Moji milí, rok se s rokem sešel a Katy je zpět. Zpět na blogu, ve svém prostoru. Během vánočních svátků jsem sama sebe nejdřív seřvala, pak politovala a nakonec namotivovala a rozhodla se, že po roce, kdy jsem pořád jen vlála sama za sebou, to letos udělám jinak. Blog byl a je moje láska, takže jsem tu zpět. A uvidíme, co dál... Plány mám. Kdybyste někdo potřeboval kouče, jsem tu se svým know how: seřvat, politovat a namotivovat. Začneme rekapitulací roku 2024. Admin mi píše, že jsem na úvod sepsala článek v délce 14 minut čtení. Nečekali jste nic kratšího, ne? A protože teď tak trochu dělám i do foodu, doporučuju párovat článek s vychlazeným Irsai Oliver.

Přiznávám, že při rekapitulaci loňského roku jsem se musela trochu smát sama sobě... A taky tak trochu obdivovat, s jakou urputností lžu sama sobě i sociálu. Permanentně jsem všude vejskala, jak jsem unavená a přepracovaná, ale jedním dechem tvrdila, že to začnu co nevidět mít pevně v rukou, začnu víc spát a míň řvát, pravidelně běhat i jíst, naučím se říkat ano na životu prospěšné věci a zkusím občas i něco odmítnout. Že přestanu toxickým lidem nabíhat na vidle a naopak budu svůj času trávit s lidmi, kteří mě obohacují - a že já sama jsem jedním z nich, je jen příjemná shoda náhod a bonus navíc. S málo kým se zasměju tak jako sama se sebou, sorry not sorry.

Každopádně zcela objektivně říkám, že se mi za celý rok nepodařilo mít pevně v rukách absolutně nic a pevné ruce nemám zrovna tak. Na druhou stranu jsem natočila 50 dílů Bublin, měla minimálně třicet rozhovorů na titulce Vlasty, půl roku dělala i PR, jako novinářka pronikla do foodu a gastra, do HR i do psychologie. Podařilo se mi přesvědčit k povídání i zaryté odmítače rozhovorů a vedle toho, že mi bylo sděleno, že jsme malinko neodbytná (to je kompliment!!!), mi taky bylo řečeno, že o mně řeknou dalším odmítačům, protože je to se mnou fajn (tady jste kompliment asi poznali sami, že?).

Takže ano, plním si sny. A ano, bolí to. A bolí to i proto, že v práci jsem opravdu položená, ale odmítám zároveň přijít o život. O čas s dětmi, s Honzou, s rodinou a přáteli, o kulturu a zajímavé přednášky, o seriály a drby (oficiální název je novinky ze světa showbyznysu a celeb lifestyle, ale tady si nelžeme). Jak na to? Málo spím - dlouho jsem tvrdila, že spánek se přeceňuje a pak jsem vstoupila do 5AM clubu k nejúspěšnějším, ale zapomněla jsem se zeptat, kdy chodí spát.

Ale dost o mně a zpátky ke mně. Jaké byly měsíce, kdy jsme se tu neviděli? Jaké knihy (protože #ctuskatyosickou) nebo kulturní zážitek bych vám doporučila?

Leden

Aha moment měsíce: Přednáška o talentovaných a nadaných dětech mi přinesla tolik zjištění, že z toho žiju dodnes. Především jsem porozuměla víc Honzíkovi a to se počítá - jak jej rozvíjet a jak mu pomáhat budovat vztahy, proč má tak citlivé oči a míval zvláštní tiky, proč je nesvůj v centru Prahy, kde je přeplněno apod.

Koncert měsíce: Dara Rolins v O2 byla fenomenální, tahle diva je česká JLo. Je mi obrovskou inspirací v tom, že umí snít a na svých snech dře, umí se odměnit, své tělo si hýčká.  

