V článku o výletě do Kutné Hory (TADY) jsem zmiňovala, že nás baví prozkoumávat s dětmi i města, nejen výlety do přírody #protozekyslik . A právě Liberec jsem dala na jedno z prvních míst, kam s dětmi určitě chceme. 

A už jsme tam byli. Tři dny na konci září, počasí značka ideál a měli jsme sebou i prima parťáky. Ubytování jsme měli kousek od centra Liberce, nijak extra k doporučení, ale my tam chodili jen spát a děti i v malém pokoji spaly jak dudci celou noc, takže dobro :-D 

"Mami, a jak budeme ten státní svátek slavit?" ... Baru sonduje, jestli se na Václava nedočká dárku :-D

"A víš, mami, že ho zabil bratr Boleslav?? Tady kousek od nás!!! Teda ne on, ale jeho kamarádi! Před kostelem! Prostě chtěl vládnout a přitom neměl rád poddaný!"  #milujemenasiskolku

Prodloužený svatováclavský víkend jsme se rozhodli strávit venku, poznáváním a pohodou. Pořád řešíme, že bychom rádi někdy šli prostě na tůru, na výlet bez cíle a bez programu, jen s batohem a svačinou.

Ale naše děti na to (ještě) nejsou nastavené. Nebo se to v nich má budovat? Vždy musí být program, cesta rozhodně není cíl :-D Jak to máte u vás? To, že se všichni těšíme, až si někde dáme dobrotu, to je geneticky, to neřeším :-D

Tak svatý Václave, všechno nej, my frčíme! Cestu do Liberce jsme si zpříjemnili zastávkou na obídek v Abelově mlýně, o kterém jsem už básnila (TADY). Je v Dolánkách u Turnova a je to top všech topů. Nádherné prostředí, skvělé jídlo a výborná obsluha. Lukáš Hejlík o tomto podniku napsal pochvalně na své Gastromapě a stojí se tu fronty. 

Děti si čekání (které rozhodně není dlouhé!) na jídlo krátily u rybníčka a na louce. Některé dětičky to braly po hlavě a zapomínaly, že se koupeme v létě a ne na konci září. Prostě naše malá parťačka chtěla rybu nejčerstvější :-D 

Po dobrém obědě se rozhodujeme, zda zkusíme Dlaskův mlýn a Přírodní dům přímo v místě, v Dolánkách, ale táhne nás to ven. Bylo fakt božsky. Takže jsme odpoledne strávili v liberecké ZOO. 

Víte, co mě vždycky v pražské ZOO štve? Kromě kopců a lidí? :-D Že to nikdy nedáme celé, že si vždycky musíme vybrat, jestli půjdeme odshora nebo dolem a co vynecháme. Nikdy nedáme kontaktní ZOO i slony :-D

To se vám v Liberci nestane. Prošli jsme si ji v poklidu během tří hodin. Je umístěná v údolí, jdete lesem, jste obklopeni skalami. Nejsou tu jen výběhy a klece, ale i interaktivní stezka, úkoly po cestě. Musím říct, že se nám tu moc líbilo. 

A pak samozřejmě ti bílí krasavci, vyhlášení bílí tygři. Nejsou to zrovna komici, celkem to prospali, ale dobrý :-D 

Večeři jsme si chtěli dát někde v centru, zkusili jsme tedy nejdřív řeckou tavernu a tam jsme obsluhu spíš vyděsili - čtvrtek večer, plná reštyka a přijdou čtyři velký, dva menší kápové a dva nejmenší mimi-šéfové v kočáře :-D No, radši nám doporučili asijskou Sakuru :-D A to byla trefa! 

Skvělé sushi a další dobroty, děti nikomu nevadily a nebo to nikdo nedával najevo. A nic nebyl problém. To dělá tak moc, když víte, že i s dětmi nejste na obtíž, že nevadí vylitá voda, taneček uprostřed restaurace, pastelky pod stolem. Samozřejmě že nenecháte děti šermovat hůlkami a dělat ostudu, ale zas je nechcete svázat pod stolem do kozelce a jídlo jim házet jak štěňatům :-D Za tohle fakt díky, Sakuro! A za to eňo ňuňo sushi taky. 

