Je to půl roku, kdy jsem zahájila svůj program ve Světě zdraví. Měla jsem velké plány.

Měl to být program na tři měsíce a dolů mělo jít minimálně 6 kil. Nakonec z toho bylo měsíců šest a šest kilo dole.

Přes zimu jsem skoro dva měsíce řešila všechny naše virózy, kašle, rýmy a buď jsem byla na hromadě já, nebo můj celodenní parťák Honzík, nebo jsme měli doma i nemocnou Barunku, takže jsem měla větší pauzu. A když přišlo jaro, šla jsem na operaci, která sice podle mě nebyla vážná, ale měla jsem na šest týdnů nakázaný klid a já se litovala a hnípala v tom, že když nemůžu cvičit, tak to je prostě všechno ztracené... 

Nakonec jsem se probrala, šla do sebe a ono to šlo!

Naposledy se fotím před Světem zdraví. Sice se tvářím jakože "lalalááá, pohodáááá", ale mám sevřený žaludek. Schválně jsem se doma nevážila a nevím, co uvidím na váze....

Můj parťák, co se cpe rýžovým chlebem a vůbec netuší, co se ve mně odehrává. Přiznávám, že se mi to s tímhle mimi-pánem zvládalo vždy lépe, je takový můj štít - prostě když máte u sebe takovouhle roztomilost, nikdo vám neřekne do očí, že jste tlusťoch bez vůle :-D

Takže upřímně říkám, že ze sebe nejsem nadšená. Za půl roku dát dolů šest kil není žádná hitparáda, žádné vítězství. Na druhou stranu jsem se toho hrozně moc naučila. A konečně vím, co s tím, co se sebou a jak na to. 

O svých začátcích a motivacích jsem psala TADY. A taky jsem vám TADY popisovala, jak probíhal detoxikační nakopávací týden. Jej, to byla švanda plná zeleniny :-D 

Splnila jsem tedy na deko přesně svůj plán "šest kilo dole", mám z toho radost. Ale chci víc. Chci dát dolů dalších pět kilo, chci se dostat pod 75 kilo.

Ano, vidíte správně, Katy odhaluje váhu. S tím mám největší problém a tímto se i omlouvám, že zde nepublikuji fotky PŘED A PO, já na to prostě nemám. 

Ale na první schůzce ukázala váha 84.6 kilo - měřím 180 cm a byla jsem v kolonce nadváha. 

Po půl roce ukázala váha 78.6 kilo - stále měřím 180 cm a jsem v kolonce Norma. 

Dala jsem dolů více než 4 kila tuku, můj metabolický věk klesl ze 47 na 43. 

Barevný na bílým moje první a poslední vážení a měření. Asi nemůžu chtít zázraky, i když na ně věřím. Ale začala jsem věřit sobě, že to zvládnu. Jen to nebude na počkání a to je něco na moji trpělivost....

JAKÝ BYL TEN PŮL ROK?

Radost střídala zklamání, které občas přešlo v zoufalství. A v těch chvílích tu byl, ať už osobně nebo na mailu, Václav. Můj osobní poradce, se kterým jsem se vídala jednou za 2-4 týdny, kterému jsem posílala svoje jídelníčky, psala, jak mi to jde nebo nejde. Václav, který na mě byl hodný, který mi radil, motivoval mě, vše mi vysvětloval, ale který už se mnou i ztrácel trpělivost. Nebudu tady nic přikrášlovat, prostě byly týdny, kdy jsem stagnovala, kdy jsem místo sepsání jídelníčku vymýšlela, proč to nejde a hledala výmluvy. 

Já: "Já se fakt snažím, i avokádo jsem začala jíst, ale je mi po něm těžko ..."

Václav: "Katko, tak ho nejezte, když vám nedělá dobře, to je snad jasné!" 

Já bych na mě poslala horu ďábelských smajlíků...

Václav mi na naší poslední schůzce upřímně pogratuloval a řekl, že si po prvních týdnech nemyslel, že to dám. Ani já si to nemyslela. Když já mám kvalitní a namotivované starty a super aktivní finiše, kdy jedu naplno, ale ten prostředek hapruje, tam se nudím, tam nemám tempo.

Chápete to? Je jí 35, má skvělou možnost dostat se do formy a Katy se nudí. Na facku, fakt! 

Jak to tedy celé probíhalo, jak jsem to zvládala, jak to zvládali oni se mnou a jak to bude dál? Je šest kilo dole konečná? 

PROČ JSEM DO TOHO ŠLA:

Nešlo mi primárně zdraví, i když z prvních testů se ukázalo, že mi nadváha rozhodně na zdraví nepřidává. Důvod je možná povrchnější, ale nebudu nic zastírat. Kila navíc mě obtěžují. Necítím se dobře, nesluší mi to, nelíbím se sama sobě. Moje vnitřní já je štíhlá Katka a ta vnější baculatá Katuš jí to stále kazí. 

