo. Ve vlaku bylo poloprázdno, ale pak jsem se zahleděla na tabuli se stanicemi a zaujalo mě, že jich je tam nějak málo. Dopr… my nejedeme do Všetat! Vlak se rozjel a matka kvočna začala panikařit. Pán mě uklidnil, že je to cajk. Ve Všetatech přestoupíme na autobus, popojedeme do Bolky a tam zase hupsneme do vlaku. On měl batůžek a jel sólo, chápu, že mu to nepřišlo náročný...

Dojedeme do Všetat, nastoupíme podle mě dost logicky do autobusu s nápisem Všetaty-Mladá Boleslav, sedneme si a přijde průvodčí: „Kdo jede s se mnou do Boleslavi, jste ve špatným autobusu.“. Na chvíli jsem se dojala, jak nás bere za svý a rychle jsem hnala děti ven... Přesedli jsme, našli místo a chtěli se připoutat. Barunčin pás byl ovšem pečlivě slepený žvýkačkou, takže ona se nepřipoutala a Honzík se bál opřít, aby se nepřilepil. Mně se začalo chtít spát a Barunčino mačkání tabulky Pop it mě příjemně uklimbávalo, vlastně mi bylo jedno, že je ten zvuk fakt šíleně otravný. Honzík se neustále ptal, kdy už tam budeme. Po 40 minutách jsem mu mohla říct že už… A hurá do narvaného vlaku. Přišel "náš" průvodčí se slovy "Kdo mi přistoupil?". Honzík hrál Minecraft a párkrát se tak hlasitě lekl, že i můj spolusedící nadskočil. Za hodinu jsme přistáli, Honza místo omluvy hodil pár přiblblých fórků a odvezl nás do zasněžené pohádky. A v tu chvíli začíná hygge.

Lyžařská (obnovená) premiéra

Dáme si Špunty na cestě, dobrou večeři, pozorujeme zasněženou zahradu a těšíme se na lyže.

Jako takhle… někdy jsme jako rodiče opatrní až moc, někdy vůbec. A vůbec nás nenapadlo, že když děti naposledy stály na lyžích před dvěma lety, mohly to zapomenout. Nenapadlo, no. Vyjeli jsme lanovkou a nejistota Honzíka začala být vidět. Baru to měla zažité víc, ta se rozkoukala rychle. Ale Honzíkovi se třepaly nožky. Navíc zvolená modrá začala takovým rozkošným sjezdem plným muld, ze které se chlapec pustil statečně dolů, ale brzy nabral tempo... Já jen lapala po dechu. Vybral první, druhou i třetí muldu, nakonec spadl, ale tak nějak opatrně. Slíbila jsem mu hned, že zkusíme lektora a on se pustil zase z kopečka. Postupně získával jistotu, já ho trpělivě zvedala, Barunka mu šíleně fandila, Honza mentoroval a používal odborné výrazy. Naše klasika.

Nakonec nebyl lektor třeba, během pár jízd se stal z Honzouše sebevědomý lyžař, který si tedy vyžádal nekonečno lízátek, ale to mu dopřejeme rádi. Při poslední jízdě to dal úplně bez pádu, zvládl i krátký přejezd na vleku a byl na sebe šíleně pyšný.

Zasněžené hygge. Konečně!

Sněhu jsme užili dosyta, před chalupou postavili sněhuláka i sněžnou želvu, četli si, hráli Kvedlaly z Kvedlinburku, popíjeli bublinky, pálili svíčky, koukali na pohádky, já nezapínala počítač a byl to dokonalý balzám na tělo i duši. Ano, doma se dá taky odpočívat, ale člověk pořád vidí, co by mohl udělat: utřít prach, vytřídit oblečení, srovnat knížky… Tady se nám daří vypnout.

Vonné svíčky Yankee Candle máme ještě z Vánoc a v zimě prostě voní skvěle. Yankee Candle Christmas Magic je moje favoritka, voní jako cukroví. Vždycky si raději vezmu víc těch menších (104 gramů), abych mohla střídat vůně.

A co čteme? Já My proti vám od Beckmana (volné pokračování Medvědína), Barunka další knížku z detektivní série Případy pro W+W a Honzík jakožto milovník superhrdinů čte Marvel Avengers: Příběhy superhrdinů.

Článek vznikl ve spolupráci s Notino.cz