Děti pak na penzionu usnuly během deseti vteřin, my s Honzou si losli o jedinou židli a dali si víno. Čtvrtek byl super a my se těšili na pátek. 

Ten jsme zahájili v Saber Cafe, které jsme měli padesát metrů od penzionu. Kávička, lívanečky, vajíčka, párečky, bonbonky pro malého pána, kerý hodil tlamičku dva kroky od vchodu. Tohle je kavárna mého gusta, krásná je! 

A pak jsme šli do EKOParku a strávili tu příjemné hodiny. EKOPark byl pro nás tak silný zážitek, že jsem mu věnovala celý článek! 

Řecká restaurace Masa Buka marně doufala, že se nás zbaví, ale toho bohdá nebude, na páteční oběd jsme zašli. Podnik je to fajn, prostředí příjemné, jídlo opravdu delikatesní (nejlepší jídlo v centru Liberece - to mi přijde jako hodně odvážné tvrzení, ale budiž, chutnálo nám opravdu moc), ale ... ta obsluha no. Jako je znát, že nemají vztah k dětem, což by se dalo chápat. Já taky většinu dětí nemusím! Ale to tak nějak cítíte, že tam ta řecká vřelost není... Ale chobotnice!! Ježkovy voči, to byla dobrota! 

No a co s načatým odpoledne? Ještěd! Vyjeli jsme autem k lanovce a udělali dětem zážitek z jízdy. Na Ještědu jsme si užili výhled, děti lezly po skalách a soše mimina, a když začalo foukat, sjeli jsme dolů. Slíbili jsme si, že příště dáme Ještěd pěšky a žádný vození zadků. S naším Honzíkem to tipuju na srpen 2030... Měla jsem dole zjištěnou restauraci a té jsme byli šumák, klíďo píďo si prochází rekonstrukcí :-D Ale jsou tu taky Čerti na Ještědu a to byla překvapivě velká paráda. Měla jsem dokonalý tatarák a děti zbouchaly mega pizzu.  

Sobota, den třetí, den poslední. Ještě než jsme zabalili a děti se vyskotačily v penzionovém dětském koutku, tak jsme opět posnídali v Saber.

Lívance na jiný způsob, vejce do skla a omeleta. Jako ano, na tabuli mají musli a kaši a tak, ale nikdo z Osiček se netvářil, tak jsem netrhala partu a odložila fitness choutky :-D 

No a co náš sobotní program? Přece nepofrčíme do Prahy! Stále jsme měli ambice být venku, takže žádný Babylon nebo IQlandia, ale hledali jsme v okolí a rozhodli se pro hrad Kost. Těšili jsme se na prohlídku s princeznou Karolínkou, ale konal se tu slacklinový festival, což se ukázalo jako bájo řešení. Hrad byl přístupný veřejnosti a na laně nad našimi hlavami chodili polonazí lidé a my jen fascinovaně zírali. Chodili i poslepu a různě frajeřili. A když jsme to zkusili sami - ne tedy dvacet metrů nad zemí, ale asi dvacet centimetrů, tak jsme zjistili, že neuděláme ani krok :-D

Pro děti byl velký zážitek mučírna, s Baru jsme to hodně řešili, kdo tam jako byl uvržen a proč :-D Už od "bezdětné" návštěvy si pamatuji příběh o tom, jak se ve středověku zjišťovalo, zda je žena čarodějnice. Zamkli ji do klece a ponořili na nějakou dobu pod vodu. Když to chuděra přežila, označili ji za čarodějnici a upálili. Když to nepřežila, zázrak se nekonal, čarodejnice to nebyla a sorry jako, my se spletli... Tam totiž jedna taková nebožka v kleci je a člověku je z toho lehce ouzko :-D

Po obídku jsme dali prochajdu lesem, nejmenší spali a starší dětičky zkoumaly houby a hledaly poklady. 

Liberec děkujeme, parťáci děkujeme, dobře bylo!!