Jak jsem psala v prvním článku, mám toho v oblasti hubnutí za sebou víc než dost, jedině snad tukožroutská polívka mi v portfoliu chybí. A taky mi váha během posledních 10 let lítala od 90 do 74 (moje svatební váha). Šílené, co svému tělu provádím! 

A protože vím, že u mě hodně funguje mít nad sebou bič, poradce, odborníka, někoho, komu skládám účty, rozhodla jsem se pro Svět zdraví. Funguje u mě cvičit s trenérem, zkusím hubnout s nutričním poradcem. Však ono ti, Katy, neuškodí, stydět se při psaní týdenního jídelníčku, a vidět černé na bílém ty tyčinky a vínečka.

Šla jsem do toho s tím, že se chci naučit žít jinak, zdravěji, lépe... I proto jsem nechtěla hubnoucí proces podporovat, byť přírodními, potravinovými doplňky.

JAK TO PROBÍHÁ:

Při prvních schůzkách se měřilo, vážilo, kladlo milion otázek a sestavil se velmi podrobný popis toho, jaká jsem, co je můj problém a jak to budeme řešit. Takže jsem dostala svoji složku, seznam potravin, které mi dělají dobře, které mi škodí, rozvrh kdy co jíst, nástřel jídelníčku, doporučení a články o jídle, a šlo se na to.

První fáze byl detox. Ten mě pročistil, nakopnul, první kila šla dolů. 

A já dostala zároveň první facku. Po týdnu detoxikace jsem zhubla 2-3 kila. Realita je tady. Je mi 35 a tělo se mění, metabolismus zpomaluje, už to nebude tak snadné. V necelých 30 letech jsem hodně hubla před svatbou a po takovémto týdnu bych měla kil dole pět. 

A to je největší sebepoznání tohoto půl roku. Dát dolů kilo sakra bolí, tři kila nabrat je ale otázka pár minut. 

A Václav mi ukazoval, jak nastavit režim, jak dostat tělo do klidu, nestresovat se a jít na to pozvolna. Rovnou jsem totiž upozornila na to, že jako máma musím fungovat (nesvádím svoje kila navíc na to, že jsem uhoněná máma, to v žádném případě!), že potřebuji energii a nechci být vynervenec hladový. A Václav to všechno bral, pracovali jsme s tím. 

Honzík trpělivě čeká, až se máma svleče a bude zvážena a změřena. Dohlíží, abych nezadržovala dech. Nejvtipnější vážení bylo jednou, když neměl Honzík zrovna svoji minutku a vážila jsem se s ním :-D

Na schůzky jsem chodila většinou s Honzíkem, není to ideální, nesoustředíte se tolik na povídání a více spěcháte, ale já prostě to hlídání nemám. A vždycky jsme to zvládli. Schůzky byly půlhodinové, nejdřív jsem se vždy zvážila a změřila, a pak jsme řešili, jak mi to jde, co můj jídelníček, co mě trápí a Václav pro mě vždy měl nějaké téma. Probrali jsme GMI, tučnost sýrů, vhodné a nevhodné pečivo apod. 

Zásadní je, že během té doby bylo na mě, co se naučím, co přijmu za své, Václav mi ukazoval cestu a já mohla klopýtat kolem a motat se, nebo jít po ní a nehledat zkratky. Trvalo mi, než jsem si to v sobě srovnala, než jsem si uvědomila, že nikdo jiný za mě nezhubne, že dost keců, že stačilo... Nejsem v tom ještě naplno, ale makám na tom. 

JAKÝM ZPŮSOBEM:

Kdybych měla v pár bodech popsat, jaká je ta cesta pro mě, jak je to pro mě ideální, tak bych řekla:

Pravidelnost, nehladovět, svačit, nejíst odpoledne a večer již sacharidy, hodně pít, hodně zeleniny, méně mlsání a dobíjení energie sladkostmi. Mít reálné cíle. 

Vím, že se nechci dostat pod 70 kilo, mně naprasto stačí 74, i to bude těžké a ještě těžší bude udržet to. To už je totiž váha, která mi není vlastní. 

CO MI JDE, V ČEM JSEM SE ZLEPŠILA:

Myslím na jídlo. A to tak, že pořád. A ne proto, že bych měla hlad nebo až takové chutě, ale prostě se snažím jíst pravidelně, nevynechávat, mít doma vždycky zeleninu, jogurt ...

Přidala jsem do jídelníčku spoustu zeleniny a během dopoledne i ovoce. Jím výrazně méně příloh, raději si k masu místo brambor udělám mrkev s hráškem. Stále hodně piju čistou vodu. Nemlsám tolik, zařadila jsem i oříšky neloupané. Nejím skoro bílé pečivo, snažím se, aby bylo celozrnné a pokud večer nedám salát bez chleba, tak si dám Večerní chlebík od Penamu se sníženým množstvím sacharidů. 

Víno si večer dáme, ale omezila jsem to. 