Žena měsíce: Marta Jandová neboli jeden z mých osobních VIP crushů. Na začátku roku jsem s ní točila Bubliny a na konci roku se s ní potkala na další rozhovor. Je krásná a miluju její hlas. Je neskutečně vtipná a živelná. Je milující. A ty vole, na nic si nehraje, ona je jedna z nás, máma dospívající holčičky, pro kterou tu chce být co nejdéle. V listopadu jí vyšla knížka, kterou jsem probrečela a smekám všechny klobouky!! 

Kniha měsíce: Krutý měsíc od Jany Jašové

Únor

Po lednové zahřívačce přichází intenzivní únor. Narozeniny významných mužů, tradiční hory a s nimi velmi často spojená nemoc apod. Tentokrát byla nemoc vážně kvalitní - Barunka měla plnou pusu aftů, mně se pak udělaly dva a stačilo mi to. Ale aspoň jsme se pocvičily v pantomimě a byly nám vzácnější naše vášnivé konverzace.

Divadelní představení měsíce: Federer-Nadal neboli Taclík-Prachař v La Fabrice.

Kniha měsíce: Černočerné srdce od Roberta Galbraitha (mrk mrk J.K.Rowling) a Buď užitečný (7 rad Arnolda Schwarzeneggera)

Seriál života: Yellowstone. Pojďme si říct, Kevin Costner by měl hrát už jen kovboje. A muži by měli nosit stetsony, nic není víc sexy. Já bych ocenila tričko Don't Make Me Go Beth Dutton On You, protože ač si nalhávám, že jsem v jádru hodná holka, ale jsem Beth a je na čase si to přiznat. Scéna, kdy se po ránu jako obvykle hádá s otcem a on jí řekne, ať jde zničit den někomu dalšímu, je moje guilty pleasure. 

Březen

Zážitky měsíce: Nemám hudební sluch a nejsem nikterak pohybově nadaná, o to raději tančím a hlasitě u toho zpívám. A roky jsem toužila jít na ples. Stačilo pár lahví vína s kamarády a nápad byl na světě - ráno nikdo nesebral odvahu říct, že si to rozmyslel (Osička se snažil, ale nakonec to vzdal, asi jsem tedy hlava rodiny). Takže jsem začala hubnout, shánět šaty a byl to dokonalý večer. Ve finále jsem tančila bez bot, přišla o hlas (protože Na kolena se nešeptá, Na kolena se křičí z plna hrdla) a vyhráli jsme v tombole košík jablek a poukaz do restaurace. Letos jdeme zase :) 

Pátrání měsíce: Hledala se Kate Middleton, kterou miluju a obdivuju. Nejdřív jsem se "pátráním" bavila, pak jsem smutně a nakonec zcela vytočeně sledovala, jak všichni přesně ví, kolikrát byl nevěrný William nebo proč ho naopak ona zabila, aby mohla žít s někým jiným (tahle verze mi přišla sympaticky bojovná, pravda, sorry Willie). A hlavně všichni dávno věděli, jaká bulimička to je... Takže jednou pro vždy: Kate je ikona, hvězda a neskutečná hrdinka a všem nakonec vytřela zrak. A všichni, kteří jsou si jistí tím, že královští byli záletní nevěrníci, by nám mohli dát návod, jak se tají milenky, když tě pozná každej, literally každej včetně lidí se ztrátou paměti. Ptám se pro kamarádku... Jednou pro vždy: Nesahejte mi na royals! 

Duben

Výlet měsíce: Moje maminka je typická kovářova kobyla - roky jezdí coby učitelka němčiny se studenty do Němec, ale nás tam ještě nevzala. A to se letos napravilo. Užili jsme si Velikonoce v Mnichově a v Řezně. Honza vydržel patnáct minut tvrdit, že tentokrát nic neplánuje... Ochutnali jsme všechna bavorská piva světa a čekáme, kdy nás táta obdaruje vstupenkami na Oktoberfest, protože z nějakého důvodu právě o tomto zážitku sní. 

