Před čtyřmi roky jsem si neviděla na nohy přes břicho a místo abych hekala, jak se to pár dní před termínem dělá, věty typu „už pojď ven“ a „na co čekáš?“, skuhrala jsem, že mi mimino určitě vezme narozeniny a narodí se dřív 😀 Jojo, i jako největší balon jsem myslela na sebe 😀 „To …
pokračování článku
Když se řekne „pět deset patnáct“, vybavím si situaci před pár lety, kdy jsme řešili spánkovou situaci s půlroční Barčou, analyzovali informační zdroje a hledali způsob, jak naučit toho „rozmazlenýho piskoře“ samostatně usínat. Do té doby jsme ji chovali v náručí, já zpívala Tálinskej rybník a Když jsem já sloužil a Honza měl svoji tutovku …
pokračování článku
Baru má asi tisíc osobností, poloh, ještě více různých nálad a módů. Miluju je všechy, ale některé by mohly být méně intenzivní. Třeba ta vzteklá nebo ta drzá. Nutno podotknout, že v mnohých vidím sebe – samozřejmě nejvíc se poznávám v těch vtipných a oduševnělých Barunkách. Je to napínavé, nikdy nevíte, která ráno proloupne …
pokračování článku
Rok jsme čtyři, tudíž mi z toho vychází, že já jsem již rok double mámou (že já z té matiky nematurovala, dyť jsem dobrá!). Řeknu vám jedno, rozhodně to není takový šrumec, jak se říká a jak jsem čekala. Naopak! Jasně, je pár věcí, který nás překvapily a lehce zaskočily, ale tak to asi nebudeme …
pokračování článku
Naše děti nenechají nikoho na pochybách, že jsou z jednoho vrhu. Jsou si prostě podobní. Někdy mám až deja vú, když Honzík nasadí svůj překvapený výraz, tedy vyvalí oči, otevře pusu a civí – Barborka jak vyšitá. A pomalu se ukazuje, že i ty jejich malé povahy jsou si podobné víc než by bylo možné …
pokračování článku
Jak se po Honzíkově narození zdálo, že jsme rodiče bez fantazie a na druhé děťátko jsme použili systém Ctrl+C a Ctrl+V, tak se každým měsícem ukazuje, že naše děti jsou a budou jiné – minimálně povahou. Honzík je víc urputný, silový a pohybově zdatný. Barunka v jeho věku milovala knížky a dodnes dokáže tiše a …
pokračování článku
