Týden ve znamení odeznívání nemocí, kultury, bruslící premiéry a Honzíka laškujícího s úřednicí - chce za hranice, ale zároveň je nesvůj, když ho cizí lidé "nutí" dělat věci :-D 

Na české moderní komedie mě moc neužije. Nemám moc ráda Kláru Issovou a Táňu Pauhofovou (ta se mi navíc plete s Vicou, kterou taky nemám ráda :-D). Česká komedie, kde tyhle dvě hrají, Všechno nebo nic, mě nelákala. Ale když mě kamarádky přizvaly, neodolala jsem. Vše beru zpět. Skvěle jsem se bavila. Klára nefilosofovala, ale byla trochu za poběhlici (tedy rajdu "Jak se jmenoval? Cože? Nemusím znát všechny, se kterýma spím.") a sedlo jí to. Táňa nekulila oči a nebyla smyslná, hrála skvěle a vtipně. Vtip střídal vtip, dva hlavní milenci byli prošedivělí sexy čtyřicátníci (kteří teda byli Poláci, protože takové kocoury my tu fakt nemáme...jen ten dabing stál za pendrek). My čtyři se královsky bavily, smály se od začátku do konce. Vášnivé milostné scény se zdály věrohodné (jako ve filmu, v realitě těžko, byly tam i gymnastické prvky :-D). Já doporučuju! 

V kadeřnictví se Sandrou vedeme hovor:

Sandro, já jsem nešťastná ze svých vlasů. - "Katko, s tím musíme něco udělat, můj úkol je, abyste z nich byla nadšená. V Itálii jsem viděla krásnou babu, celá Vy, měla patku a krátké vlasy. Co vy na to?" - Když já dnes byla trochu drzá na Honzu, já ho nechci vlasama dorazit.

"Tak studený přeliv?" - Nebude to šedé?

"Vzadu vystříhat kolečko?" - Když já mám pěknej zadek a tohle by na sebe zbytečně strhávalo pozornost.

"Tak to jen trochu prostřihneme a patku vyčešeme asi o dva milimetry víc vlevo?" -  To zní skvěle! :-D

Kecají vám muži do vlasů? Honza nějak moc poslední roky. Nebo takhle kecá...řekne, že to mám mít dlouhé a já testuju, kam až můžu jít :-D Takže mám to na pohled skoro stejné, ale můj pocit je, že to má větší šmrnc a já pořád plánuju, že se naučím vlnit. Vlníte? Čím? Měkké pevné vlny...

Barování Sandry Novákové a Filipa Rajmonta je akce, kterou jsem dlouho chtěla navštívit. A od toho mám po boku svou Katku, která to má stejně a koupí lístky :-D Takže máme splněno. Ještě dlouho po příchodu jsme na sebe trochu rozpačitě mrkaly přes rozložitá záda pána s lahví vína. Jeden z hlavních trablů je totiž nezvládnutá kapacita. Malý kulatý stoleček, který je ze všech stran obklopený dalšími malými stolečky, a ke každému se má vejít pět lidí. Čtyřčlenná rodina mi bez mrknutí oka tvrdila, že oni všichni k našemu stolu patří. První půlka byla slabší, štvalo mě, že nejsme s Katkou u sebe a nemůžeme si to komentovat a že se stréc za mnou žoviálně opírá o moje rameno. A musela jsem se naladit na to, že Filip Rajmont přehrává, utahuje si ze Zemana, účinkující i diváci jsou trochu hipsteři a umělci. Ale pak přišel Tigran Hovakimyan, stand up komik z Arménie, Filip ho uvedl jako přičmoudlíka a Tigran to zabil "Tak to tu odpálíme, ne?" a už jsem se bavila a nepřestala až do konce. Při jeho druhém vystoupení jsme řvali smíchy. Takhle...všichni, kteří vystupovali, mladí, starší i staří byli brutálně talentovaní. Mám ráda Kubu Prachaře a Davida Gránského, takže spokojenost. No a ten Tigran no :-D On je totiž navíc jako strašně hezkej :-D

Brunche a snídaně jsou v módě. I já to mám ráda. A mám seznam podniků, které chci vyzkoušet, jeden na lívance, druhý na fracouzský toast, třetí kvůli vaflím... A když to pak vyjde v týdnu, že dvě mámy mají ráno hlídání, tak jsme určitě mohly jít třeba cvičit, vařit doma nutričně vyvážené tříchodové menu nebo se učit japonsky, ale nám přišlo ideální sejít se a u snídaně probrat veselé i smutné. 