Zážitky měsíce: Pražský Majáles přinesl hned několik zjištění a ne, s bitkou o kelímky to nemá nic společného - my jsme odešli včas. Jaroslav Uhlíř už není Jaroslav Uhlíř, ale místo něj zpívají nějaká paní a nějaký pán, podle mě jsou ze země zvané Devadesátky, a on se culí od piana, k židličce je, tuším, přivázaný. A Ben Cristovao je vážně populární, odhadem jsme na něm byli spolu s dalšími šedesáti tisíci lidmi. To je zhruba o šedesát tisíc lidí víc, než je moje kapacita... Příště lépe prostuduju program, protože zjistit během Bena, že vedle na stagi končí Wohnout, způsobilo mrzení celé rodiny. Sej sej konopi....

Květen

Výlet měsíce: Nevím, jak vaše bublina, ale ta moje adoruje Kodaň. Kvůli designu, jídlu a kávě, hygge životnímu stylu, moři... Důvodů je vícero. Honza ode mě dostal k Vánocům lístky na Bryana Adamse v Kodani. On miluje Bryana, já chtěla zažít Kodaň. Je až dojemné, jak se doplňujeme. Jak to dopadlo? Bryan je borec. A Kodaň? Je drahá tak, že mě to fyzicky bolelo a hrubě uráželo. Je krásná a oku lahodí, to moře jim závidím. Má skvělý kafe a dokonalý snídaně. Cyklisti jsou všude a někteří se neradi uhýbají chodcům - za všechny chodce říkám, že jezdí jak prasata.

Plán měsíce: Máme letenky na září do New Yorku a těším se o to víc, že milovaní Přátelé letos oslavili 20 let. A i když jsem objevila články, které dnešním pohledem hodnotí, co na nich bylo špatně a jak nekorektní byli, tak chci říct, že na Přátelích je špatně jen jedna jediná věc a to, že skončili.

Kniha měsíce: Odvaha od Markéty Lukáškové

Seriál měsíce: Metoda Markovič

Červen

Červen, to jsou školy v přírodě, vystoupení, besídky... Brečela jsem jako želva, protože skončil seriál Malý Sheldon. Běhali jsme a jezdili na kole. Snědla jsem asi deset salátů Caesar a nechápu, proč jich nebylo víc. Přinutila jsem se k brutální změně účesu, které si nikdo nevšiml. Jako na potvoru jsem cestou na natáčení s Filipem Vaňkem potkala tři kamarádky a všechny mě sjely soucitným pohledem. Sama jsem se sebou soucítila, ale reálně? Na rozhovor s Filipem neexistuje vhodný outfit. Ale přitom Fashion Boss byl tak neskutečně boží, že jsem na to rychle zapomněla.

Koncert měsíce: Jelen v Ledárnách Braník

Vystoupení měsíce: Naše Baru v Hybernii - to se neomrzí sledovat vlastní díě, krev své krve, kterak zúročuje roční dřinu a září na prknech, která znamenají svět.

Červenec

Dovolená měsíce: Týden s našima u moře je pro nás týdnem, kdy nemusíme nic. Odpočíváme, čteme, střídáme moře a bazén, popíjíme drinky a povídáme. Nic víc, nic míň. Tentokrát jsme zvolili Turecko a já jsem číhala na sebemenší náznak silného zážitku - ten obsah na sítě se sám neudělá. Bylo vedro, jakože mega, aby mi rozuměli i adolescenti. Turci neumí míchat drinky, na prosecco říkají pro-what? Už jsem říkala, že bylo vedro? To je moje alibi pro následující přiznání: přidala jsem se k hromadné aqua gym a nechci o tom mluvit. A aby toho nebylo málo, moje rodina se zvrhla v uličce plné obchodů s falešnými kabelkami, dresy a hodinami. Ani o tom nechci mluvit, protože jsem si tu nakonec koupila tenisky. Ticho, jsem jen slabá žena.

