Dřív jsem hashtag #rodiceonly používala na Instagramu při označování našich dospěláckých výletů bez dětí, na které jsme se tři měsíce předem těšili a ze kterých jsme pak měsíc těžili. Být jen ve dvou bývala vzácnost, ale vždycky jsme si to uměli vychutnat. Teď v létě jsme #rodiceonly byli dost často. Když není pravidelně …
pokračování článku
“Uf, tak jsem asi dočetl všechno zpětně, jak teď nepíšeš, tak jsem dohnal resty!” Když mi tohle nedávno napsal můj věrný čtenář Honza, muž stojící v pozadí blogu, muž kterému píšu, kdykoli zapomenu heslo… tak měl jako vždycky pravdu. Málo píšu. Celkově teď spoustu věcí dělám méně. Proč? Co je nového a na čem poslední …
pokračování článku
Barunka v pátek propašovala v batůžku ze školky dárek pro svoji mámu – vypadalo to tak, že já jsem šla do šatny a ona s Honzíkem čekala o patro níž, takže jsem do jejího batůžku pobalila všechno oblečení včetně dárečku, ale dělala jsem, že o ničem nevím 😀 Honzík taky ze školičky přinesl …
pokračování článku
Pokračování článku, který vás i mě bavil. Každodenní situace, jejichž ani časté opakování neskončilo tak, že bych je brala jako normu, ale zas a znova mě překvapí. Mile nebo jinak 😀 A nejvíc mě vždycky překvapí, jak mě v autě, když řídím, napadne něco brutálně vtipného, co by se sem hodilo, a já to zapomenu …
pokračování článku
… že zipování je něco, co není vnímáno jako pravidlo. A ten, kdo jede v nekončícím pruhu, se cítí jako mocipán “co za to, když tě pustím?”, “si myslíš, že si dojedeš nakonec a teď já tu budu brzdit?”. A zipuje se tak, že se dojede nakonec. Zipování není, když zastavíte 500 metrů před tím, …
pokračování článku
To jsem si tak obyčejným skrytým pozorováním na sociálních sítích (prachobyčejný špicling!) vydedukovala, že na konci roku se ve slušné společnosti rekapituluje a plánuje. Když jsem se Honzy pár minut po silvestrovské půlnoci ptala, jaká má přání do roku 2018, odpověděl jednoduše – “Aby byl jako 2017.” – Bylo nám dobře. Náš rok …
pokračování článku