Jeník potřebuje pas, pojedeme na hory. Já mám v hlavě tu myšlenku, Honza mě dokope k činu - upozornil mě, že jestli nebude mít Jeník do Rakouska pas, budeme za gangestery (sexy, hmmmm). Když se mě v rámci ledna zeptal již potřetí, kdy to hodlám zařídit, dala jsem věci do pohybu. Načechrala jsem Jeníka, našla mu rodný list a sobě občanku a šli jsme. Jo, oba. Já a malý Johnny Walker. Máme to asi pět set metrů, čiliže program na dopoledne. Jenda sklouzne po každý krustičce ledu. Zatočí se dokola, jen lehce nahne hlavu, a celkově je takový uspořádaný. Po hodině jsme došli na úřad. Nikdo tam nebyl. To mám ráda. Jo, úřednice ta tam byla! A prejže kde mám rodný list svůj a Honzův. Tak jako bacha, my pasy máme a nejsme zločinci. Tyhle pravidla. Laškovala jsem, zkoušela kde co, Honzík nakreslil paní výkres a málem jí knockoutoval, když mu nabídla zvířecí samolepky - jako drzá vyloženě! No nic, nebylo zbytí. Jindy, znovu a lépe! A já se rozhodla, že chci jít spát s tím, že pas je zařízený, tak jsme šli odpoledne nanovo. Rodné listy celé rodiny a jeden pro jistotu i od sousedů jsem hrdě svírala v ruce, Jeník se placatil v kočáru, abychom tentokrát cestu zvládli v normálním čase. Opět tam nikdo nebyl. Paní za přepážkou s Honzíkem během vyplňování papírů vedla řeči, on nadšeně udržoval oční kontakt a pak zaklepal Honza - přinesl peníze (jako měla jsem co dělat se všemi listy, peníze jsem už nešéfovala). Jenže nezůstal a Honzík se spravedlivě rozlítil. Pak se mělo jít fotit. Všechno špatně. Po každé fotce se paní úřednice zasmála, to vám dodá :-D Nakonec jednou rukou ostřila a cvakala a druhou mu pouštěla videa z mého telefonu :-D Na fotce je Honzík supevážný, lehce uslzený, ale má tam obě uši a nesměje se...Měl by si radši být podobný aspoň do patnácti, já o opakování některých zážitků úplně nestojím. 

PS: Na fotce je pasová Barunka, Jeníka dodám :-D

Víkend konečně s kamarády. V sobotu dopoledne ladies night, já s Katkou a naše holčičky na Zpívej. Boží film, doporučuju!!!! Nelinka tančila, já se snažila rozvrtět Baru, bylo to skvělý. A nějak jsem si uvědomila ten čas, jak prostě plyne. Když jsem poprvé přijela za Katkou do Prahy pařit, bylo mi osmnáct, šly jsme do kina, dělily se o lahev vína a po kině mě vzala do Solidní nejistoty, kde nás balil Sagvan Tofi a zakončily jsme to na Národní se smažákem v ruce. A dnes chodíme do kina s malými holčičkami. Ale o tu lahev se ještě v životě párkrát podělíme, to strach nemám. 

No a v neděli Baru poprvé na bruslích. Nejdřív to vypadalo dost beznadějně, tlemila se jak potrhlík, padala jak hruška a Honza se marně pokoušel dostat do vyrovnané otcovské zen fáze, i když jednodušší by bylo tu vyvrhelku pověsit za oteplovák na větev. Po hodině byly vidět pokroky a myslím, že to půjde. 

Jaké zimní sporty provozujete s dětmi? V kolika letech začaly bruslit, lyžovat, snowboardovat? 

Krásný večer a ještě hezčí týden všem, vaše Katy

PS: Pořád běží soutěž o dvě krásné Originální knihy Moje jméno! ZDE.