Film měsíce: Horizont 

Divadelní představení měsíce: Forman

Seriál měsíce: Guru 

Kniha měsíce: Host od B.A.Paris, Kleopatra a Frankenstein od Coco Mellors, Léčebna od Helen Fields, Mluvte s nimi o tabletech, mobilech a sociálních sítích od Alicie Banderas

Srpen

Talent měsíce: Pár dní jsme strávili na plavacím pobytu - plavat se učily děti (já to umím, Honza ofiko taky, neofiko mi někdy kupte drink a povím vám, jak jsme si na první dovolené dali nevinné závody a já vyhrála tak moc, až jsem málem přišla o budoucnost s ním). Někdo piloval styl, někdo udělal takové pokroky, že si zavařil. Barunka je první tým, plavání miluje a plavání miluje ji. Honzík má k plavání vztah jako k okurce - přežije ji. A protože se během pár lekcí tolik zlepšil, přihlásila jsem ho hnedle stejně jako Barunku do kurzu. Kluku náš, já vím, jak ti udělat radost.

Výlet měsíce: Tak, jak já chci po celou dobu našeho vztahu vzít Honzu do Stockholmu, on básnil o Dubrovníku. V srpnu jsme sem na pár dní utekli jen ve dvou. A podobně jako z Kodaně mám rozporuplné pocity. To město je absolutně nádherné. Ze země, z hradeb, z moře, z kajaku (ano, kvůli historce na Instagramu podepíšu i to, že věnuju Chorvatsku své orgány a vlezu do kajaku). A taky je to město, které dodnes žije Hrou o trůny a jezdí sem davy Američanů, kteří klidně za Aperol zaplatí 20 EUR. Nemám ráda, když Aperol stojí 20 EUR, to jste asi pochopili.

Film měsíce: Léto v Česku ovládly dva filmy: Zápisník alkoholičky a Vlny. Michaelu Duffkovou jsem si pozvala do Bublin, na Vlny jsme vyrazili v den premiéry a pochopila jsem konečně, co to znamená, když vás něco "přiková do židle". Od první scény jsem v podstatě nedýchala, seděli jsme do posledního titulku a do noci to zpracovávali. 

Září

Oslava měsíce: Honzík oslavil narozeniny a my ho vzali na burger do Hard Rock Café - proč právě sem? Protože ten burger navrhnul Messi. A protože tady umí udělat atmosféru všem oslavencům. Kromě toho, že zpívala komplet obsluha, přidal se i písničkář na pódiu a to my, rockeři tělem i duší, umíme ocenit. Já nebrečím, ty brečíš!

Seriál měsíce: Nobody wants this je seriál, který mnou obrovsky zarezonoval. Kromě toho, že Adam Brody je sexy as fuck a Kristen Bell má podcast, na který já nemám koule, ale strašně bych ho chtěla (mluví o vztazích, dělá si srandu z nepovedených rande), tak je to boží v tom, jak otevřel nové a podle mě neskutečně důležité téma: hlavním hrdinům je kolem 40, nemají po rozvodu, nemají děti a přesto na ně nikdo nekouká jako, že jim ujel vlak (to se v Česku stát nemůže, tady každý vlak dojdeš, ale stejně). Mileniálové se cítí viděni, pochopeni a děkují. 

Splněný sen: Září 2024 budiž měsícem, kdy si jedna Katy splnila sen a to po boku nejbližších. Vždycky jsem věděla, že New York je moje město. Ale že mi ukradne srdce tak moc, jsem netušila. Miluju to a nebudu psát víc, protože bude obrovský článek. 

Knihy měsíce: Když přišli psi od Scarlett Wilkové a Dvojsmyslná od Marie Irové (mojí milé Proženy).