Cvičím doma, denně sto dřepů, cviky na Core a břišní svalstvo, kliky. Minimálně 15 minut. 

Nepřestala jsme pít kávu, ale již si k ní nedávám dobrotu a nepiji latté a capuccino, ale lungo bez mléka. 

Zvládla jsme to. Tohle je šťastná Katy. Sice na gramík přesně a za delší dobu, ale dala dolů šest kilo a dokázala si, že to dá, že na to má. Honzík se tváří sarkasticky, mrkají na sebe s Václavem, že jako mohlo to bejt lepší, ale nebudeme jí kazit radost :-D

CO JSEM SE (JEŠTĚ) NENAUČILA A NA ČEM PRACUJI: 

Dopoledne jsem v pohodě, snídaně, svačina i oběd mi nedělají problém (jogurt, ovesná kaše, vajíčka, ovoce, pečivo se šunkou, maso se zeleninou...).

Odpolední svačina ještě ujde, učím se dělat si třeba tvarohové pomazánky a chroupat zeleninu, ale největší problém je večer. Jsem unavená a byla jsem zvyklá na sacharidový doping. Učím se jíst dostatečně během dne, abych večer nejedla za tři. 

BYLY KRIZE?

Rozhodně! Když se po týdnu, kdy jste se fakt hlídali, postavíte na váhu, a dole je jen půl kila, chce se vám brečet. 

Zjistila jsem, že nejlépe funguji během "pracovního" týdne. To je totiž většina jídelníčku čistě v mé režii. Ale víkendy, dovolené, setkání s přáteli... to je "peklo" pro dietáře :-D Nechci nikoho omezovat mými pravidly a diktovat si, co budu jíst a tak buď hladovím nebo si to kazím a pak je mi to líto. 

Musím zapracovat i na tom, abych kromě dětských svačinek na pobyty venku, přichystala zobání i sobě. 

Jen jsem vypadla z rytmu, z režimu, horko těžko jsem startovala nanovo, všechno mě zatím hned rozhodí. Jsem ten typ, co začíná v pondělí, prvního... Takže když ve středu zhřeším, nejradši bych se na to vyprdla a najela zpátky až po víkendu. Je znát, že ještě nemám nový režim zažitý, že ještě není mně plně vlastní, pořád na to musím myslet a hodně to promýšlet - ale zase lepší na to myslet a soustředit se, než na to prdět. 

Přiznám se, že jíst zdravě leze do peněz. Kupovat si přes zimu kvalitní ovoce a zeleninu, celozrnné pečivo a těstoviny... Na druhou stranu určitě stojí méně lahev vody než lahev vína, jogurt než větrník a tak, znáte to. 

JAK JSEM SE CÍTILA: 

Střídavě oblačno. 

Byly chvíle, kdy jsem na sebe byla pyšná, i kdy jsem se nenáviděla. Teď jsem ve stavu, kdy ze sebe mám radost. Shodila jsem těch prvních pár kil a vím jak na to, vím, že se nemusím trápit hlady, že to jde i jinak. A že nenastane jojo efekt, protože jsem překonala pro mě důležitou hranici 80 kilo a to se pak člověk sakra snaží si to udržet. 

Je pro mě důležité občas si dát do nosu, jsem gurmán. Ale v menších porcích, ve správnou dobu a ve správném složení. 

Miluju jídlo a vím, že se ho nemusím vzdát. A nemusím jet striktně na režim a jídelníček 365 dní v roce, to ani neumím. Ale jak řekl sám Václav "Je rozhodně lepší si jeden den během dvou týdnů dát oraz, trochu si i zamlsat, než prasit po troškách každý den..." 

JAK VYPADÁ MŮJ DEN: 

Snídaně: Jogurt s ovocem / Ovesná kaše / Míchaná vajíčka se zeleninou

Svačina: Celozrnné pečivo s Lučinou a šunkou nebo sýrem / Miska ovoce s tvarohem

Oběd: Ryba se zeleninou a trochou brambor nebo klidně jen zelenina třeba se sýrem - to jsem si totálně zamilovala

Svačina: Pomazánka z tvarohu s tuňákem a zeleninou

Večeře: Salát zeleninový s vajíčkem

KAM TO CHCI DOTÁHNOUT:

Hrozně ráda bych viděla na váze 74 a chci to tam vidět déle než na jeden den. 

Spolupráce se Světem zdraví skončila, ale i dál se dívám na tipy na recepty na jejich webu, když si nejsem jistá, mohu napsat Václavovi o radu. A až skončí léto a já budu mít zase o pár kil méně, objednám se na převážení a ukážu ty výsledky i vám! 

Byla to zkušenost, cenná a náročná. Teď už je to jen na mě. Chtěla jsem to zvládnout lépe, takže tohle není článek, kde se chlubím a jásám. Zatím to není žádná pecka. Ale věřím si, že to do těch pecek naženu! Kdyby vás cokoli zajímalo, jsem tu!!!