Já a moje vlasy? Jsem blondýna, které maminka celé dětství tvrdila, že díky krátkému účesu vlasy houstnou a ve dvaceti budu mít afro. Hlášky typu „Kluku, neumíš pozdravit?“ jsem slýchávala, dokud mi nenarostly prsa:) Mám vlasy jemné, ale mám jich hodně (jestli to je tím účesem na fotbalistu kříženého Jágrem, kterým jsem do svých 12 …

pokračování článku

Psáno v sobotu večer a pokračování v neděli:) Je druhá zářijová sobota a tu mám již několik let spojenou se dny Marianne. Miluji slevy, mám totiž pocit, že díky nim šetřím, ať nakupuji v jakémkoli množství. Manžel mi zcela nelogicky tvrdí, že díky nim utrácím o dost více (ale ten má co říkat, jeho nákupy …

pokračování článku

Miluji nevinně se tvářící statusy typu „Šest týdnů máme to naše štěstí doma a já vážím nejmíň za posledních deset let…“, případně „Já se okolo toho našeho raráška tak naběhám, že ani nestíhám jíst a kila mizí sama!“… jejich jediným cílem je dohnat mě k lednici pro řádně vymrazenou Milku! Za sebe říkám: „Ne, kojení není …

pokračování článku

Maluji se od 6.třídy a to zejména proto, že nenamalovaná vypadám „nemocně“, „smutně“, „unaveně“ a „Stalo se něco?“:) Nevím proč, ale v porodnici se v době mého narození hodnotila barva pleti miminek a já vedle místních novorozených zarudlíků vypadala jako albín a v kartě jsem měla „světle růžová“, tedy hezky řečeno „vyblitá jak zelí“. V …

pokračování článku