Říjen

Výlet měsíce: Jsme velcí milovníci deskovek a naše srdcovka jsou Kvedlalové z Kvedlinburku. Kvedlinburk je existující město a moje mamka tam roky jezdí se svými studenty. Na podzimní prázdniny tam vzala nás (to byl rok, co, hnedle dvakrát). Je to neskutečně roztomilý městečko, které vás vezme do minulosti, a kdybych tu strávila týden, tak se ze mě stane jogín a otevřu po návratu kurzy Najdi v sobě vnitřní bohyni. Neučila bych jak pátrat ve vlastním lůně, ale jak zvládat každodenní kontakt s kokoty a tak. Jak říkám, milý městečko s perfektním genius loci a hrázděnými domky.

Zážitek měsíce: S Barunkou jsme dostaly pozvání na odpoledne pro mámy a dcery do TrendyLab v pražských Čestlicích. Prostor otevřela Míša Červená, která kdysi organizovala Mamablog a taky má dospívající dceru a ví, jak je společný čas vzácný. S Barunkou jsme si namalovaly obraz (kluci se mu smáli ještě týden, takhle my to doma vedeme), vyzdobily dýni a hlavně byly spolu. Vzácné, důležité a něco, co si rády zopakujeme. 

Listopad

Můj měsíc, o který se dělím s Barunkou. Já Štírka, ona Střelkyně, my dvě holky, co se milujeme nade vše a zároveň si tak moc lezeme na nervy :) Několikrát se mi během roku stalo, že jsem si musela přepočítat, kolik mi vlastně je. 43, už to umím. Ale je to nezajímavý věk. Každopádně jsem to oslavila.

Oslavy měsíce: Slavili jsme jako tradičně s celou rodinou na chalupě - měla jsem radost, že jsme se shodli i na kostýmech. Já byla za Wednesday a nikdo to nepoznal. Teta byla za Marcelku a poznal to každý. Nevadí, byla legrace :)

Divadlo měsíce: V divadle Nová Spirála jsem byla v listopadu hned dvakrát. Moje Veru vzala nás holky, co spolu už roky kamarádíme, na premiéru Madisonských mostů. A já tam vyrazila ještě jednou, na oslavu narozenin s mojí Katkou, na představení Vzkříšení. Je to tam nádherné a všechny ty světelné a prostorové efekty dodávají představení sílu a grády.

Prosinec

Nechápu, že jsem to dotáhla až do konce roku. Nemyslím sebe a svůj život, ale tenhle příšerně dlouhý článek. Prosím vás, kdo jste dočetl až sem, napište mi a já vám zajistím nějaký pětiprocentní slevový kód na něco fakt důležitého jako revanš.

Zážitek měsíce: Miluju živelné baby s energií, co by rozsvítila minimálně Vysočany. A jedna taková měla ve Forum Karlín jsou Jediný koncert. No, teď už víme, že jediný nebyl a nebude a je to dobře. Martina Pártlová je neskutečná raketa, uragán tahle baba. A tak, jak se ona dojala v Bublinách, já seriózně probrečela půl její show. A uvědomila si, jak je důležité snít. Kdysi jsem na maturitním plese řekla, že jednou budu psát do časopisu ve Stratosféře, nedávno mi kamarádka napsala, že vzpomíná, jak jsem jí na vysoké ukazovala časáky a říkala, že v nich toužím pracovat (a ona si ťukala na hlavu, že kvůli tomu přece nestudujeme seriózní sociologii, abychom pak psaly ženský lifestyle :). A dneska se to děje. Práce redaktorky mi pořád přijde jako "dream come through" - ty seriálový jsou možná víc sexy a měsíc pracují na jednom článku, ale já každý den sedám k počítači s radostí. 

Kniha měsíce: Dravé zvěři napospas od Jany Jášové

Tak to bychom měli.

Každopádně, Katy je zpět na blogu. A i mám nějaké plány, ale to jsem měla na začátku každého roku, ke kterému jsou online důkazy, takže to zatím nebudu troubit do světa, ale budu se snažit psát, tvořit a být tu s vámi a pro vás. A vy tu buďte s se mnou a napište mi někam komentář, ať o vás vím.